"Musím to zničit, prostě musím," šeptal s námahou. "Jinak on zničí mě." Přestal nervózně přecházet a svalil se na stěnu. Hrůza a nesnesitelný strach se mu zračily v obličeji, potil se a hlas se mu chvěl. Ruce se mu nekontrolovatelně třásly, nemohl s tím nic dělat. Věděl, co má udělat, ale ještě nebyl připravený. Stačilo vejít do pokoje a hodit obraz do plamenů, oheň už v krbu praskal, všechno měl připravené. Jenže v tom byl problém – ten obraz byl mistrovské dílo, nejlepší, co kdy vytvořil. A možná i poslední. Pokud ho zničil, zničil by ho navždy. Na druhou stranu, ten obraz ho mohl proslavit a zajistit mu budoucnost. Celou noc o tom přemýšlel, chodil po místnosti a vedl sám se sebou rozhovory. Už několikrát si připadal rozhodnutý, ale pokaždé se jeho odhodlání rozplynulo. Měl strach, protože obraz ho postupně ovládala, a ta představa ho doháněla k šílenství.