Třetí část pozdějšího cyklu Čtyři knihy sonetů zpracovává formou znělky nejrůznější jarní náměty, zbarvené však vrozeným pesimismem – zachycena je sychravost Popeleční středy, všudypřítomná nuda, bída a nemoci, vystřízlivění z erotiky i marnost přírodních krás.