Sbírka sonetů s jízlivým nadhledem komentující český literární provoz a události dobového běžného života – cestování, vlastenčení, vztah vesnice a města, odchod do důchodu či například upracovaný úděl ženy po svatbě. Klíčovým a vracejícím obrazem je příchod podzimu.
Čtvrtá část cyklu „Svědomím věků“, který se věnuje vývoji morálky. V této části je 48 básní spojeno lidmi, místy nebo událostmi v období renesance – zpracováni jsou kromě jiných Michelangelo, Giotto, Orcagna, fra Lippo Lippi, Savonarola, Lucrezia Borgia, Caravaggio, papežové, umělecká díla, bitvy a dvorské intriky.
Reprezentativní výbor z poesie J. S. Machara. Nepřináší průřez celou poezii tohoto českého básníka. Záměrně je zaměřena na první polovinu jeho tvůrčího období, tedy na druhou polovinu 80. let 19. století až po první desetiletí 20. století.
Novoroční svazek původních a dosud neotištěných veršů J. S. Machara, vydaný v prosinci 1938 jako soukromý a neprodejný tisk. Třináct básní se satiricky a hořce vyjadřuje k událostem roku 1938, územním nárokům Německa a Mnichovské dohodě; kritizuje naivní víru v pomoc jiných států a vmezinárodní řád a opírá se do optimistické politiky zesnulého T. G. Masaryka a jeho politického odkazu.
Varianta názvu Čtyři knihy sonetů - básně z období 1890 - 1892 psané podle jednotlivých ročních období. Vycházely samostatně v období 1891 - 1894, souhrnně v roce 1903.
Básnickým cyklem čítajícím devět sbírek se Machar pokusil - tak jako před ním Victor Hugo nebo Jaroslav Vrchlický - vystihnout duchovní vývoj lidstva a atmosféru jednotlivých období. <br>
Spatřuje vrchol lidských dějin v antice.
Básně z let 1886–1889. Sestává z částí Planý mák, Smutná erotika, Poslední pohádka. Později byly texty ve sbírce zařazeny také do souborného vydání Confiteor, a to pod názvem Confiteor... III.
První svazek cyklu Svědomím věků, čítajícím celkem devět sbírek, v němž se Machar pokusil – tak jako před ním Victor Hugo nebo Jaroslav Vrchlický – vystihnout duchovní vývoj lidstva a atmosféru jednotlivých období. Vrchol lidských dějin spatřuje v antice. Básně z let 1905–1906.
Listy z denníku z let 1903–1905. Básně přemítají nad záhadným Osudem, uměním a literaturou, satirizují dobovou společnost či vykreslují snění při západu slunce, pod hvězdným nebem.
Ve verších je zachycena noc ve vlaku, cesta přes šosáckou krajinu Haliče, přístavní město Oděssa i cesta lodí přes mořskou pláň na poloostrov Krym – starobylý a žhavý, s Jaltou, horou Aj-petri, tatarskými vesnicemi a pozůstatky antiky.
Básník a prozaik Josef Svatopluk Machar (1864-1942) dnes už nebývá právě nejčastěji vydávaným autorem. A přece v nejednom ohledu předstihl svou dobu, především svým houževnatým usilováním o zbavování se iluzí o dosavadních hodnotách a poměrech. Platí to i o jeho knize Dva výlety do historie (z roku 1932), z nichž jeden - Z dějin vousu - vyšel poprvé samostatně. Je v něm koncentrován autorův vyzrálý styl s otevřeným antimonarchistickým a antiklerikálním postojem i osobitým ironickým glosováním lidských dějin. Jak říká sám autor, "vous hovořil nejen o svém nositeli, ale i své době. Je dokladem různých proměn módy, názorů o kráse, mužnosti. Byly doby, kdy přiváděl své majitele docela do konfliktů s nařízeními mocných tohoto světa, neboť jeho existence velmi často podléhala tvrdým zákonům..." Samostatné vydání této sondy do světové historie je zde doplněno téměř 130 vyobrazeními. Co možná dnešního čtenáře překvapí, je autorova až neuvěřitelná znalost výtvarných děl od starověku a antiky až po počátky XX. století (Machar za svou fascinující obeznalost nejrůznějšími římskými muzei a galeriemi vděčí především svým třem pobytům v Itálii).
veršované povídky, téma postavení žen ve společnosti, epická poezie, příběhy žen a jejich neutěšené postavení ve společnosti, žena je bytost citová, ale pasivní, je odsouzena žít v nevyrovnaném manželství a postavení, společnost jí nedopřává rozvoj) Básníkova matka po denní práci ráda odpočívala na balkoně s dvěma knížkami v rukou, ale nikdo z rodiny je nikdy nečetl ani neprohlížel. Teprve po její smrti si děti dovolily knížky prohlédnout. Byly to Hálkovy Večerní písně a Máchův Máj, ve kterém bylo datum a pod ním křížek. To bylo to tajemství, jež matka skrývala před dětmi a jehož záhadu si vzala s sebou do hrobu.
Druhá část pozdějšího cyklu Čtyři knihy sonetů zpracovává formou znělky nejrůznější náměty týkající se zimy a životních obtíží: trudná a mlhavá rána, pocity apatie a cynismu, západy slunce, sníh a pomíjivost umění.