Pásmo krátkých záběrů z autorčiny cesty napříč severní Afrikou v době, kdy země, jež navštívila, byly ještě koloniálním panstvím, kdy však již autorka dovedla dohlédnout do dneška. Obraz Tuniska, Alžírska a Maroka, vykresleny před lety, umožňuje pochopit události doby zcela nedávné i současné.
Kniha zajímavě zobrazuje obrovskou změnu tváře a života severní Afriky, především Alžírska. Staví vedle sebe reportážní črty národní umělkyně, napsané před třiceti lety, a redaktora Rudého práva, který přímo na místě prožil
Svazek zahrnuje dva druhy autorčiny vypravěčské tvorby pro mládež, povídku Bruno, o "dobrodružství německého chlapce v české vesnici", která je stále živým vyznáním proletářského internacionalismu a výbor pohádek rozličného národního původu, které učí malé čtenaře správnému pohledu na svět, odvaze a úctě k lidskému rozumui práci.
V úvodu knihy zachycuje Jiří Hájek lidský i literární profil Marie Majerové a umělkyně sama vzpomíná na svůj život v črtě Marie Majerová o sobě. Dalším obsahem jsou vybrané povídky (z knihy Zázračná hodinka, Královna krásy, Havířská balada), kapitoly z románů (Siréna, Přehrada, Náměstí republiky, Nejkrásnější svět), knihpro mládež (Hledání domova, Robinsonka, Bruno..., Veselé pohádky z celého světa), články i reportáže (Deset tisíc kilometrů nad Sovětským svazem, Africké vteřiny, Dojmy z Ameriky, Z luhů a hor, Město ve znamení ohně), do nichž umělkyně "uložila nepřeberné bohatství myšlenek i krásu rodné řeči, aby jimi oslavila člověka a jeho tvořivou práci v denním zápase o chléb a důstojný život." Kniha má být jakýmsi prvním průvodcem literární tvorbou spisovatelky, která dosud napsala a vydala na padesát knih.
Výbor z povídek českých autorů, v němž editoři usilují o relativně výrazné postižení generační škály a tematického i vyjadřovacího rozpětí povídkového žánru ve zmíněném období (výrobní důvody nedovolily přinést ukázku z jubilejního roku 1968).
Dvanáct povídek, vycházejících k 25. výročí Února, zachycuje dvanáct příběhů z pohnutých a rušných let naší domoviny od r. 1938 do r. 1950. Autorka zde na malé ploše příběhů ze života prostých českých a slovenských lidízpodobuje v prvních pěti mobilizaci, okupaci, hrůzy války a v dalších sedmi převratné společenské procesypoválečného života, jako např. počátky JZD, osídlování pohraničí, účtování s reakcí, počátky první pětiletky.
Čtyři dívky prožívají své mládí v internátní škole umístěné v starém zámku. Nacházejí lásku, přátelství, uskutečňují své velké sny a pomalu se proměňují v ženy.
Soubor povídek, nazvaný podle povídky vstupní, nejnovější autorčiny práce, která vychází knižně. Jejich námětem je vesměs život a tvrdá práce příslušníků Pohraniční stráže, kteří svým hrdinstvím, obětavostí a uvědomělostí tvoří neproniknutelný val proti nepříteli a jeho snahám narušit budování socialismu v naší vlasti.
Kniha shrnuje dojmy z autorčina zájezdu na Sjezd ochrany práce ve Washingtonu, zajímavé líčení života vládního Washingtonu s jeho pověstným Kapitolem a Bílým domem a informativní poznámky o New Yorku, Clevelandu, Chicagu atd. Stíny americké demokracie, která má "svou pravdu" ve výkladu o uplatňování demokratických zásad, jsou zachycenyv této knížce trpkými záznamy o amerických sociálních bojích.
Autorka sama pořídila výbor ze svých drobných literárnich forem, které jsou kronikou společenského dění našeho státu a výrazem jejího, kritickým postřehem doprovázeného znázornění osudů podmíněných vnějšími sk,utečnostmi, jejího smyslu pro poezii, zejména v apoteóze Prahy a přírody, jejího citu pro děti a jejich psychologii ajejího vztahu k dnešku. Prózy jsou uspořádány do oddílů o staré Praze, o přírodě, o dětech, o lidech i lidičkách, o válcc. o monarchii a republice, o strachu a naději, o dnešku.
Z básní českých moderních lyriků vybrala pro české děti Marie Majerová. Jaroslav Seifert, Josef Hora, Vilém Závada, Jiří Wolker, Konstantin Biebel, František Hrubín a další.
Marie Majerová je jednou z největších osobností české meziválečné literatury. Do povědomí širokých vrstev čtenářů vstoupila svými vynikajícími, dnes již klasickými díly Siréna, Nejkrásnější svět, Náměstí republiky. Do této řady patří i Havířská balada, volně na Sirénu navazující. Na postavě Rudly Hudce, nejmladšíhočlena Hudcovy rozvětvené rodiny (kterou dobře známe ze Sirény), a několika dalších postavách ukazuje Majerová charakter a rozpornost doby na přelomu 19. a 20. století, doby neobyčejně tvrdé a necitlivé k prostému člověku a jeho tužbám. Mistrovsky a v básnické zkratce líčí Majerová vztahy mezi havíři, pevnost jejich kamarádství, solidaritu a věrnost sobě samým. Havířská balada patří k nejlepším dílům národní umělkyně Marie Majerové. Spisovatelka v ní vzdala hold českému havíři, hold jeho poctivému vztahu k práci, jeho nesentimentální a opravdové lásce k rodné zemi, tím silnější, čím dále od ní musí havíř Hudec vydělávat na nejskromnější živobytí. Havířská balada svým základním laděním, svým ideovým pojetím a optimismem, který přes všechny životní těžkosti havíře ani na chvíli neopustí, je stále vysoce aktuální a blízká každému čtenáři. Plným právem patří tato krásná kniha do pokladnice našeho českého písemnictví.
"Jaký je hornický humor? Je potutelně slavnostní. Havíř vykládá své srandy s tváří smrtelně vážnou jen v koutku oka mu cukají raráškové. Je chlapský, nezarazí se před silným slovem - ale dámy prominou, proč by se pohoršovaly nad něčím, nad čím se nepohoršila národní umělkyně? Vždyť: má ten humor přitom svou hlubokou morálku, dovede rozeznávat mezi dobrem a zlem: hloupost stíhá posměchem, skutečné darebáctví řízne bičem." (V. Lacina.)
Kniha povídek a příběhů z historie je rozdělena do dvou oddílů: 1. Má vlast - 14 statí o české přírodě, 2. Naši - 6 o význačných osobnostech i prostých lidech českých.
Výbor ke 120. výročí narození a 50. výročí úmrtí malíře českých dětí uspořádal a doslovem doplnil básník našich dětí Jiří Žáček. Kniha plná barevných i černobílých obrázků Josefa Lady je propojena texty, kterými kocour Mikeš přibližuje Pepíka Ladu a ukázky z jeho literárního díla pro děti, ale také Ladovy ilustrace kpoezii Seiferta, Hrubína, Bruknera, Středy, Žáčka, k pohádkám Němcové, Horáka a dalších.
Šestnáct povídek z předválečných sbírek autorky dokazuje, jak dovedla postihnout smysl skutečnosti a života. Vedle mistrovských studií psychologických stojí kresba satirická, vedle sociální balady až turgeněvovské okouzlení krajem, přírodou, rodnou zemí. Není jediné z těchto povídek, která by nesměřovala k vážnějšímu cíli, než jen zachycení atmosféry, životního pocitu, seance.
Sborník obsahuje v úvodu dopisy zaslané presidentem republiky a ministrem školství věd a umění k autorčiným 70.narozeninám. Čtenáři se chtějí něco dovědět o osobnosti soudružky spisovatelky. Proto otiskujeme její vzpomínky na dětství a domov. Následuje její dopis Maximu Gorkému k šedesátinám. Spisovatelka je autorkou románu "Siréna", který je doporučen kandidátům Fučíkova odznaku k četbě. V závěru knihy pak najdete pojednání o tomto románu od literárního kritika A.M.Píši.
"Město ve znamení ohně" napsala M.M. za okupace těsně před zákazem všech svých knih. Podnět ke vzniku této knihy dali kladenští dělníci a osvětoví pracovníci, kteří se na M.M. v r. 1940 obrátili s přáním, aby napsala propagač. spisek o Kladnu. Z tohoto podnětu zrodila se knížka, podstatně přesahující svůj původ. úkol. Byla to básnická oslava Kladna, celých jeho dějin, jeho bouřlivého rozmachu, vyvolaného objevem uhlí a vznikem moderních průmyslových závodů; byla to však především básnická oslava kladenského dělnictva, jeho statečnosti a věrnosti, vyznání víry v sílu celé naší dělnické třídy. Tehdy tato knížka vyšla v omezeném nákladu a zůstala širší veřejnosti nepřístupná. Po revoluci se M. k "Městu ve znamení ohně" vrátila, dopsala je a rozšířila o nejpřevratnější události celých dosavadních dějin Kladna - osvobození naší země Sovětskou armádou a vznik lidově demokratického státu, v němž vládnou pracující. Rozvinula v závěrečné části knihy obraz prvních velkých úspěchů kladenských pracujících v budování nového společenského řádu, vylíčila jejich boj proti buržoasní reakci, vrcholící v únoru 1948, a svůj nadšený obraz svobodné historie revolučního Kladna dovedla až do počátku Gottwaldovy první pětiletky. (Podle J. Hájka.)
Realistické psychologické povídky, kterými vrcholí a zároveň se uzavírá spisovatelčino starší vývojové období. V knize se zabývá typy žen minulosti, které jsou tragicky bezbranými obětmi svého buržoasního prostředí, výchovy a buržoasního názoru na ženu vůbec. Ukazuje, jak ženy, trpně citově připoutané jen k svému nejužšímubiologickému a rodinnému údělu chřadnou na tajná citová poranění v isolaci od života společnosti, bez vědomí vlastní funkce v něm, a jsou neschopny bránit se proti svému pohanění a zklamání z mužovy nevěry, protože v nich měšťácké manželství udusilo vědomí lidské důstojnosti a všechnu samostatnou aktivitu. (Podle J. Hájka: "Národní umělkyně Marie Majerová".)
Jeden z prvních románů spisovatelky.Zachytila v něm kus historie anarchistického hnutí,které na počátku století na čas proniklo do většiny evropských zemí.Na osudech pařížských anarchistů z Montmartru ukazuje líc a rub tohoto hnutí.
Románový obraz českého života na vsi v okolí Prahy od doby před první světovou válkou až do prosincové události r. 1920. Jeho hrdinka, svou osobní zkušeností a svým poznáním kruté třídní podoby kapitalistického světa, dorůstá v revolucionářku, jež celou svou bytostí splyne s bojem za lidský život těch nejpotlačovanějších.
Soubor statí, článků, přednášek a rozhlasových projevů o nejpalčivějších otázkách dětské literatury od roku 1920-1940, z nichž mnohé byly otiskovány v týdeníku Čin, v Lidových novinách, v Rozhledech a v Českém slově. Mezi nejlepší patří stať o pohádce založená na správném a výstižném výkladu. Veliká pozornost je věnována dětským knihám našich nejlepších českých i slovenských spisovatelů. Ze světové literatury uvádí Majerová díla pokroková, na prvním místě sovětské dětské literatury.
Národní umělkyně Marie Majerová vypráví v poněkud pozměněné a zkrácené formě národní pohádku o slepičce, která svou obětavostí zachrání před zadušením svého kohoutka.
Uspořádal, předmluvu a doslov napsal Antonín Jelínek. Výbor představuje řadu povídek významných evropských a našich autorů (M. Rázus, Stendhal, Guy de Maupassant, A.P. Čechov, I.A. Bunin, R. Svobodová, M. Majerová, B. Benešová, M. Pujmanová, J. Wolker, J. Hůlka, K. Konrád, K.Nový), příběhů, jež přinášejí proměnlivý obraz spoleGuy de Maupassant, Martin Rázus & Jaroslav Hůlka
První autorčin román, jenž vyšel poprvé r. 1907, vypráví tragický příběh mladé služky z pražské restaurace, která je pro svou krásu předmětem smyslné pozornosti hostí, starého chlípníka, hoteliéra i mladých bohémů, a která houževnatě hájí své panenství pro svého chorého milence, přičemž nakonec je zlomena a tragicky hyne.11.vydání.