Obsah: Štedrovečerná noc — Taras Buľba — Nos — Portrét — Plášť — Bláznove zápisky. Nový výber z diela N. V. Gogoľa (1809 – 1852) prináša poviedku ŠTEDROVEČERNÁ NOC z cyklu Večery na Dikaňskom laze, ktorá je nevšednou kronikou vianočných zvykov na Ukrajine, ďalej slávnu novelu TARAS BUĽBA zo zbierky Myrhorod. Je to oslavaprostého hrdinstva ruských kozákov, ich zmyslu pre česť a veľkej lásky k vlasti. Z pätice próz, tradične vydávaných pod názvom Petrohradské príbehy, sú vo výbere NOS, PORTRÉT, PLÁŠŤ a BLÁZNOVE ZÁPISKY.
Obsah: Bláznovy zápisky — Plášť — Příběh o tom, jak se rozhádali Ivan Ivanovič s Ivanem Nikiforovičem — Svatá noc — Starosvětští statkáři — Portrét. Výbor ze čtenářsky oblíbených Gogolových povídek, které patří k tomu nejlepšímu z klasické ruské literatury. Příběhy Gogolových hrdinů jsou vesměs satirou na tupost a hamižnost carských úředníků a na dlouhý a zdánlivě marný boj s hmotnou nouzí. Nechybí jim ale nikdy laskavá, byť melancholická atmosféra starých ruských časů.
Rusko-české vydání Bláznových zápisků obsahuje kromě této povídky i fantastickou a satiricko-humoristickou povídku Nos. Obě se později staly součástí cyklu Petrohradské povídky, v nichž autor zachytil atmosféru prvního ruského velkoměsta.
Výbor z díla rusky píšícího ukrajinského klasika obsahuje slavnou kozáckou prózu Taras Bulba ze sbírky Myrhorod, tři povídky z Večerů na dědince blízko Dikaňky, dvě povídky z Petrohradských povídek a ukázku z románu Mrtvé duše (Návštěva na Manilovce, kdy Čičikov jede navštívit ves přítele Manilova). S životopisem od dr. Josefa Karáska. 2. vydání.
Komedie o hře, o vášni ke hře, o podvodu a umění podvodu. Děj se odehrává v atraktivním prostředí falešných karetních hráčů, jejichž filozofie je jednoznačná – bystrý vtip, jasný rozum a hlavně žádné ohledy.
Soubor tří divadelních her a tří aktovek ruského spisovatele. Obsahuje hry Revizor (1836), Ženitba (1842), Hráči (1842) a aktovky Úředníkovo ráno (1836), Spor (1836), Scény ze společenského života (1842).
Vydání „Vybraných míst z korespondence s přáteli“ bylo Gogolem počato na počátku roku 1845, ale k uskutečnění této myšlenky přistoupil až teprve v dubnu roku příštího.
Kniha se jmenuje podle toho, že se její příběhy odehrávají v malém ukrajinském městečku Mirgorod (ukrajinsky Myrhorod) nebo v jeho nejbližším okolí. Je napsána na rozhraní romantismu a realismu a Gogol sám jí označil jako pokračování svého úspěšného dvoudílného cyklu humorně i strašidelně laděných povídek a pohádek z UkrajinyVečery na samotě u Dikaňky (1831–1832), jednotlivé příběhy však zde nevypráví fiktivní vypravěč, ale sám autor.
Soubor obsahuje autorovu sbírku Mirgorod a šest povídek, které bývají samostatně vydávány jako Petrohradské povídky a zde jsou rozděleny do dvou oddílů – Novelly (Nos, Podobizna, Plášť, Kočár) a Arabesky (Něvský prospekt, Zápisky šílencovy).
Satira na carskou byrokracii. Dílo, jímž vrcholí tvorba velkého ruského realisty. Líčí dobrodružství Čičikova, zchudlého šlechtice, který přijde na myšlenku získat znovu bohatství nákupem zemřelých nevolníků, z nichž statkáři musí platit daně do příštího sčítání a jichž se proto rádi zbavují. Pro tyto „mrtvé duše“chce získat zdarma půdu od státu nebo si na ně alespoň vypůjčit. Popis cestování Čičikova za nákupem dává Gogolovi příležitost vykreslit obraz statkářského života nevolnického Ruska. Omezený snílek Manilov, šetrná, malicherná Korobočka, rváč a výtržník Nozdrev, trhač a žrout Sobakevič, děsivý lakomec Pljuškin, to jsou typičtí představitelé „první společenské třídy ve státě“. Ve 2. dílu, několikrát spáleném a dochovaném jen ve zlomcích, pokračoval Gogol v líčení zrůd z prostředí statkářského i úřednického a pokoušel se i o vytvoření kladného typu (Kostanžonglo). Také hrdina Čičikov prožívá mravní přerod. Jeho nový život měl být vylíčen v zamýšleném 3. díle, který nebyl napsán.
Povídka o nose kolegiálního přísedícího Kovaljova, který najde zapečený v chlebu při snídani lazebník Ivan Jakovlevič. Jakovlevič řeší problém, jak se nosu zbavit, Kovaljov zase, kde nos najít a jak ho vrátit zpět na místo, kam patří.
Sborník přináší vedle výběru z bohaté korespondence Gogolovy soudy o divadle a o recitaci, několikastránkový náčrtek poetiky a různé úvahy, např. o podstatě a osobitosti ruské literatury, o jejím budoucím světovém významu, o poslání spisovatele atd. Významné jsou uveřejněné doklady o jeho vztazích k jiným spisovatelům, zejména kPuškinovi a k Bělinskému.
Cyklus šesti povídek (Něvská třída, Nos, Portrét, Plášť, Kočár, Bláznovy zápisky), jež si přes časový odstup – poprvé vyšly r. 1842 – uchovávají zajímavost humorným i realistickým vylíčením ruského způsobu života a charakteristických postav. Svědčí o tom jejich uplatnění i v jiných uměleckých tvarech (opera D. Šostakoviče na námět Nosu, zfilmování Pláště a Portrétu, dramatizace Bláznových zápisků).
Dvoudílná novela líčí tragický osud nadaného malíře, který v touze po penězích a úspěchu obětuje svůj talent pochybnému vkusu bohatých zákazníků a stane se módním malířem. Ve druhé části je vylíčena podivná historie obrazu lichváře, jehož koupě se stala malířovi osudnou. Novela je známá také pod názvem Podobizna.
Výbor přináší povídky ze souboru Večery na samotě u Dikaňky, knihy inspirované ukrajinským folklórem s náměty komickými, fantastickými a realistickými, povídky ze souboru Mirhorod, v nichž se projevuje přechod od tematiky folklórní k tematice současné, a prózy spojované obvykle v cyklus Petrohradské povídky, v nichž fantazie sloužík reálnějšímu osvětlení skutečnosti.
Satirická komedie ruského klasika se baví hloupostí a nevzdělaností úředníků v provinčním ruském městečku, kteří naletí falešnému „revizorovi“ Chlestakovovi, který nestydatě využívá jejich zkorumpovanost, úplatkářství a podlézavost.
V edícii Odeon vychádza výber štyroch hier Nikolaja Vasilievič Gogoľa (1809–1852). Obsahuje asi najznámejšieho a najhranejšieho Revízora (1836), ďalej Odchádzanie z divadla po predstavení novej komédie (1842), text, ktorý k Revízorovi patrí, lebo ho autor napísal ako svoju repliku v dialógu s kritikou práve na túto hru, ako aj dva azda tiež najčastejšie hrané autorove dramatické diela – trpké a neveľmi láskavé komédie Ženitba (1842) a Hráči (1843). Tieto sociálnokritické hry spred dvoch storočí, verne odrážajúce autorovu geniálnu schopnosť spojiť nespojiteľné – humor a plač –, až zarážajú svojou aktuálnosťou. Odpovedajú na naše pocity, sebareflexiu, neúprosne nám ukazujú, akí sme boli a akí stále sme. Gogoľ je človekom aj 21. storočia a jeho hry majú nezastupiteľné miesto nielen na súčasných divadelných scénach, ale v tlačenej podobe aj v našich knižniciach.
Málo známé dílo velkého ruského klasika vzniklo během jeho pobytu v Paříži roku 1845. Autor osobitou formou zpřístupňuje mystérium východní liturgie. Poprvé u nás vyšlo v r. 1921 jako součást spisů N. V. Gogola v Ottově ruské knihovně. Vychází ve spolupráci s Českou provincií Tovaryšstva Ježíšova.
Mistrovské miniatury, aktovky N. V. Gogola Spor, Úředníkovo ráno, Scény se společenského života, Hráči, I. S. Turgeněva Venkovanka, Večer v Sorrentu a A. P. Čechova Labutí píseň, Námluvy a Svatba z ruských originálů přeložila Alena Morávková.
Večery na dedine neďaleko Dikaňky sú poviedky inšpirované ukrajinským folklórom a boli dôkazom Gogoľovho výnimočného prozaického talentu. Myrhorod obsahuje štyri poviedky načierajúce do ukrajinských motívov. Dominuje hrdinský epos Taras Buľba. Petrohradské poviedky sa stali skutočnou klasikou. Petrohradské poviedky sa stali skutočnou klasikou. V dnes čítankových príbehoch ako Nos či Plášť vykreslil absurdné útrapy malých ľudí, ktorí túžia po aspoň nepatrnom úspechu, uznaní, kariére. Hrdina poviedky Nevskij prospekt, talentovaný umelec, sa zamiluje do nežnej krásky, z ktorej sa vykľuje prostitútka. Jeho sny sa rozpadli. Zostala len samovražda.
Kniha obsahuje nejslavnější autorovo drama, Revizor, a také rané Gogolovy povídky, sdružené do souboru Večery na dědince blízko Dikaňky. V nich je svérázná vypravěčská technika skazu spojena s tematikou ukrajinských lidových příběhů a pověr.
Вечера на хуторе близ Диканьки (Večera na chutore bliz Dikanki)
Cyklus tvoří osm nepříliš dlouhých příběhů stylizovaných jako vyprávění prostých vesničanů, kteří se scházejí na přástkách u včelaře Rezatého Paňka, který jednotlivé příběhy uvádí a komentuje je. Příběhy jsou stylisticky připodobněny ústnímu projevu, a to pomocí vysoké frekvence dialogů a jiných bezprostředních postupů jako je pláč, kletby, řečnické otázky, časté odbočky, zabývání se nepodstatnými detaily atp. Střídají se v nich smích i zármutek, komika i hrůza, přítomnost i minulost, vtipně odpozorovaný reálný život i fantastické motivy, prvky lidového básnictví i věcné vesnické scény. Děj samotných povídek se točí především okolo jarmarku ve vesnici Soročince a s ním spojených pověr a radovánek, a odpovídá naivnímu lidovému podvědomí, které zcela bezelstně věřilo v existenci nadpřirozených jevů (ježibaba, rusalky, čerti atp.) Přestože jde o romantické dílo, podařilo se Gogolovi již zde vytvořit realistické obrazy života ukrajinské vesnice, mnohde již prozrazující svým humorným zabarvením budoucího satirika. V popředí je ovšem především představa moudrého lidového, městem nezkaženého společenství jako nositele hlavních duševních a mravních hodnot.
Вечера на хуторе близ Диканьки (Večera na chutore bliz Dikanki)
Cyklus tvoří osm nepříliš dlouhých příběhů stylizovaných jako vyprávění prostých vesničanů, kteří se scházejí na přástkách u včelaře Rezatého Paňka, který jednotlivé příběhy uvádí a komentuje je. Příběhy jsou stylisticky připodobněny ústnímu projevu, a to pomocí vysoké frekvence dialogů a jiných bezprostředních postupů jako je pláč, kletby, řečnické otázky, časté odbočky, zabývání se nepodstatnými detaily atp. Střídají se v nich smích i zármutek, komika i hrůza, přítomnost i minulost, vtipně odpozorovaný reálný život i fantastické motivy, prvky lidového básnictví i věcné vesnické scény. Děj samotných povídek se točí především okolo jarmarku ve vesnici Soročince a s ním spojených pověr a radovánek, a odpovídá naivnímu lidovému podvědomí, které zcela bezelstně věřilo v existenci nadpřirozených jevů (ježibaba, rusalky, čerti atp.)
Přestože jde o romantické dílo, podařilo se Gogolovi již zde vytvořit realistické obrazy života ukrajinské vesnice, mnohde již prozrazující svým humorným zabarvením budoucího satirika. V popředí je ovšem především představa moudrého lidového, městem nezkaženého společenství jako nositele hlavních duševních a mravních hodnot.
Povídka na motivy staroukrajinské pověsti. Student bohosloveckého semináře Choma musí bdít tři noci u rakve s mrtvou dívkou ve zříceném kostele. Dívka je ale čarodějnicí a po tři noci Choma odolává útokům démonů, vlkodlaků a ďáblů. Nakonec přichází Vij, nejstrašnější z přízraků...
Obsahuje tři povídkové cykly. "Večery na dědince nedaleko Dikaňky" (zábavné povídky a strašidelné pohádky a legendy, které vypravuje včelař zrzavý Paňko a písař Foma Hrihorjevič, zpracovávají ukrajinské náměty a folklor). Dále povídky "Mirhorodu", označené samým autorem jako pokračování "Večerů", čerpají látku jednak ze slavné minulosti Ukrajiny (Taras Bulba), jednak líčí "nicotnost, mrtvé mlčení a strašlivé, otřásající bahno malicherností" současné doby. Povídka "Vij" (poslední romantické dílo G.) proplétá romantické motivy lidové pověsti o králi duchů s realistickým líčením bursáckého života. V "Petrohradských povídkách", čerpajících náměty z prostředí sídelního města, uvedl G. do literatury novou sociální vrstvu - drobného městského obyvatele, chudého ušlápnutého úředníka. (Něvská třída, Bláznovy zápisky, Plášť.) Povídka "Nos" paroduje nesmyslnou fantastičnost děl současných reakčních romantiků. Mimo uvedené cykly stojí povídka "Kočár", vysmívající se starostem statkářů a důstojníků.
Výběr z Gogolovy korespondence, ze zápisků a črt, z dokumentů o jeho životě a tvorbě a ze vzpomínek a dopisů současníků o jeho osobnosti. Dokumenty podávají výpověď o Gogolově boji s carismem, o jeho boji s dobovou publicistikou, zachycují vnitřní drama jeho osobnosti, odhalují jeho lásku k životu a úctu k prostotě.
Povídka a úvaha autora o starém Egyptu, Řecku a středomoří a také narození Krista. Bibliofilie. V úpravě O. Menharta k Novému roku 1948 vydal a vytiskl Jansonovou antikvou Karel Kryl v Kroměříži jako svůj soukromý tisk.
Hetman posílá po vynalézavém kozákovi, vypravěčově dědečkovi, dopis carevně. Na trhu v Konotopu se však posel seznámí s fešáckým Záporožcem a společně se pustí do pitky. Když v noci odnese mladíka čert, zjistí posel, že čepice, do níž dopis zašil, se ztratila.
Publikováno:1946
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.