Soubor různorodých básní přináší přemítání a elegické pocity, vzpomínky na mládí, Jana Nerudu či Jožu Úprku, obrazy života Husovy a Žižkovy matky nebo dojmy z Nerona jakožto dekadentního praděda Baudelairova.
Autorovy úvahy o antice a křesťanství, na která témata vzpomíná již od svých školních let. Byl v tehdejší době nejznámějším kritikem křesťanství a v knize polemizuje s katolickými autory jako byl teolog František Reyl a další.
Soubor 62 básní autora z let 1907–1911, převážně na téma historie českého národa, ale i významné dějinné osobnosti z jiných místech, spojené náboženskou reformací a bojem za ni a proti ní – Jan Hus a Chelčický, Zikmund Lucemburský, Savonarola, Ben Abram a další.
Básnické dílo autora, který v 90. letech 19. století vystoupil spolu se svými vrstevníky proti svazující tradici lumírovské poezie i proti měšťácké společnosti. Výbor uspořádal, úvodní slovo o autorovi a jeho díle napsal a ediční poznámku a vysvětlivky připravil Zdeněk Pešat.
Básně z let 1885–1888. Sbírka sestává z částí Já, My a Lidé a později byla vydávána také jako součást třídílného souboru Confiteor, a to jako Confiteor... II.
Podrobnými poznámkami a vysvětlivkami opatřená korespondence zajímavě dokládá více než čtyřicetileté přátelství dvou básníků, pozoruhodně si blízkých osobně, v době před první světovou válkou i ideově, a zároveň otvírá množství poutavých pohledů na jejich život, myšlenkový svět a tvorbu.
Vybral a uspořádal Michal Bystrov. Osmdesát let po smrti J. S. Machara se čtenářům poprvé dostává do rukou výbor z prakticky kompletní tvorby tohoto výrazného prozaika, básníka a politika. Ve více než sedmi desítkách vydaných publikací se jednomu z nejosobitějších českých autorů přelomu 19. a 20. století podařilo zachytit tragiku ikomiku mnoha dramatických dekád: od rozpadu Rakouska-Uherska přes vznik samostatného československého státu až po rozčarování z vývoje první a druhé republiky. Význam J. S. M. jako suverénního mistra literárních portrétů a především jako ohnivého, neúplatného i nesmírně vtipného fejetonisty, komentátora a glosátora - s typicky zamračeným pohledem, železnou disciplínou, pečlivě formulovaným kodexem cti a přísnou dikcí, za níž se ovšem skrývá notná dávka humoru a empatie - dodnes přesahuje hranice tuzemské publicistiky. Co víte, vy dnešní, čím byl Machar? Není dnes takového, žádný básník se mu nevyrovná silou a elánem, se kterými nás popadl a vedl. A žádné dnešní přehodnocování nezmenší to, co Machar byl. Jeho dílo je dějinná událost jako vyhraná bitva v poli. Karel Čapek
Macharova první sbírka, jejíž titul ironicky naráží na konfesi, náboženské vyznání víry, je věnována J. Arbesovi, spisovateii, který prý autora přesvědčil tom, že básnické svědectví o vlastním nitru o sobě samém jako člověku stojí za to vydat na veřejnost. Skládá se ze tří žánrově odlišných oddílů, přičemž obsahuje hlavně subjektivní lyriku.
Macharova první sbírka, jejíž titul ironicky naráží na konfesi, náboženské vyznání víry, je věnována J. Arbesovi, spisovateli, který prý autora přesvědčil tom, že básnické svědectví o vlastním nitru o sobě samém jako člověku stojí za to vydat na veřejnost. Skládá se ze tří žánrově odlišných oddílů, přičemž obsahuje hlavně subjektivní lyriku. Sbírka není totožná s pozdějším souborem Confiteor, který obsahuje ještě další dvě autorovy sbírky.
Básnické dílo Josefa Svatopluka Machara (1864—1942), iniciátora a hlavního tvůrce manifestu České moderny, stojí u základů moderní české poezie. Věcná reálnost, provokující ironie a zdůrazněný individualismus jeho veršů popřely ideály ruchovsko-lumírovské generace a ustavily novou básnickou poetiku. Česká knižnice v tomto svazkupřináší Macharovu prvotinu Confiteor... (1887), která svého času způsobila skandál, jeden z nejbouřlivějších v dějinách české literatury (autor byl označen za nemorálního cynika a nihilistu), a soubor veršovaných příběhů Zde by měly kvést růže... (1894), portréty žen, jež se stávají obětí pokrytectví a konvenční morálky. Machar se v této sbírce z dnešního hlediska jeví jako předchůdce genderové kritiky měšťácké společnosti. Svazek edičně připravil a komentoval znalec autorova díla Bohumil Svozil.
Čtyři knihy sonetů jsou sbírkou původně čtyř samostatných knih psaných v letech 1890 až 1892 a pojmenovaných podle ročních dob. Ve sbírce jsou tyto knihy řazeny nikoli tak, jak jdou roční doby za sebou, ale podle pořadí, v jakém byly psány a vycházely: Letní sonety (1890/1891), Zimní sonety (1891/1892), Jarní sonety (1892/1893) a Podzimní sonety (1892/1894). Stejně jako v celém Macharově díle, se i v této sbírce prolíná subjektivní lyrika s kritikou měšťácké společnosti, lhostejnosti, pokrytectví, falešné morálky i prázdného vlastenectví. Zamýšlí se zde nad soudobým světem moderní civilizace a vyjadřuje pocity mladé generace, pocity zklamání, ale i prosazování individuality, zájmu, aktivity. To vše je pro nás stále aktuální.
Čtyři básnické sbírky z vrcholného období autorovy tvorby: námětově pestrá kniha subjektivní lyriky "Čtyři knihy sonetů", sbírka politické lyriky "Tristium vindobona", cyklus básní "Golgata", zabyvající se problémem náboženství a vlastenectví a "Výlet na Krym, obsahující osobní dojmy, nálady a postřehy z průběhu cesty a návratudomů.
Dvacet pohlednic z Kysiblu, psaných v zapršeném srpnu 1931. Vydáno se svolením nakladatele Macharových spisů Dra. Ot. Štorcha-Mariena. Kromě nákladu, podepsaného autorem i grafikem, vyšlo 30 číslovaných a kolorovaných výtisků.
Báseň zachycující dvojí žel: za české vlastence, kteří nedožili pádu Rakouska, a za císaře Františka Josefa, protože zemřel předtím, než viděl, jak se definitivně hroutí jeho kruté impérium. Ve prospěch fondu pro zřízení mohyly českých legií.
Básně z let 1895–1901. Jedna z nejvýznamnějších Macharových sbírek, v níž přináší ohlasy nástupu České moderny, ale i rozčarování z jejího rozpadu. Ozývá se zde kritický pohled na patetické vlastenectví, církev a klerikalismus. Objevuje se, v pozdějších sbírkách rozpracované, hledání paralel mezi současností a historií.
Básnické vyobrazení posledních okamžiků Husových. V upomínku na padesátiny básníkovy vydal dívčí pensionát Božena Němcová (družstvo Božena Němcová) v Hradci Králové ve prospěch fondu na zřízení Husovy university v Praze. Se svolením autorova nakladatele F. Šimáčka.
Dosud netištěná báseň z rukopisné pozůstalosti, zachycující prázdné dny plné banální zpráv a požadavků, ubíjejícího čekání na večer. Báseň je datována 17. února 1939. Bibliofilie, Bubla 6472. Vydal Jiří Oliva z Chlumce nad Cidlinou k básníkovým devadesátým narozeninám v počtu 65 výtisků. 3 složky volně vložené v obálce.
Třetí část pozdějšího cyklu Čtyři knihy sonetů zpracovává formou znělky nejrůznější jarní náměty, zbarvené však vrozeným pesimismem – zachycena je sychravost Popeleční středy, všudypřítomná nuda, bída a nemoci, vystřízlivění z erotiky i marnost přírodních krás.
Antologie Macharovy antiklerikální tvorby do roku 1919, kdy už texty mohly vyjít bez censury. Nejde jen o povídky, jak by se zdálo z názvu, ale také o novinové články reportážního typu a komentáře. (Anotace: JulianaH.)
Výbor milostné poezie, v němž editoři nabízejí nejvýraznější texty předních českých básníků v rozmezí více než jednoho sta let. Knížka předkládá jednotlivé fáze vztahu muže a ženy tak, jak je zachytil Mácha, Erben, Neruda, Hálek, Heyduk, Zeyer, Sládek, Vrchlický, Sova, Bezruč, Březina, Hlaváček, Toman, Dyk a Šrámek. VýStanislav Kostka Neumann, Otokar Březina (p), Adolf Heyduk, Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic, Josef Svatopluk Machar, Karel Toman, Julius Zeyer & Bohdan Jelínek
Ve své reportážní knize Kriminál. Prožito: 1916. Psáno: 1917-18 na mnoha stranách líčí psychodrama, ve kterém odsouzení střídavě hrají sebe samy i své žalobce a soudce.
První část pozdějšího cyklu Čtyři knihy sonetů zpracovává formou znělky nejrůznější náměty letní i obecnější: kosy ve Vídni, svatbu, pohled na rodnou zemi, odlet vlaštovek či pocit konce století. Psáno v létě 1890.
Jedná se o román ve verších vydaný roku 1893, který vznikal během autorova pobytu ve Vídni, kde zastával post úředníka. Magdaléna patří mezi Macharova díla, jež se zabývají kritikou pokrytecké morálky měšťáckých vrstev, kterou zobrazil na osudech a postavení žen.
Básnická sbírka osobní a společenské lyriky, která tematizuje sladkost bytí, přiznání k samotě a smutku, básníkův konflikt s církví, lásku k hudbě a přátelům či obavy ze stáří.
Všehochuť básnických textů, jež vycházely převážně časopisecky v letech 1882 až 1900 – evokována je krása zimní krajiny, idyly benátských plavců, atmosféra krajiny před bouří, obraz lázeňského parku, čtení Dumase a četné další okamžiky a imprese. 4. vydání.