Bolest se vrátila, palčivá a nesnesitelná. Prošla jí celým tělem, jako by jí žhavé tekutiny proudily v žilách. Cordelia Cannonová bolestivě zasténala a pomalu otevírala oči. Žluté světlo ji pálilo v zornicích a v něm viděla rozmazané tváře. Nad ní se někdo skláněl a tiše ji uklidňoval. Ucítila vpich do paže a s ním se vlnu klidu, která ji pohlcovala. Chtěla jen spát, a spát, a spát… Pak se její mysl náhle vyjasnila. Vnímala temné dřevo stropu, modré hedvábí na stěnách a muže, kteří ji obklopovali a pozorovali s posměšným úsměvem. Snažila se promluvit, ale hlas jí uvízl v hrdle. Zachvátila ji panika. Pokusila se otočit hlavu, zvednout ruku, ale tělo jí neposlouchalo.