Noc byla děsivá. Po hladině močálu pluly úlomky těl – lebky, hlavy, končetiny, části trupů, kosti. Patřily bytostem, z nichž některé kdysi byly lidmi. Některé části zůstaly neporušené, jiné se rozkládaly, s roztrhanými svaly a zlomenými kostmi, jako by je rozdrtil obrovský stroj. Celou tu hrůznou scénu zalévalo rudé světlo, které se objevilo z dálky těsně před tím, než se z močálu vynořil Černá smrt. Vypadalo jako malé, rudé slunce. Kdo se na to podíval byť jen na chvíli, už na to nikdy nezapomněl. A pak se z močálu vynořil Černá smrt!