Kniha prvá se věnuje uvedení do českých dějin, kde porovnává dějiny římské, německé a slovanské, vyjmenovává epochy a prameny českých dějin a neopomíná ani významné české a moravské dějepisce. Poté počíná již vlastní vyprávění o dějinách českých předslovanskými národy v Čechách, konkrétně Bóji a Markomany.
Následuje kniha třetí věnující se Čechám křesťanským a vévodským, tedy období od roku 895 do roku 1125, kam spadá i zavraždění sv. Václava jeho bratrem Boleslavem a smrt Václavovy babičky svaté Ludmily, jež byla na příkaz Drahomíry, Václavovy matky, uškrcena vlastním šálem, jenž se později stal jejím symbolem. Dále se kniha třetí věnuje období panování Spytihněva I., Vratislava I. (otec knížat Václava a Boleslava I.), Václava, Boleslava I., Boleslava II. Pobožného, jeho synů (zejména pádu říše české za vlády Boleslava III. Ryšavého), Břetislava I., který se postaral o nový vzestup Čech a o uvedení zákona o posloupnosti starších na trůnu, Spytihněva II. a jeho bratří, Vratislava II., jeho bratřím a půtkám o trůn mezi syny a synovci tohoto panovníka, a Břetislava II., který se postaral o vyhnání slovanských mnichů ze Sázavského kláštera, kteří zde zachovávali staroslověnský obřad, odkaz bratří Cyrila a Metoděje. Nastoupením Břetislavova mladšího bratra, Bořivoje II., byl poprvé porušen zákon o posloupnosti. Kniha třetí se nadále věnuje například vyvraždění Vršovců roku 1108 na příkaz Přemyslovců.
Nové vydání monumentálního díla české historiografie, v němž Palacký na podkladě průzkumu českých a zahraničních archívů a velkého bohatství poznatků a jejich kritického rozboru podal ucelený výklad české minulosti od počátkuaž do roku 1526. Jeho význam a přínos nezáleží pouze v tom, že vyvracelo omyly starší historiografie,nýbrž že použitím vývojových filosoficko-dějinných hledisek bylo prvním syntetickým zpracováním českých dějin. Palackého Dějiny, jejichž česká verze vycházela v letech 1848-1876, zůstanou proto "působivým národním eposem, vynikajícím ryzostí jazyka a ušlechtilostí stylu, a klasickým dílem české literatury minulého století". Tento díl obsahuje popis let 1439-1471.
Předposlední kniha prvního dílu Dějin národu českého v Čechách i na Moravě, kniha čtvrtá, vypovídá o vládě Soběslava I. (1125-1140), za jehož panování se strhla slavná bitva u Chlumce mezi ním a německým králem Lotharem III., Vladislava II. (zajímavostí o Vladislavu II. je, že se společně se svým bratrem Jindřichem, bratrancem Spytihněvem a četnými knížaty i prostými lidmi zúčastnil křížové výpravy do Svaté země roku 1147), o vypuzení knížete Bedřicha Soběslavem II., o následujícím pádu Soběslavově a vládě Bedřicha, Václava II., Přemysla Otakara I., Jindřicha Břetislava a Vladislava III.
Poslední, pátá kniha začíná rokem 1197 a končí rokem 1253. Týká se kralování Přemysla Otakara I., což byl první český král, jemuž se podařilo zajistit královský titul i pro své potomky, a Václava I., jeho syna, jehož korunovací v Praze definitivně padl princip seniorátu, podle kterého měl na trůn nastoupit vždy ten nejstarší Přemyslovec. Kniha pátá i celý první díl Dějin národu českého končí obrazem života v Čechách a na Moravě.
Nové vydání monumentálního díla české historiografie, v němž Palacký na podkladě průzkumu českých a zahraničních archívů a velkého bohatství poznatků a jejich kritického rozboru podal ucelený výklad české minulosti od počátku až do roku 1526. Jeho význam a přínos nezáleží pouze v tom, že vyvracelo omyly starší historiografie, nýbrž že použitím vývojových filosoficko-dějinných hledisek bylo prvním syntetickým zpracováním českých dějin. Palackého Dějiny, jejichž česká verze vycházela v letech 1848-1876, zůstanou proto "působivým národním eposem, vynikajícím ryzostí jazyka a ušlechtilostí stylu, a klasickým dílem české literatury minulého století". Tento zahrnuje období do roku 1253.
Kniha druhá se zabývá obdobím od roku 451 do roku 894, tedy prvními Čechy, jejich původem, nejstaršími sídly, popisem každodenního staroslovanského života a jejich válkami s Durynky, Avary a Franky. K prvním Čechům Palacký přiřazuje pověsti o Krokovi a jeho dcerách, o Přemyslu, o založení města Prahy, o dívčí válce a podobně, jejichž základ hledal ve zfalšovaných rukopisech, v jejichž pravost neochvějně věřil. V tomto oddíle se autor nadále věnuje dynastii Karlovců (v knize psáni jako Karolingové) a válkám Čechů s jejím nejslavnějším představitelem, Karlem Velikým, počátkům křesťanství v Čechách a na Moravě, zejména věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi, dále moravským panovníkům Rostislavovi z dynastie Mojmírovců, za jehož vlády se uskutečnila cyrilometodějská misie, Svatoplukovi, nejvýznamnějšímu panovníkovi Velkomoravské říše, a Bořivojovi, prvnímu historicky doloženému českému panovníkovi a prvnímu křesťanskému panovníkovi, a nakonec pádu říše moravské. Kniha druhá je ukončena vyprávěním a úvahami o životě Čechů za doby pohanství.
Nové vydání monumentálního díla české historiografie, v němž Palacký na podkladě průzkumu českých a zahraničních archívů a velkého bohatství poznatků a jejich kritického rozboru podal ucelený výklad české minulosti od počátkuaž do roku 1526. Jeho význam a přínos nezáleží pouze v tom, že vyvracelo omyly starší historiografie,nýbrž že použitím vývojových filosoficko-dějinných hledisek bylo prvním syntetickým zpracováním českých dějin. Palackého Dějiny, jejichž česká verze vycházela v letech 1848-1876, zůstanou proto "působivým národním eposem, vynikajícím ryzostí jazyka a ušlechtilostí stylu, a klasickým dílem české literatury minulého století". Tento zahrnuje období let 1439-1457.
Nové vydání monumentálního díla české historiografie, v němž Palacký na podkladě průzkumu českých a zahraničních archívů a velkého bohatství poznatků a jejich kritického rozboru podal ucelený výklad české minulosti od počátku až do roku 1526. Jeho význam a přínos nezáleží pouze v tom, že vyvracelo omyly starší historiografie, nýbrž že použitím vývojových filosoficko-dějinných hledisek bylo prvním syntetickým zpracováním českých dějin. Palackého Dějiny, jejichž česká verze vycházela v letech 1848-1876, zůstanou proto "působivým národním eposem, vynikajícím ryzostí jazyka a ušlechtilostí stylu, a klasickým dílem české literatury minulého století". Tento zahrnuje období let 1471-1526.
Nové vydání monumentálního díla české historiografie, v němž Palacký na podkladě průzkumu českých a zahraničních archívů a velkého bohatství poznatků a jejich kritického rozboru podal ucelený výklad české minulosti od počátkuaž do roku 1526. Jeho význam a přínos nezáleží pouze v tom, že vyvracelo omyly starší historiografie,nýbrž že použitím vývojových filosoficko-dějinných hledisek bylo prvním syntetickým zpracováním českých dějin. Palackého Dějiny, jejichž česká verze vycházela v letech 1848-1876, zůstanou proto "působivým národním eposem, vynikajícím ryzostí jazyka a ušlechtilostí stylu, a klasickým dílem české literatury minulého století".
OD PRVOVĚKOSTI AŽ DO ROKU 1125 Vlastní životopis Františka Palackého Předmluva Úvod o dějinách českých Předslovanští národové v Čechách Čechové prvověci Báječné dějiny české Čechové a první Karolingové Povýšení Moravy Velikost a pád říše moravské atd...