Lyrické eseje o autorových zážitcích, které mu poskytuje četba inspirativních knih. Dnové četby jsou Proustovou předmluvou k jeho vlastnímu překladu dvou významných přednášek anglického myslitele, estetika, kritika a esejisty Johna Ruskina (1819–1900), vydaných pod názvem Sézam a lilie (Sésame et les Lys) v roce 1906 v nakladatelstvíMercure de France. (Do češtiny pak Ruskinovy přednášky přeložil F. X. Šalda, podobně jako Proust je doprovodil vlastní předmluvou a vydal roku 1901 u J. Otty.)
Marcel Proust platí za typického autora jedné knihy — obrovitého a z hlediska světového literárního vývoje převratného Hledání ztraceného času. Soubor šestnácti esejů, který dávno po autorově smrti byl rekonstruován z pozůstalosti, není však z tohoto hlediska dílem okrajovým, ale spíše přípravným. Původní projekt čistě kritické knihy (jejímž jádrem jsou eseje o Balzacovi, Sainte Beuvovi, Nervalovi a Baudelairovi) byl postupem doby obohacen o studie vzpomínkové, psychologické, z nichž vlastně se zrodil typický proustovský styl a románový útvar, v němí se prolínají elementy vyprvěčské, lyrické i esejistické. Obsahuje tedy tato zvláštní kniha (psaná v letech 1908—10) vlastně jádro budoucího velkého románu, její „fragmentárnost", nedokončenost je toho také důkazem. Baudelairovy verše přeložil Ivan Slavík.
Nové kompletní vydání stěžejního díla světové literatury. Sedmidílný román Hledání ztraceného času, považovaný za jedno ze základních děl nejen francouzské, ale i světové literatury, vznikal v letech 1909 až 1922 a byl uveřejňován postupně v letech 1913 až 1927. Proustův román se odehrává v prostředí francouzské vyššíspolečnosti na přelomu 19. a 20. století. Lze-li o něm říci, že podává po Balzacově Lidské komedii nejúplnější „obraz mravů“ své doby, zároveň platí, že autorovi jde o mnohem víc než o realistické zobrazení společnosti: hlavními tématy jeho díla jsou čas, paměť, umění a poznání. Hlavním "hrdinou" tohoto románu-řeka, či spíše románu-katedrála, který čítá 3120 stran a v němž figuruje více než 200 postav, je lidské vědomí. Vydání je doplněno o rozsáhlý doslov, jehož autorem je Josef Fulka, jeden z našich největších znalců Proustova díla.
À la recherche du temps perdu: Du côté de chez Swann
V prvním dílu románového cyklu, postihujícího vývoj francouzské společnosti od Dreyfusovy aféry až po první světovou válku a stojícího u základů psychologického románu 20. století, představuje autor hrdinu, zámožného Pařížana, člověka ušlechtilého, ale zároveň neúprosně logického a pravdivého. Na jeho příběhu podává studii milostného citu, žárlivosti, společenských vztahů a mravů.
À la recherche du temps perdu: À l’ombre des jeunes filles en fleurs
Druhý díl, poctěný r. 1919 Goncourtovou cenou, se odehrává z větší části v normandských mořských lázních. Autor opět uvádí na scénu zámožného Pařížana a další postavy a podává mj. analýzu rozdílu mezi spisovatelem-člověkem a jeho dílem, analýzu lidských a rodinných vztahů, pohled na chováni měšťáka a šlechtice a detailní rozbor rodící se lásky mezi mužem a ženou.
À la recherche du temps perdu: Le Côté de Guermantes
Ve Světě Guermantových, který vyšel 1920–1921, přechází Proust od buržoazního prostředí k šlechtickému a pokračuje v neúprosné analýze malicherností a směšností, ale tu a tam i k velikosti svých postav takovým způsobem, jako by nabalzamoval živé, existující tvory. Jeho realistický pohled na nejrůznější životní situace a chování lidí nepostrádá ironie a jemného humoru.
V Sodomě a Gomoře Proust odkrývá skryté stránky povahy a života jedné ze svých nejpřízračnějších postav – barona Charluse. Znovu sledujeme vypravěčův život v přímořském Balbecu, jeho rozporuplnou lásku k Albertině a jeho úspěchy v salónech okolních záměčků.
À la recherche du temps perdu: La Fugitive / Le Temps retrouvé
Šestý, v tomto případě poslední svazek monumentální románové skladby zahrnuje dvě části cyklu: Uprchlá a Čas znovu nalezený. V první části vypravěč analyzuje pozvolný proces odpoutávání se od vzpomínek na milovanou dívku, která bezprostředně po svém útěku od něho umírá, druhá část má těžiště v úvahách o smyslu umělecké tvorby. Čtenář se tak setkává v definitivní podobě i s výkladem Proustovy poetiky. Současně je tato druhá část knihy i zajímavým obrazem 1. svět. války, jak se jeví v pohledu ze zázemí, a doby bezprostředně po válce, která znamená především rychlý rozklad soudobé aristokratické společnosti.
Závěrečný díl románové řady zastihuje zestárlého vypravěče, který pozoruje a konstatuje proměny, kterých společnost za jeho života doznala - pád staré aristokracie, vzestup dříve opovrhované zbohatlické kasty a také pohled na 1. světovou válku, tuto definitivní tečku za starými časy. Druhým těžištěm závěrečné části jsou úvahy nad literární poetikou i smyslem a důležitostí umělecké tvorby, která jediná může znovu nalézt čas, ztracený v malicherných peripetiích skutečného života.
Autor Marcel Proust známý především jako autor rozsáhlého cyklu Hledání ztraceného času, psal román s přestávkami mezi lety 1895 a 1901. Rukopis byl objeven až několik desítek let po autorově smrti a uspořádán a vydán poprvé v letech 1952. Mladý Proust toto dílo opustil, aniž by je dokončil, a některé části později použil jako základ určitých pasáží svého několikasvazkového arcidíla. Kniha je tedy nejenom skvělým líčením zrání mladého hrdiny s autobiografickými rysy, ale poskytuje i zajímavý pohled na literární zrání autorovo.
Žánr básní v próze, pohybující se v krajně kultivované podobě na pomezí poezie, esejů, maxim i starých rytin, se u nás příliš nepěstoval. Pro připomínku mohou padnout jména Víta Obrtela nebo Jana Vladislava a před nimi – jak jinak – Jaroslava Vrchlického. Jejich domovem je Francie. Antologie Plameny v zrcadle sleduje jejich proměny odBaudelaira přes Rimbauda, Mallarméa a Prousta až k Jacobovi a Reverdymu. Mají být „klenotem“ a „líbezným šerosvitem života“, zároveň však dovedou s radioaktivní intenzitou vyjadřovat vnitřní či vnější životní zážitek či zachytit výmluvný střípek krvavě vážné životní epizody. V literatuře reprezentují v čiré podobě řád a tvar.
Samostatná část románového cyklu Hledání ztraceného času, označená jako IV. Hlavní hrdina baron Charlus v přímořském městečku Balbec prožívá lásku ke krásné Albertině, líčí rozporuplný život šlechtice té doby a hledá naplnění svého života.
Próza je dějově samostatnou částí románového cyklu Hledání ztraceného času významného francouzského spisovatele. Její příběh se odehrává na konci minulého století v Paříži a má zřejmě rysy autobiografické. Zachycuje citový i vnější život člena pařížské společnosti, který se zamiluje do ženy z polosvěta. S důvěrnou znalostí kreslí i soudobou společnost měšťanských salónů a bohémy.
Publikováno:1964
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.