Přesně tři minuty po půlnoci vytrhl Roberta Moora ze spánku nezvyklý hluk. Šramocení a výkřik. Posadil se na lůžku, poslepu sáhl po lampě na nočním stolu a - shodil ji na zem. Už tak se necítil dobře, celý den měl migrénu, kterou ani spánek nijak nezmenšil, a teď ještě tohle. Kdo to křičel! Nebo slyšel jenom zavytí psa? Cítil se z toho probuzení trochu dezorientovaný. Ne, žádný pes, ale asi ani žádný člověk. Takový zvuk by lidské hlasivky snad ani nedokázaly vydat. Tak kdo tedy? Nebo co?