Dílo z románové trilogie, další vrchol autorovy realistické tvorby a fabulačního umu, poutavé a úsměvné vyprávění o pronikání podnikatelského ducha do severonorské osady.
O naci-fašismu v mysli a díle Knuta Hamsuna To, co mě srazí – na kolena –, jsou jen a jen moje články v novinách. Nic jiného mě porazit nemůže. Mé články si rozhodně může přečíst každý. Nesnažím se je snižovat, připisovat jim menší význam, než mají, to by spíš mohlo být na škodu. Naopak, stojím za nimi teď stejně jako dřív a jako vždycky. A to, co jsem napsal, špatné nebylo. Nebylo to špatné. Když jsem to psal. Bylo to správné, to, co jsem psal, jsem napsal správně, hájí se v prosinci 1947 osmaosmdesátiletý Knut Hamsun, držitel Nobelovy ceny za román M a t k a z e m ě, před tribunálem za spolupráci s NS.
Novela (či krátký román) význačného norského autora, v níž dva protagonisté jsou telegrafisté, se vyznačuje četnou komikou, karikujícími charaktery i událostmi.
Román sepsaný autorem v severním Norsku je první z Hamsunových románů, v nichž se objevuje kontrast mezi životem ve městě a na venkově. Promítají se v něm zřejmě i autorovy cesty na Východě a příklon k filosofii upřednostňující prostý způsob života.
Román významného norského spisovatele, který se za druhé světové války přiklonil k nacismu, je ohlasem autorových trpkých zkušeností z let mladosti. Hrdina, ztroskotaný žurnalista, prochází celou škálou pocitů hladu, od fyzické nevolnosti až k fantasticky snovým stavům duševním.
Knižnice Laureáti Nobelovy ceny XX. Úvodní stať o autorovi a pět povídek: Královna ze Sáby – Tajná bolest – Ženské vítězství – Sladké léto – Dámo z Tivoli.
Město Segelfoss (1915) tvoří dvojromán s předchozím Hamsunovým dílem, a sice románem Děti své doby (1913; česky 1919). Někdy bývá k těmto dvěma coby závěrečný díl trilogie přiřazován i slavný román Matka země (1917; česky 1922), za nějž Hamsun obdržel Nobelovu cenu za literaturu.
Román Mystérie patří k nejzávažnějším dílům rané autorovy tvorby. Hlavní postava, Nagel, šarlatán a podivín, se jednoho dne vynoří v norském maloměstě, spáchá tu množství výstředností a nepatřičností a vzápětí opět zmizí. Vylíčení jeho myšlenek a nápadů je rafinované a virtuózní, je to doslova džungle zjemnělého duševního života. Nagel je typickým hamsunovským hrdinou, oním „cizincem v životě“ a „poutníkem na konci cesty“, střídajícím své nadzemské vytržení s pozemským rozhořčením nad trapnou skutečností.
Dva romány, přestavující základní díla vůdčí osobnosti norského novoromantismu. V prvním (Mystérie, 1892) se hrdina, člověk nevypočitetelný, pudový a přecitlivělý, stává mluvčím autorových názorů na umění a literaturu. Ve druhém (Pan, 1894), podobajícím se básni v próze, je oslavována příroda a láska.
Žánrově těžko zařaditelná kniha Po zarostlých stezkách je niternou zpovědí největšího a nejkontroverznějšího norského spisovatele 20. století, nositele Nobelovy ceny Knuta Hamsuna (1859–1952). V beletrizovaném deníku autora, který byl po druhé světové válce uvězněn a obžalován ze spolupráce s proněmeckou kolaborantskou vládou, najde čtenář vzpomínky, představy i každodenní útrapy člověka pronásledovaného svědomím a trpícího pocitem nedorozumění. Jedinečné Hamsunovy zápisky dokazují jeho hluboké, očím poválečné spravedlnosti ukryté lidství.