„Shirley, pozoruj!“ zvolal Ted Bulme, balancujíc na tenké větvi nad jezerem. Hladina pod ním se třpytila jako tekuté stříbro. Ted se ještě několikrát rozhoupal, pak se prudce odrazil a vrhl se do vzduchu. Jeho opálené tělo letělo několik okamžiků, než se s tichým šploucháním ponořilo do vody a zmizelo. Voda se téměř nezvlnila. Shirley Adamsová nadšeně tleskala. Ted se brzy vynořil, smetl si z čela mokré vlasy, zasmál se a zamával. Pak se ale jeho smích změnil v chraptivý výkřik. Tedův obličej se zkřivil bolestí. Něco ho chytilo za nohy a táhlo ho dolů, do hlubin.