Pohled na mou celu mi způsobil, že mi vystoupil pot na čele. Kolem se válely různé nástroje k mučení, včetně nechvalně proslulé železné panny. Všechno vypadalo starobyle a zaprášeně, jako by se toho nedotkli roky. Musel jsem se odtud dostat, než se stanu dalším z těch, kteří zde skončili. Ale jak? Posadil jsem se na mučící nástroj zvaný skřipec a snažil se vymyslet plán. „No tak, Sinclaire," ozval se kostlivec, „je půlnoc. Nechceš si dát se mnou trochu toho pekelného pití?"