„Johne!" Markův hlas, smích jako dunění vampýra nad hlavou a jiskry v letu – to všechno mě donutilo okamžitě zareagovat. Uskočil jsem, padal jsem k zemi tak rychle, jako když mi podrazili nohy. Jenže jsem nedopadl na zem. Spadl jsem do čerstvě vykopané jámy, hrobu, ze kterého jsem před chvílí vynášel mrtvolu. Zachránilo mě jen to, že mi koleno zachytilo o hranu, jinak bych narazil obličejem na protější stranu.