V roce 1953 převzalo SNKLHU edici kapesních publikací Světová četba (SČ, původně 1948–1952 v nakladatelství Svoboda sv. 1–56, v Odeonu 1953–1992, 521 sv.č. 57–571, 574–579, navíc 2 jubilejní sv., 1997–1998 5 nečíslovaných sv., 2000–2001 4 sv. č. 580–583), jejíž vznik byl vedle několika zahraničních řad inspirován především Světovou knihovnou někdejšího Ottova nakladatelství (vycházela v letech 1896–1931). Výběr titulů měl postihnout celé spektrum beletrie svěřené do kompetence nakladatelství, tedy českou a světovou klasiku (v padesátých letech v edici převažovala), českou a světovou literaturu první poloviny 20. století a během šedesátých let se stále častěji objevovala i moderní světová literatura. Jednotlivé svazky obvykle obsahovaly autorské medailony a biografické či kontextové studie, čímž naplnily proklamovanou osvětovou funkci knižnice. Do konce šedesátých let vycházelo ročně až 20 svazků, později přibližně 8–10.
The Complete Poetical Works of Percy Bysshe Shelley
Výbor obsahuje vedle intimní lyriky a básní s přírodními motivy i politickou lyriku, ve které básník, vynikající představitel revolučního romantismu v Anglii, citlivě reaguje na společenské i politické události své doby. Předmluva: Zdeněk Vančura
Výbor z příběhů amatérského detektiva. Jeho psychologické úvahy podávají obraz názoru na lidské vztahy a na problémy anglické společnosti. (zdroj: pitaval.cz)
Z knížky povídek Třináct dýmek z prvního období Erenburgovy literární tvorby je do svazku vybráno devět dějově pestrých příběhů o lidech, pro jejichž životní osudy měla určitý význam dýmka. Povídky jsou svědectvím bohaté básnické fantazie autorovy i jeho laskavého poměru k lidem a věcem.
Obsahuje hry a prózy: Ubu králem Ubu spoutaný Ubu na homoli Dodatky Skutky a názory doktora Faustrolla, patafyzika Nadsamec literatury, otec Ubu, zakladatel patafyziky - těmito slovy začíná předmluva Ludvíka Kundery, která vystihuje dokonale osobnost Alfreda Jarryho, která se prolíná do jeho díla, které ani po více jak 100 letech neztratilo svou aktuálnost a schopnost oslovit diváka či čtenáře. Světová četba sv. 258
Tři novely významného německého spisovatele. V první (Knulp, 1915) jsou zachyceny tři okamžiky ze života tuláka Knulpa, který si vřelým vztahem k přírodě i lidem vytváří z každého dne svátek, druhá (Klingsorovo poslední léto, 1920) je písní o kráse, dobrotě a štěstí života. Konečně třetí próza (Pouť do Země východní, 1932) líčí cestu tajemného bratrstva za mladostí duše, za poezií života.
Nedokončený román, vrcholné dílo dnes světově uznávaného pražského německého spisovatele. Do příběhu šestnáctiletého chlapce, kterého rodiče z trestu poslali do Ameriky, a jenž bezmocně hledá zakotvení v té zemi divných zvyklostí a čistě obchodního vztahu k člověku, autor promítl mnoho ze svých životních zážitků, zejména ze svého postavení v otcovském domě, kde otec nepřál jeho literárním sklonům. Předmluvu napsal Pavel Reimann.
Mistrně vyprávěný příběh otcovské lásky prostého venkovana, který nevýslovně miluje svojí dceru, vlivem jejího zblouznění se pomátne na rozumu a pokládá se za císaře z Portugalie... Vedoucí myšlenkou celého díla, prozařující osudy mnoha jeho hrdinů, vykreslených s hlubokou láskou a porozuměním, je požadavek dobra, obětavostia lásky k člověku, zejména k člověku ponižovanému a trpícímu.
Řecký satirik napsal ve svých Pravdivých příbězích nevšedně působivou a vtipnou parodii dobrodružných románů, jež přímo nebo nepřímo inspirovala četné další práce toho druhu. V pestrém sledu jsou v ní vylíčeny neuvěřitelné ačetnými humornými epizodami prokládané, satirickými výpady na lidi i dobu nešetřící příběhy z podivuhodné cesty na Měsíc, do mořských hlubin v tlamě obrovské velryby a na Ostrovy blažených, hříšníků a snů..
Výbor z veršů čelných představitelů novodobého vlámského básnictví od kulturního probuzení v 19. století až po současnost. Obráží se v nich myšlenková šíře a tematická rozmanitost vlámské poezie, ať už vyšla z pera básníků soustředěných do svého nitra anebo vášnivě žijících svou dobu a citlivě reagujících na skutečnosti svého národa i celého lidstva. Zastoupeni jsou: Jacob van Maerlant, G. Gezelle, Karel van de Woestijne, Paul van Ostaijen, R. Herreman, R. Minne, Jan van Nijlen, M. Gilliams.
Próza je dějově samostatnou částí románového cyklu Hledání ztraceného času významného francouzského spisovatele. Její příběh se odehrává na konci minulého století v Paříži a má zřejmě rysy autobiografické. Zachycuje citový i vnější život člena pařížské společnosti, který se zamiluje do ženy z polosvěta. S důvěrnou znalostí kreslí i soudobou společnost měšťanských salónů a bohémy.
Devět povídek vybraných ze tří knih (Dojmy z přírody a společnosti, Co život opomíjí, Z Prahy) neprávem zapomenutého autora, předního prozaika generace devadesátých let a prvního desetiletí našeho století. Postihuje v nich svět ubohých, vyděděných lidskou společností a bědně se prodírajících životem, a nelítostně ukazuje špatnost těch, kdo, ať už z jakéhokoli důvodu působí jejich utrpení.
Dvě novely, v nichž se dokonale obráží spisovatelovo porozumění pro člověka a schopnost proniknout k jeho nejvlastnější lidské podstatě. První (O myších a lidech, 1937) vypráví o dvojici přátel, kteří putují za prací i nakonec za tragicky rozbitým životním snem, druhá (Na plechárně, 1945) je vlastně pestrým sledem obrázků zeživota obyvatel ulice v konzervárenské čtvrti města na kalifornském pobřeží.
Cyklus satirických povídek, črt a fejetonů z počátku třicátých let, v nichž autoři vtipně útočí proti nejrůznějším vadám člověka a společnosti a z různých stránek napadají "malý svět" v uměleckém životě.
Dobrodružství paní Anežky: výbor z německých prozaických švanků Krátké, rozmarné až bujně a erotikou hojně kořeněné příběhy, tzv. švanky německých autorů (H. Bebela, J. Freye, H. W. Kirchhofa, M. Lindenera, M. Montanuse, J. Pauliho, V. Schumanna, J. Wickrama) ze 16. století. Defilují v nichzáletné ženy a klamaní manželé, hlupáci i chytráci, církevní hodnostáři, soudcové a jiní funkcionáři a bez obalu jsou v nich zesměšňovány mravy doby a lidské vady a slabosti. Předml. Literární panoptikum německého života v 16. století a medailónky o jednotl. autorech naps. Oldřich Sirovátka.
Německý spisovatel, známý téměř výhradně jako autor humoristických románů a knih pro děti, je tentokrát připomenut v zcela jiné podobě: jako autor básní a krátkých povídek, vesměs útočných a užívajících vzácného daru satiry ve službě boje o lepšího člověka a společnost. Z německého originálů vybrali a přeložili Jitka Bodláková a Josef Hiršal. Předmluvu Básník písní o malém člověku napsala Jitka Bodláková.
Podstatná část próz ze tří svazků povídek, jež předcházely autorovu vrcholnému dílu michelangelovskému "Kámen a bolest". Cesta autorova zrání od poetismu k baroknímu umění kontrastu, halícímu do historického hávu, snahu mluviti době protektorátní tmy k přítomnosti. Hledání a nalézání krásy, nejprve vnější v civilismu a exotice (Sever-jih-západ-východ), později vnitřní v nitru člověka (Peníz noclehárny, Prsten královnin). Historie jako záminka k vyjádření jistot uměleckých i lidských (Prsten královnin). Výbor z knih Sever - jih - západ - východ, Peníz z noclehárny a Prsten královnin uspořádal a předmluvu "Proměny a konstanty Karla Schulze aneb Cesta krásy" napsal Vladimír Justl. Text připravila, ediční poznámky a vysvětlivky opatřila Jarmila Víšková.
Výbor z prózy autora tvořícího před první světovou válkou a známého více jako básníka, také však i jako satirického kreslíře. Výbor je pořízen jednak ze sbírky "Cesta do hor a jiné povídky" a jednak z prozaických a publicistických prací, autorem knižně nevydaných, a zahrnuje s výjimkou "Pařížských dopisů" (vyd. 1907) práce zlet 1911-1913. Svazek je výborem z 2. a 3. dílu Spisů Františka Gellnera, vydaných Miloslavem Hýskem v letech 1926-1928.
Tímto výborem z Meyrinkových povídek chceme připomenout českým čtenářům spisovatele, jehož životní osud i podstatná část díla jsou těsně spjaty s Prahou na přelomu století. Spisovatele, který navázal na literární tradice E. A. Poea a E. T. A. Hoffmanna a zároveň se podílel na vytváření nového umění, spojujícího reálnou skutečnost s irealitou. Člověka, který hledal poznání v přírodních vědách i v tajných učeních, křesťanské a východní mystice. Umělce, který svým satirickým, groteskním a fantaskním viděním světa přispěl k modernímu uměleckému výrazu. Z německých originálů Des deutschen Spiessers Wunderhorn (Albrecht Langen, 1922) a Fledermäuse (Kurt Wolff, Leipzig 1916) vybral, přeložil a poznámky napsal František Marek. Předmluvu napsali Kurt Krolop a Barbora Spitzová.
Výbor z díla českého "filosofa-básníka", jehož práce se vždy pohybovaly na hranici mezi vědomím a podvědomím, realitou a absurditou, racionálnem a iracionálnem.
Jeden z patnácti Faulknerových románů ze smyšleného kraje Yoknapatawphy, tvořících jednolité dílo. Tragikomický příběh ze života bílé chudiny amerického Jihu. Desetidenní pohřební pouť s nebožkou, matkou početné rodiny, provázená přírodní katastrofou. Za této pohřební cesty členové rodiny mluví a jednají a odhalují tak svécharaktery a důvody svých činů, přičemž své postřehy připojují i sousedi. Čtenář je do děje vtahován tím, že musí dialogy a jednání osob domýšlet a kombinovat a sám si tak celý příběh objevovat.
Novela byla vydána po autorčině smrti v r. 1941 a je vlastně epilogem celého jejího díla. Děj není bohatý, Woolfová se zaměřuje převážně na vnitřní život lidí - její metoda je introspektivní. Sleduje jeden den kolemochotnického provedení hry stárnoucí spisovatelky a herečky na venkovském sídle. V závěrečném monologu se zamýšlínad posláním umělce a uměleckého díla ve světě. Je to úvaha o věčné nejistotě, která souvisí s tragickou smrtíspisovatelky.
Humoristické povídky s vtipnou a překvapivou pointou, v nichž se střídá duchaplný salonní humor s prvky recese a černé grotesky. Společným rysem těchto povídek je břitká satira a humor, který si bere s jemnou ironií na mušku společenské mravy, charakterové vlastnosti a politické názory typicky britského ražení. Řada povídek čerpá zgroteskních životních situací, většina je však přes veškerou ironii a humor naplněna smutkem nad komedií, kterou většina lidí celý život hraje, aby si zachovala zdání osobní důstojnosti a společenskou prestiž. Povídky vybral a předmluvu „Sakiho Léčba neklidem“ napsal Jaroslav Hornát.
Dvě novely z raného období tvorby anglického avantgardního spisovatele dvacátých let, kritika a esejisty, kterými se stal známým ve světové literatuře a v nichž v satirickém a ironickém vyprávění zpracovává fantasticko-absurdní náměty, přičemž se nevyhýbá i hlubším etickým problémům. V první novele (Dáma v lišku, 1922) zachycuje nečekanou proměnu mladé krásné ženy v lišku, její postupné odlidšťování i reakce jejího milujícího manžela. Druhá (Člověk v zoologické zahradě, 1924) s humorem líčí situaci člověka, který se nabídne zoologické zahradě jako exemplář homo sapiens a který chce izolací od lidí, v kleci v pavilónu lidoopů, řešit své citové problémy. Předmluvu napsal Radoslav Nenadál.
„Devadesátá léta mají . . . jeden dosud málo známý, ne-li zcela skrytý rys. Je to veliké množství oněch poetae minores, zapomenutých nebo nerozpoznaných malých básníků, autorů někdy unius operis, jedné, zato však příznačné struny. Doprovázejí svými díly tvorbu velkých devadesátníků, ale nejenom to . . . oni ji předcházejí. Tento zrod zdola, od malých, zapomenutých básníků, a to zrod . . . dobrých deset let před vlastními devadesátými léty, chce právě náš výbor z těchto básníků dokázat . . .“ Těmito slovy je uváděna antologie básnické tvorby šedesáti většinou málo známých nebo pozapomenutých jmen. Básně jsou s přihlédnutím k chronologii řazeny do tematických oddílů, jež jsou od sebe odděleny úryvky z Chlumeckého Evangelia svobody. Zpívající labutě / Zapomenutí básníci devadesátých let ve výběru Ivana Slavíka, který také napsal předmluvu a medailóny autorů. Ediční přípravu a poznámky opatřil Rudolf Skřeček.
Dvě hry slavného francouzského herce, dramatika a komického básníka vycházejí v roce 300. výročí autorovy smrti. První, zpracovávající tehdy oblíbený donchuánský námět, předvádí typ zhýralého šlechtice, svůdce žen a volnomyšlenkáře a jeho lidového, nehrdinského sluhy. Druhá zpodobuje hamižného lichváře, jehož cílem jsou jen a jen peníze a jenž pro lesk zlata dovede obětovat děti, čest i pohodlí.
Kdybychom měli charakterizovat oba tyto Waughovy romány jedinou lehkovážnou zkratkou, dalo by se říci, že je to báječná legrace o smrti. V případě "Křehkých nádob" (1948) jde o umírání osobitých tradičních britských hodnot na finanční chudokrevnost a měnící se svět; zatímco starší generace bojuje svůj více méně hrdinný bojo zachování alespoň zdání, "rozverná mládež" s dětsky bezelstnou krutostí uplatňuje svůj nárok užít, co se se dá, dokud se dá. Problémy těch i oněch pohlcuje válka. V "Drahých zesnulých" (1930) se ocitáme o něco později v Hollywoodu: smrt tu dostává luxusní nakašírovanou podobu revuálního velkofilmu, strach z posledních věcí člověka přehlušuje představa dokonale hygienické a příjemné věčné blaženosti, zajištěné perfektně zorganizovaným funebráckým průmyslem.
Osm povídek (Pardálí drápky, Zpozdilá, Zlato, Babí léto, Zavátá láska, Medailónek, Královna krásy, Divoký západ) z různých období autorčina vývoje, převážně však z doby kolem první světové války. Příběhy zachycujínejprotikladnější podoby milostného citu a velmi různé sociální, místní i dobové prostředí. Výbor byl pořízen ze sbírek Mučenky, Královna krásy, Plané milování a Divoký západ.
První česká antologie z lužickosrbské poezie obou národnostních větví - Horní i Dolní Lužice - od nejstarších dob až do současnosti přináší lidovou a především umělou, a to lyriku i epiku s klasickým i volným veršem. Společnými znaky obou větví jsou výrazný demokratismus, rys životního heroismu, evokace dávných časů a oslavavenkovského života. Tyto znaky jsou charakteristické pro lidovou píseň i poezii umělou, kde k nim přistupuje výslovné gesto buditelské a národně obranné a břitká nota sociálně a společensky kritická. Mezi uváděnými autory najdeme např. jména jako K.F. Stempel, J.E. Smoler, Handrij Zejler a především Jakum Bart-Čišinski, která patří dnes do širokého literárního kontextu slovanských literatur.
Výbor humoristických povídek (Vlna zločinnosti na zámku Blandings, Zakopaný poklad, George a Alfred, Domov mimo domov, Případu se ujímá Jeeves, Jeeves a nezvaný host, Prožluklá aféra kamaráda Biffyho, Jeeves a drahá spolužačka, Babí léto jednoho strýce), jejichž kouzlo je založeno na brilantním slovním vtipu, vynalézavých metaforách, aforismech a slovních hříčkách.
Historická tragédie rozvíjí na pozadí intrik a bojů o ruský trůn na přelomu 16. a 17. století konflikt mezi carem Borisem Godunovem a ctižádostivým mnichem, který se vydává za zavražděného následníka trůnu careviče Dimitrije.
Román je výsledkem vnitřní reakce autora na vyvstávající hrozbu druhé světové války. Jeho děj se odehrává v době 1. svět. války a hrdinou je člověk, který uprostřed patriotického třeštění svých spoluobčanů zůstává uzavřen ve skeptické izolaci. Zdá se, že tuto izolaci naruší půvabná Angličanka, přidělená k službě ve francouzském přístavním městě. Milostný příběh však končí ještě dříve než skutečně začal a hrdina se citově upíná k malému děvčátku z nejnižších vrstev.
Mladistvý příběh lásky zralého muže k mladé umělkyni, Jihoameričance, kterou hrdina poznal na cestách. Jako všechny Mauroisovy romány nese i tento jeho poslední zajímavé stopy jeho vlastních zážitků, třebaže je přesunul na muže mnohem, mnohem mladšího. V románu se odráží, vzdor věku, síla. Tato kniha je jakýmsi protějškem k jeho prvnímu milostnému románu: Dvěma růžím Filipa Marcenata.
Kniha přibližuje polozapomenutého spisovatele (1881-1955) světoběžnické literární bohémy z okruhu J. Haška, autora mnoha povídek a románů z oblasti populární lidové četby, jehož určujícím zážitkem byl šestiletý pobyt v USA a Kanadě na počátku století. Přináší v žánrové pestrosti výbor povídek odrážejících sociální proměny Ameriky ve zmíněné době. Vybrala, uspořádala, předmluvu a ediční poznámky napsala a k vydání připravila Milada Chlíbcová.
Autobiografický román o utváření osobnosti nadaného irského chlapce z přelomu století. Z vlivu katolictví a nacionalismu, aby dospěl k poznání vlastního údělu umělce. Od vnější reality se hrdina postupně odvrací ke svému vnitřnímu světu úvah a duševních krizí, propracovává se k víře v osvobozující sílu umění, k rozhodnutí vyjadřovat se svobodně, bez ohledu na domov, vlast nebo církev. Předmluva Miroslav Jindra.
Výbor z básnické, prozaické a publicistické tvorby Rudolfa Těsnohlídka. Vybral, uspořádal a předmluvu napsal Dušan Jeřábek. K vydání připravili a ediční poznámky napsali Jan Chloupek, Vlastimil Válek a D. Jeřábek. Vydáno k 100. výročí autorova narození.
Reprezentativní výběr z povídkového díla autora, který v 1. polovině 20. století dosahoval neobyčejné čtenářské úspěšnosti. Byl velkým znalcem psychologie, v jeho dílech je napětí, zločin i dobrodružství, nenávist i láska, ironie i soucit, upřímná touha po sociální spravedlnosti.
Historický román s námětem z období severských ság, vyznačující se neobyčejně plastickým vylíčením života norské a islandské společnosti na přelomu 10. a 11. století. 01-064-87
Pikareskní příběh smolařského Lazika Rojtšvance z židovského Gomelu je hluboce poetickou oslavou humanismu jako jediného možného principu soužití. Edice Světová četba, svazek 552.
Svazek obsahuje výbor z celoživotního díla J. Demla od první knihy básní až po rukopisné, dosud nevydané texty posledních let života. Těžištěm výboru je próza Zapomenuté světlo. Výbor ukazuje Demla jako básníka i prozaika, sardonického polemika i pokorného člověka před tváří Boha, přírody a lidského osudu. Vybral a uspořádal Jindřich Chalupecký ; předmluva Jaroslav Med.