Když ho zavolali, neodolal a přišel. Sestoupil do zvláštního údolí, které se vymykalo běžnému chápání. Bylo úzké i nekonečně široké, protože v něm neplatila lidská pravidla. Člověk se mohl domnívat, že vidí jeho konec, ale ve skutečnosti se údolí táhlo dál a dál, až se země a obzor spojily v jeden celek. Toto místo neleželo na Zemi, ale v jiném světě, v jiné dimenzi, v jiném čase. A přesto bylo mimo čas – existovalo odjakživa, podle vůle bohů. Proto se tomuto tajemnému a záhadnému místu říkalo Propast němých bohů.