Kolem půlnoci do ložnice vtrhli tři chlapci a zamířili rovnou k první posteli. Mickey Mayer už podle zvuku otevírajících se dveří tušil, že přišli pro něj. Snažil se schovat pod peřinu, ale bylo pozdě – už byli nad ním. Zaslechl jejich zakašlání a rozjařený smích, a pak ucítil, jak mu deku strhávají. V tu chvíli se mu čas zdál zpomalený. Deka se vznesla do vzduchu, jako by plula, lehká jako šátek, téměř jako anděl. Slyšel je a viděl jejich drobné postavy. Nebyli větší než on, ale v jejich očích se zračila zlost, krutost a zloba. Už měsíce…