„Lucille, slyšíš to?“ zašeptala stará služka s rostoucí úzkostí. „Už se blíží. Jdou si pro tebe. Brzy budou tady. Bude to mítšpatné, Lucille.“ Stařena se přiblížila k oknu a s napětím hleděla ven. Marně se snažila proniknout tmou, která se rozprostírala nad krajinou jako hustá clona. V dálce, na cestě do vesnice, se však objevily první mihotavé plameny pochodní. Pronásledovatelé byli blízko! Služka pevně zaťala pěsti a na čele se jí objevil studený pot. Věděla, že se dav nezastaví ani před ní. A to ji netrápilo. Žila už sedmdesát let a smrti se nebála. Důležité bylo, aby přežila mladá paní. Bylo by hrozné, kdyby tak mladý život byl zmařen.