Džungle pulzovala životem. I když na první pohled působila jako neprostupné zelené stěny, skrývala v sobě nespočet tvorů a zvuků. Slyšel se pískot, vytí, chroptění, vrčení i hluboké chrochtání divokých prasat. Někdy to byl jen šustot listí, poháněný větrem, který pohyboval větvemi a třel je o kůru stromů. Gerd König pevněji sevřel pušku. Zvuky džungle mu byly dobře známé. Věděl, že kdesi v okolí se skrývá nebezpečí, vyčkávající na vhodnou chvíli, až se k němu a jeho třem společníkům přiblíží.