Suko ležel v rakvi. Neměl ani tušení, kdo ho srazil k zemi, jak to udělal, ani co ho zasáhlo. Nevěděl, jak ho táhli po schodech do sklepa té strašlivé budovy a jak ho vložili do rakve. Víko zdobené rakve nad ním se zavřelo, aniž by si toho byl vědom. Úder, který ho vyřadil z boje, byl strašlivý a tak nešťastně mířený, že ho uvrhl do dlouhého bezvědomí, ne jen na pár minut, jak se to někdy stává. Jeho bezvědomí bylo hluboké a trvalo dlouho, ale nemohlo trvat věčně. Nakonec se musel probudit. To probuzení však bylo nepříjemné. Obklopovala ho naprostá tma, ticho, dusno a zkažený vzduch, který se těžko dýchal. I když v bezvědomí nespotřeboval mnoho kyslíku, situace byla kritická. Ještě chvíli na tomto místě a už by se neprobral. Když procitl, cítil bolest v zátylku a hlavě, ale především vnímal tu hroznou tmu a nedostatek prostoru. Při prvním pohybu narazil na stěny nebo přepážky. Otevřít oči a nic nevidět bylo hrozné a Suko to právě zažíval.