Loď byla stará, připomínala prastaré veslice, které kdysi proplouvaly moře. I když byla ještě vzdálená sto padesát mil od pobřeží, každé pohnutí vesly ji k němu přibližovalo. Východní pobřeží Severní Ameriky nebylo zatím vidět, ale pomalu se objevovalo na obzoru. Loď vypadala ošuntěle a těžce, na vlnách Atlantiku působila jako zjevení z dávných dob. Plachta visela povadlá a neuspořádaná, zatímco vesla se rytmicky ponořovala do vln a zase vynořovala. U vesel však neseděli otroci, ale mnohem děsivější stvoření – zombíové.