Linda Whitesideová šťouchla do spícího Sama loktem. „Same, něco slyším,“ zašeptala. Sammy zamručel a otočil se na posteli. „Zase vidíš duchy, zlato? Co by tu mohlo být? Nech mě spát, prosím. Zítra mě čeká náročná práce a potřebuju se vyspat.“ Linda věděla, že se její manžel v takových chvílích umí zatvrdit, a nechtěla ho zbytečně budit. Přesto ten zvuk slyšela jasně. Měla velmi citlivý sluch a i ten nejmenší šelest ji dokázal probudit. Ale rozsvítit světlo se neodvážila, jen se posadila a napjatě poslouchala.