Světlo psací lampy vytvořilo jasný kruh na papíře, osvětlující i ruku, která držela pero. Byla to silná, opálená ruka, s prvními známkami stáří. Muž, který dopis psal, byl už po padesátce a hluboce ponořený do své práce. Seděl skloněný nad stolem, zcela pohlcený psaním, a nevšímal si okolí. Slova mu plynula z pera a formovala věty. Psal bez přestání, přerušované jen tichým škrábáním pera o papír. V malém pokoji panovalo téměř dusivé ticho, rozptýlené pouze světlem lampy. Nábytek se ztrácel ve stínech a okno vypadalo matně, jako šedá ocel.