Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku adalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů“. Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané“ krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají. Nesmrtelnost tohoto románu potvrzuje i řada filmových adaptací, v nichž titulní postavu postupně ztvárnily například Greta Garbo, Vivien Leighová, Taťjana Samojlovová nebo Sophie Marceauová
Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů". Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané" krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají.
Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku adalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů". Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané" krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají. Nesmrtelnost tohoto románu potvrzuje i řada filmových adaptací, v nichž titulní postavu postupně ztvárnily například Greta Garbo, Vivien Leighová, Taťjana Samojlovová nebo Sophie Marceauová.
Pravděpodobně nejvydařenější adaptace slavného románu Lva Nikolajeviče Tolstého, který pojednává o morálce a postavení ženy v carském Rusku 19. století. Anna Karenina je krásná a inteligentní žena žijící ve spokojeném manželství. Její muž je bohatý, takže Anna netrpí materiálním nedostatkem – přesto se však začíná nudit.Při návštěvě rodiny svého bratra poznává mladého, ale lehkomyslného hraběte Vronského. Ten má sice známost s dívkou Kitty, ale elegantní Anna ho zcela okouzlí. Situace se vyhrotí, když Anna s Vronským otěhotní – teď už se o všem dozvídá i její muž a chce se s ní dát rozvést. Rozvodem by ale Anna přišla o syna Sergeje, kterého neskonale miluje, a proto odmítá. Po porodu však manžela i syna opouští a odjíždí s Vronským. Štěstí ale nedosáhne – časem se s milencem odcizují a Anně se navíc silně stýská po synovi. Lidé v jejím okolí ji vesměs odsuzují a Anna se cítí čím dál tím více osamělá. Duševně zcela vyčerpaná a zlomená žena nakonec vidí jediné východisko ve smrti a vrhá se pod vlak...
Tolstoj se ve svém filosofickém díle věnuje zásadní otázce, jak se má člověk na své cestě životem chovat. Co má dělat, co namá, jak prožít svůj život dobře. Dílo je vlastně 19 otázek, které si autor klade, otázky jsou o samotném bytí člověka o smyslu života. Je Bůh? Je duše? Proč je násilí a proč láská? Autor si zde neodpovídá jenom sám, ale "přizval" si na pomoc i jiné filosofy například Kanta, Shopenhauera, Lao-Tse, ale i Kropotkina a Bakunina.
Výborný priateľ na každý deň, neoceniteľný poradca, tôňa, do ktorej sa môžete ukryť v slnečnom dni, príjemný dáždnik pred upršaným počasím… Kniha. A táto je skutočným skvostom. Prvá verzia tejto knihy vyšla v roku 1903 pod názvom Myšlienky múdrych na každý deň. Rozšírené vydanie nazvané Cyklus čítania si financoval Tolstoj sám. Neustále však svoju knihu dopĺňal, až vznikla súčasná verzia, ktorú ale slovenský čitateľ nemal možnosť doposiaľ čítať. V knihe sa prelínajú názory starovekých mudrcov, stredovekých učencov, novovekých filozofov na otázky viery, zmyslu života, šťastia, lásky.
Tolstoj viděl hlavní úkol člověka v tom, aby se vnitřně zdokonaloval a nevěřil, že vnější změny politické, hospodářské aj. přinesou štěstí. proto se vždycky vzpíral tomu, aby nebylo jeho učení zneužíváno k účelům politickým. Doporučoval své názory jen takovým lidem vnitřně silným, kteří dovedli nésti jejich důsledky v plném rozsahu. Český čtenář tedy dobře zváží, až kam jest oprávněn následovati Tolstého v jeho poměru je státu, veřejnému hospodářství i v úkolech náboženských.
Šest povídek klasika ruské literatury, které jsou volně spjaty tématem lásky, intimních milostných vztahů a zrcadlí se v nich hloubka nebo mělkost lidských charakterů. Každá z povídek je skvělou ukázkou mistrovství velkého spisovatele a tvoří jeden z vrcholů jeho tvorby. 1. souborné vydání.
Холстомер / Смерть Ивана Ильича (Cholstomjer / Smjerť Ivana Iljiča)
Strhující příběh závodního koně, jenž prožije hvězdný život plný obdivu a slávy, aby se ve stáří dočkal zapomenutí a pohrdání, je jen paralelou k osudu lidí, kteří podlehnou během svého života klamnému zdání, že úspěch a obdiv jsou trvalými životními hodnotami, jimiž nemůže nic otřást. Autor, ruský klasik a zakladatel filosofie hlásající mj. zásadu lásky k bližnímu a nutnost nepřetržitého mravního sebezdokonalování, tak vytvořil obdivuhodný obraz osudu, který může potkat každého z nás. K novele je připojena tematicky příbuzná povídka Smrt Ivana Iljiče, považovaná za Tolstého mistrovskou drobnou prózu.
Výbor z povídek chce zdůraznit sepětí autorova života a díla, jednotu člověka a umělce, úsilí člověka, který chtěl uměním obohacovat život druhých a neváhal svůj život přizpůsobovat cestě za vytčeným cílem. Z doby, kdy Tolstoj viděl své poslání ve výchově jasnopoljanských mužiků, pro něž odešel z university, je první zdezařazená próza Statkářovo jitro. Když pochopil nezdar svého počínání, odešel na Kavkaz a z důvěrného poznání kavkazských obyvatel vytěžil šest dalších povídek: Nájezd, Kácení lesa, Kozáci, Vánice, Kavkazský zajatec, Hadži Murat. 25-059-71
Pět prozaických prací různého rozsahu svěřuje čtenáři osudy koní a lidí kolem nich ve válce, na závodišti i v panských stájích. A kromě povídek Cholstoměr od L.N. Tolstého, Smaragd od A. Kuprina, Vojenští koně od N. Tichonova,Hříbě od M. Šolochova a Historie jednoho koně od I. Babela jsou navíc v knize otištěny dvě velmi pěknébásně J. Čarence a K. Balmonta, které námětově zapadají do kontextu publikace.
Celých deset let Tolstoj zápasil s touhou napsat Kozáky. Roku 1852 si napsal krátkou báseň na toto téma, po roce začal psát povídku, ale nezdařila se mu, ačkoliv Kavkaz dobře poznal, a proto ji odložil. Vrátil se k ní až roku 1862 (mezitím stihl prožít obležení Sevastopolu a oženit se), aby ji dokončil, protože potřeboval peníze. A takse Kozáci objevili počátkem roku 1863 v „Ruském věstníku". Mladý ruský šlechtic Olenin přijíždí jako kadet ruské armády na Kavkaz a je ubytován se svojí setninou ve stanici kozáků. Zde se seznámí se starým kozákem a začíná poznávat místní lidi, kulturu a přírodu. Mezitím hlavní hrdina Lukaška zabije na noční hlídce v kordónu nepřátelského partyzána a rázem se stává velmi váženým a pyšným. Lukaška si namlouvá Marjanku, do které se však brzy zamiluje i Olenin. Olenin poznává faleš svého dřívějšího života a zamiluje si nejen Marjanu, ale i zdejší životní styl.
Ve třetím svazku spisů jsou zahrnuty povídky "Kozáci", "Ze zápisků knížete D. Něchljudova - Lucern, "Albert", "Trojí smrt", "Polikuška", "Cholstoměr", nedokončené povídky "Idyla" s podtitulem "Nezahrávej si s ohněm, spálíš se" a "Tichon a Malanja", rozsáhlá novela "Rodinné štěstí" a první kapitoly nedokončeného románu "Děkabristé". V dílech, vzniklých v letech 1856-1862, kdy se v Rusku připravovaly a uskutečňovaly buržoasní reformy, obrážejí se problémy a otázky, které tehdy zaměstnávaly autora a jež se staly charakteristickými pro celou jeho další tvorbu: hledání smyslu života, snaha o sebezdokonalování, touha zlepšit společnost a člověka, přispět utlačeným nevolníkům, najít štěstí ve velké, sebeobětavé lásce.
Celých deset let Tolstoj zápasil s touhou napsat Kozáky. Roku 1852 si napsal krátkou báseň na toto téma, po roce začal psát povídku, ale nezdařila se mu, ačkoliv Kavkaz dobře poznal, a proto ji odložil. Vrátil se k ní až roku 1862 (mezitím stihl prožít obležení Sevastopolu a oženit se), aby jí dokončil protože potřeboval peníze. A takse Kozáci objevili počátkem roku 1863 v „Ruském věstníku". Mladý ruský šlechtic Olenin přijíždí jako kadet ruské armády na Kavkaz a je ubytován se svojí setninou ve stanici kozáků. Zde se seznámí se starým kozákem a začíná poznávat místní lidi, kulturu a přírodu. Mezitím hlavní hrdina Lukaška zabije na noční hlídce v kordónu nepřátelského partyzána a rázem se stává velmi váženým a pyšným. Lukaška si namlouvá Marjanku, do které se však brzy zamiluje i Olenin. Olenin poznává faleš svého dřívějšího života a zamiluje si nejen Marjanu, ale i zdejší životní styl Další povídky jsou : Výprava, Kácení lesa a Polikuška.
Царство Божие внутри вас (Carstvo Božije vnutri vas)
Kniha Království Boží ve vás náleží do spirituální linie Tolstého tvorby, která nabrala sílu a svébytný tón až v posledních dvaceti letech jeho života. Avšak o to vyzráleji a myšlenkově působivěji vyznívá. Vzdálen hluku ruských velkoměst – jak skutečným životem, tak uvažováním – představuje zde Tolstoj své nejniternější přesvědčení a životní filozofii. Promlouvá z ní především touha po lásce v nejširším slova smyslu, touha po nenásilném, klidném, spravedlivém a čestném životě s čistým svědomím a s niterně prožívanou vírou jakožto nejdůležitější životní hodnotou. Ozývá se zde zároveň jednak údiv nad nesmyslným směřováním světa od základních humanistických principů k povinné vojenské službě, válkám a zabíjení lidí, jednak také obžaloba násilí a institucí, které násilí obhajují či dokonce vyžadují. Ale zároveň je tato kniha ukázáním cesty. Cesty v duchu Ježíše Krista. Tato cesta odmítá povrchní uctívání čehokoli vnějšího, poukazuje na mnohdy absurdní církevní dogmata a odkazuje k samotnému jádru víry, k tomu, co je skutečně důležité, co bylo důležité v době Tolstého a stejně důležité je i dnes. Nenásilí, mravnost a pokora. To vše v hluboké čisté lásce.
Příběh, v němž v kritickém okamžiku sehraje úlohu Beethovenova Kreutzerova sonáta, je pojat jako děsivá analýza lásky a manželství, jako tragický rozvrat mezi dvěma lidmi, kteří se kdysi hluboce milovali. Tolstého „sexuální novela“, jak bychom ji mohli nazvat, je dodnes dílo vyhledávané a čtenářsky přitažlivé.
První novela - Kreutzerova sonáta - je výpovědí člověka, kterého ničil vztah ke své ženě, kterou žárlivě miloval, až ji zabil, ze žárlivosti a celý svůj příběh vypravuje spolucestujícímu ve vlaku. Druhá novela - Rodinné štěstí - jde o problémy mladé dívky, která se přes rodinné problémy dokáže obstojně zamilovat a uzavřít dobrý sňatek.
Čtvrtý svazek obsahuje povídky z Nového slabikáře a čtyř Ruských čítanek pro nejmenší a nejprostší čtenáře. Většinu příběhů si Tolstoj vymýšlel sám na základě skutečnosti a nejednou čerpal i z lidové slovesnosti a ze sbírek světové literatury. K nim jsou připojeny povídky a pohádky (1885-1886) určené prostému lidu a prodchnuté ušlechtilými ideály mravnosti, jak on je chápal.
Básnická kronika Petrohradu. Výběr veršů i próz tematicky spjatých s Leningradem, bývalým Petrohradem. Jsou v něm zastoupeni A. S. Puškin, N. V. Gogol, A. Tolstoj, A. Blok, M. Gorkij, V. Majakovskij aj. Úryvky z děl jednotlivých autorů jsou provázeny historickým výkladem. Kniha je doplněna stručnými biografickými údaji o autorech, nástinem nejdůležitějších událostí v životě města, slovníčkem cizích slov a vysvětlivkami.