Eddy Blytonovi bylo šestnáct a když opatrně sestupoval po schodech, cítil, že nadešla ta pravá chvíle. Dnes v noci se pokusí přivolat ďábla. Snažil se být maximálně potichu, protože jeho rodiče se budili i na sebemenší zvuk – dokonce i kočičí mňoukání venku je probudilo. Eddy se potlačil úsměv. Chtělo se mu radostí poskočit, ale věděl, že musí zůstat klidný. Za chvíli už bude mluvit s ďáblem. Zasmál se, když si vybavil slova učitele, který ho kdysi označil za matematický talent. A měl pravdu. Eddy byl s počítači jako ryba ve vodě, programoval s lehkostí a dokázal vytvořit i děsivé počítačové ilustrace. Jeho otec pracoval v zábavní elektronice, specializoval se na hrací automaty a videohry. Už před pěti lety, v době rozmachu této oblasti, Eddyho hry naprosto pohltily. Nemohl se odtrhnout od automatů a brzy ho začalo zajímat, jak vlastně fungují.