Od prvního dne jí ten starý dům budil nedůvěru, ale rodiče trvali na tom, aby do školy chodila. Franciska jim poslechla, protože na Sicílii se stále ctilo rodičovské rozhodnutí. Čím déle však v internátě žila, tím větší strach v ní rostl. Dům se jí nezdál jako škola, spíše jako chladná hrobka, kde se vznáší stín smrti. Internát se tyčil na kopci obklopeném piniovými lesy a ze silnice byl téměř skrytý. Kolovaly zvěsti o kamerách ukrytých v zahradě, které měly sledovat okolí, ale Francisca je dosud neobjevila. V domě bylo mnoho zakázaných místností, kterým se studentky měly vyhýbat, a Franciska se toho držela. Těchto nocí ji strach sevřel u srdce jako kleště.