Hakima, strážce rezervace, probral z lehkého spánku na dřevěném sedátku hrozivý, pronikavý řev. Byl tak silný a děsivý, že Hakima zbledl a s úzkostí se rozhlédl do šera pralesa. Takový zvuk předznamenával nebezpečí. I když se ticho vrátilo, věděl, že je klamné – bylo to ticho před bouří. Cítil napětí ve vzduchu, něco se chystalo. Zkoumal mýtinu, snažil se zjistit, co zařvalo, ale nic neviděl. Ticho se stupňovalo a Hakim už jen čekal, až se konečně něco stane.