Paní komisarka je první díl románové trilogie, která měla být součástí širšího cyklu, popisující obraz chodského venkova před rokem 1848 a v bouřlivém období tohoto revolučního roku. 1. díl: Paní komisarka, je věnován dvěma významným postavám: klenečskému faráři Fastrovi a spisovatelce Boženě Němcové. Vlastenecký kněz, který učil venkovské chlapce hrát divadlo, česky zpívat a recitovat, zakládat a pěstovat zahrady, je znepokojen sporem o části bývalého královského lesa - lůsy. O tento les, nyní obecní, vedou spory klenečští sedláci a chalupníci. Farář se snaží, aby nedošlo ke sporu mezi českými obyvateli, neboť do neshod zasahují i němečtí přistěhovalci. Výsledek jeho úsilí je malý, protože ekonomické zájmy jsou silnější než národnostní cítění. Božena Němcová, žijící na Domažlicku, kde její manžel vykonává funkci finančního dozorce, podporuje zklamaného kněze. Ten jí na oplátku podněcuje, aby se věnovala české literární činnosti. Knězovo hospodářské a vlastenecké působení končí po jeho přeložení na jinou farnost. Teprve při odchodu zjistí, jak ho měli lidé rádi…
Na pozadí revolučního roku 1848 zde autor líčí životní koloběh chodské vesnice a podává poutavý obraz národního zápasu sedláků. Medailón o autorovi: Jaroslava Janáčková
Poslední část chodské trilogie, kterou tvoří romány Paní komisarka, Osmačtyřicátníci a Lůsy. Děj se soustřeďuje především na při o vlastnictví lesů, která započala již v prvním dílu trilogie. Čtenář se setká se známými hrdiny předchozích dílů a víc než vleklý veřejný spor upoutá jeho pozornost osud rodiny sedláka Krále, jeho čekání na narození syna a dědice i smrt očekávaného dítěte. Trpký závěr této knihy se stal pointou celé trilogie. Autorova smrt zabránila vydání čtvrtého dílu, který měl být obrazem chodského venkova kolem r. 1848.
Adventní, vánoční, tříkrálové a povánoční kněžské promluvy ve kterých se Jindřich Šimon Baar obracel ke svým osadníkům v Ořechu, v Klobukách i v rodném Klenčí.
Cestou křížovou - Román českého kněze. V malé chodské vsi žijí lidé s každodenní starostí o živobytí. Mnozí jsou odkázáni na práci na velkostatku. Proti zdejším nedůstojným poměrům se dokáže vzepřít pouze farář Jiří, ale stejně se nedočká vděku, protože šafář štve vesničany proti němu. Na panském pracuje také strojník Staněk, jehož syn Ondřej studuje na gymnáziu. Chlapec by rád pokračoval v Praze ve studiu práv a je velmi zaskočen matčiným přáním, aby se stal knězem. Matka spoléhá na faráře, že Ondřejovi domluví. Jiří byl však kdysi ve stejné situaci, a tak ví, jak těžké je dobře vykonávat poslání, které si člověk sám nezvolí. Navíc Ondřej má rád Hanči Vachudovou a rád by ji jednou viděl po svém boku. Mladík na chvíli uvěří zlým pomluvám a na Hanči zanevře. Ta zjistí, že bude matkou, otce však neprozradí...