Z domu se rozlehl zoufalý, pronikavý křik – výkřik, který člověk vydá jen v bezprostředním ohrožení života. Zvuk se roznesl otevřenými dveřmi až na ulici a každý, kdo ho zaslechl, pochopil, že se děje něco strašného. Následovaly nejisté, vratké kroky a z domu se s námahou vyklonila postava. Byl to muž s tváří zkřivenou bolestí a hrůzou, který se pomalu vlekl po schodech do předzahrádky a nakonec na ulici. Zastavil se pod světlem lucerny a s hrůzou se na sebe podíval. Zahlédl hluboké, krvavé rány a v tu chvíli si uvědomil, že jeho zranění jsou smrtelná.