Muž stál na střeše domu, na tváři měl zřetelný strach. Kolem něj se tyčily televizní antény a malé přístavby pro údržbu. Pod ním, v šikmých oknech podkroví, se skrývalo něco děsivého. Vítr mu foukal do obličeje, vlnil sako i kravatu a rozcuchal prošedivělé vlasy. Nízká zídka byla jediná věc, která ho oddělovala od propasti a jisté smrti. I přes hluk větru se z ulice, plné aut a lidí, ozýval ruch dopravy. Mužův život visel na vlásku, smrt ho číhala.