Fjodor Michajlovič Dostojevskij
1821 - 1881
ruská
nehodnoceno
Mé hodnocení
Původní název:
Бесы
Předposlední román Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821–1881) byl marxisty a zejména Gorkým a Lunačarským léta odsuzován jako pamflet brojící proti revoluční akci, nicméně světoznámému znalci temných pohnutek lidské duše v něm šlo především o to, jak a zda vůbec se jeho milované Rusko vyrovná s démony. Inspirován procesem sanarchistou Něčajevem, jenž jako zastánce bezohledných praktik boje připravil o život svého oponenta z ilegálního hnutí, vytvořil spisovatel rozsáhlý portrét generace, která ve snaze vymanit se z rutinní morálky a kulturních vzorců svých rodičů nyní váhá mezi módním mysticismem a pragmatickým rozumem, mezi rozvracečským násilím a pokornou důvěrou v dobro. Toto obrozování sleduje Dostojevskij prostřednictvím provinční kroniky, v níž nenápadný pozorovatel zaostřil na trojici mužských protagonistů: bezstarostného dandyho Stavrogina, zakomplexovaného radikála Kirillova a mocichtivého pleticháře Verchovenského, jejichž výstřelky jsou podrobovány obecnějším zkouškám cti a lásky. Dílo z roku 1872, rozvíjející řadu motivů z Idiota a předjímající rodinnou tragédii Bratrů Karamazových, bývá označováno za autorovo nejkrutější. V roce 1988 je na filmové plátno převedl režisér Andrzej Wajda.
Publikováno:
2008
ISBN:
80-7335-124-3,
Překlad z ruštiny Jaroslav Hulák, Taťjana Hašková Doslov Václav Černý Román Běsi, dodnes nejvíc diskutované dílo F. M. Dostojevského, poprvé vyšel na pokračování časopisecky v letech 1871-1872. Dílo je koncipováno jako maloměstská kronika, zapsaná nenápadným a nijak pozoruhodným návštěvníkem provinčního města. Téma je inspirováno zavražděním studenta Petrovy zemědělské akademie I. Ivanova, člena tajného spolku Pomsta lidu. "Něčajevův případ", nazvaný podle studentova vraha, anarchisty S. G. Něčajeva, ovšem posloužil Dostojevskému pouze jako východisko k polemice se vším, co v Rusku vzešlo z racionalismu,vědeckého pozitivismu, liberalismu i římského katolicismu a co lze nazvat společným jmenovatelem - popření Boha. 650 str. váz. s přebalem
Publikováno:
1937
Díl první: Hlava první: Místo úvodu: několik podrobností ze života veleváženého Štěpána Trofimoviče Verchovenského. Hlava druhá: Princ harry, námluvy Hlava třetí: Cizí hříchy Hlava čtvrtá: Chromá Hlava pátá: Přemoudrý had
Publikováno:
1930
Díl druhý: Hlava první: Noc Hlava druhá: Noc (pokračování). Hlava třetí: Souboj Hlava čtvrtá: Všichni jsou plni očekávání Hlava pátá: Před slavností Hlava šestá: Petr Štěpánovič má sháňku Hlava sedmá: U našich Hlava osmá: Carevič Ivan Hlava devátá: Domovní prohlídka u Štěpána Trofimoviče Hlava desátá: Flibustýři. Osudné ráno
Publikováno:
1937
Díl třetí: Hlava první: Slavnost. Část první Hlava druhá: Zakončení slavnosti Hlava třetí: Konec románu Hlava čtvrtá: Poslední usnesení Hlava pátá: Návštěva Hlava šestá: Trudná noc Hlava sedmá: Poslední pouť Štěpána Trofimoviče Hlava osmá: Závěr Dodatek: Zpověď Stravroginova (U Tichona) s poznámkou překladatele.
Publikováno:
1930
Původní název:
Bednyje ljudi
Šesť vybraných poviedok, ktorých spoločnou témou je osud chudobných, spoločenskými pomermi utlačených biednych ľudí...
Publikováno:
1972
Novela Biele noci a román Hráč sú výnimočné diela z rôznych období, ale myšlienkou a psychológiou sú si veľmi blízke. Aj ich hrdinovia sú podobní, tak ako sa ani Dostojevskij po takmer dvadsiatich rokoch neprestal na seba ponášať. Obaja hrdnovia sa chcú realizovať cez ozajstnú lásku, ani jednému však nežičí šťastie. V Bielych nociachsa ešte verí, že človek je v podstate dobrý, príbeh ma idylickejšie rúcho so závojom elegického smútku. Z hráča už hľadí tvár spisovateľa, ktorého mučí ľudská nedokonalosť. Skúsenosť ho poučila, že vášeň - postupne jedna jediná - neúprosne pohlcuje v človeku všetko ostatné, citlivosť, vnímanie i nadanie. No spoločné je pre obe diela spisovateľovo úsilie odkryť tajomstvo ľudskej duše. Duše, ktorá tak baži po plnom šťastí pre seba, ale aj pre blížneho. Aj v tomto hľadaní kľúča k šťastiu pre všetkých je humoristické posolstvo oboch výtvorov.
Publikováno:
1970
ISBN:
61-046-70
Původní název:
Белые ночи
1848, lyrická, vymyká se jeho další tvorbě. O dívce, která každý večer čeká na svého milého u břehu řeky. Nesmělý mladík jí začne dělat společnost a po čase se do ní zamiluje, ale dívka chce, aby zůstali přáteli. Přesto jí vyzná lásku...
Publikováno:
1958
Původní název:
Belyje noči
Bílé noci - Štěstí prožité ve sledu čtyř jasných severských nocí tohoto sentimentálního románku uplývá stejně rychle jako jejich pomíjivá nádhera. Nětočka Nězvanovová - vyrůstá uprostřed bídy, strachu a přetvářky, ve světě zborcených iluzí, žije víc snem a fantazií. Spojení skutečnosti se snovou fantazií nepřipravuje hrdiny Dostojevského o cit pro opravdovost ani o smysl pro spravedlnost, které jsou výrazně přítomny i v těchto dvou jeho raných romantických příbězích.
Publikováno:
1978
ISBN:
01-101-78
Původní název:
Бра́тья Карама́зовы
Hlavnými postavami sú despotický statkár Fiodor Pavlovič Karamazov a jeho synovia citovo zraniteľný Dmitrij (Miťa), racionalista Ivan a náboženský hĺbavec Aľoša, ktorí otca nenávidia. Jeho štvrtým synom so slúžkou Jelizavetou je nemanželský Smerďakov, ktorý v rodine žije ako sluha. Smerďakov zavraždí svojho otca, no za vraždu je všakzatknutý impulzívny Miťa. Ten je nakoniec odsúdený na život vo vyhnanstve na Sibíri. Smerďakov sa neskôr prizná Ivanovi, no neskôr spácha samovraždu. Ivan však neskôr duševne ochorie a pred súdom sa mu nepodarí očistiť Miťove meno. Aľoša po smrti svojho duchovného učiteľa Zosima odíde z kláštora.
Publikováno:
1990
ISBN:
80-222-0286-X
Původní název:
Бра́тья Карама́зовы
Autor v diele reagoval na problémy, s ktorými sa stretával po celý život, konfrontoval západné a ruské myslenie. Pokúsil sa o zodpovedanie existencionálnych otázok človeka. Ruská dráma v diele prerastá do všeľudskej drámy
Publikováno:
1990
ISBN:
80-222-0287-8
Původní název:
Братья Карамазовы (Braťja Karamazovy)
Román o čtyřech dílech s epilogem. Vedle Zločinu a trestu, Idiota a Běsů jsou Bratři Karamazovi jedním z vrcholných románových děl F. M. Dostojevského. Kdybychom chtěli formulovat společného jmenovatele „karamazovštiny“, byla by jím vedle smyslnosti vášnivá zamilovanost do života a touha žít za každou cenu. Jí jsou zachváceni všichni Karamazovové: otec Fjodor i bratři Ivan, Dmitrij a Aljoša. Podobně jako u Dostojevského, i u jeho postav se stupňuje žízeň po víře tím víc, čím více v nich narůstá důvodů proti ní. Zdá se, jako by byli vystaveni pochybnostem svého autora, který o sobě napsal, že je dítětem století, dítětem nevíry a pochybností. Tato monumentální syntéza autorových náboženských, filosofických a etických názorů je zároveň i vyvrcholením jeho spisovatelské a duchovní cesty.
Publikováno:
2004
ISBN:
80-200-1226-5
Původní název:
Braťja Karamazovy
Jaký je tento poslední a proslulý Dostojevského román? Je to román kriminální, sociálně filosofický, nábožensko-mystický, rodinný, polemický, obžalobný, nebo je to něco na způsob církevního traktátu? Dodnes o tom pokračují spory a na všechny tyto atributy je možno odpovědět kladně. Ale ještě správnější bude, řekneme-li, že jeto vše v jednom, a navíc, že je to strašná, krutá, až úděsná kniha, jejíž problémy a otázky, zvláště v době jejího vzniku, zmítaly životem a v jiných podobách nepřestaly vyzařovat do moderní literatury. Je v ní celý svět ruských typů, široký obraz ruského života, román osudu člověka, Ruska, lidstva, ale také všechen souhrn myšlení a hledačství Dostojevského, jeho svár s filosofickým materialismem a se socialismem, ale také i všecka míra jeho vlastních pochybností, protest proti nespravedlnosti a krutosti světa a jeho božského i lidského řádu. Děj románu je očividně obrazem mučivých myšlenek, vášnivých citů a krutých pochybností Dostojevského, řítí se kupředu s nezadržitelným napětím a dramatismem, plným zvratů; postavy bratrů Karamazových i jejich otce navždy utkví v paměti čtenáře.
Publikováno:
1965
ISBN:
01-012-65
Původní název:
Braťja Karamazovy
Román o čtyřech dílech s epilogem. Patří k vrcholným románovým dílům F. M. Dostojevského, které jsou známé v celém světě.
Publikováno:
1997
ISBN:
80-85914-56-5(soubor)
Jaký je tento poslední a proslulý Dostojevského román? Je to román kriminální, sociálně filosofický, nábožensko-mystický, rodinný, polemický, obžalobný, nebo je to něco na způsob církevního traktátu? Dodnes o tom pokračují spory a na všechny tyto atributy je možno odpovědět kladně. Ale ještě správnější bude, řekneme-li, že jeto vše v jednom, a navíc, že je to strašná, krutá, až úděsná kniha, jejíž problémy a otázky, zvláště v době jejího vzniku, zmítaly životem a v jiných podobách nepřestaly vyzařovat do moderní literatury. Je v ní celý svět ruských typů, široký obraz ruského života, román osudu člověka, Ruska, lidstva, ale také všechen souhrn myšlení a hledačství Dostojevského, jeho svár s filosofickým materialismem a se socialismem, ale také i všecka míra jeho vlastních pochybností, protest proti nespravedlnosti a krutosti světa a jeho božského i lidského řádu. Děj románu je očividně obrazem mučivých myšlenek, vášnivých citů a krutých pochybností Dostojevského, řítí se kupředu s nezadržitelným napětím a dramatismem, plným zvratů; postavy bratrů Karamazových i jejich otce navždy utkví v paměti čtenáře.
Původní název:
Бедные люди (Bědnyje ljudi)
Tato prvotina Dostojevského byla s nadšením uvítána jako mistrné dílo kritického realismu. Formou románu v dopisech podává obraz života ponížených a ukřivděných obyvatel Petrohradu v polovině minulého století. Hrdinou knížky je Makar Děvuškin, úředníček, který starosti o chleba a strach z jeho ztráty spojuje s dojemnou péčí o osud bezbranné dívky. V jeho postavě je zachycena všecka tupost a omezenost tehdejšího kancelářského světa. Děvuškin nenalézá odpověď na otázku, jaké jsou příčiny sociální nespravedlnosti, není schopen postavit se na obranu svých práv. Když se Varvara provdá za statkáře Bykova, resignuje. Namísto soucitu s chudými lidmi nastupuje u autora beznaděje. A proto je v podstatě celý román jen výzvou k mocipánům, aby měli slitování se slabými a bezbrannými. Přesto však jím Dostojevskij donutil čtenáře k "volnomyšlenkářství" a kritice samoděržaví.
Publikováno:
1954
Dva romány, z nichž první - Chudí lidé (1846) - kreslí obraz života petrohradské chudiny v polovině minulého století a druhý - Hráč (1867) - na příběhu mladého šlechtice v západoevropských lázních líčí hráčskou vášeň v ruletě.
Publikováno:
1979
ISBN:
26-057-79
Obsah: Chudí lidé (román) Pan Procharčin (povídka) Román v devíti dopisech Paní domácí (novella) Polzunkov (povídka) Slabé srdce (novella) Ze zápisek neznámého: I. Poctivý zloděj, II. Vánoční stromek a svatba
Publikováno:
1927
Dostojevského prózy, psané v 60. letech 19. století, po návratu ze sibiřského vyhnanství, jsou zajímavé tím, jak se v nich formuje svět jeho typických hrdinů, plně vyjádřený v pozdějších velkých románech.
Publikováno:
1979
Povídka je o žárlivém muži, který chce nachytat svého rivala se svojí manželkou; když se vrací z opery, je svědkem něčeho nepředvídatelného, to se nakonec vysvětlí v závěru samotné povídky
Publikováno:
1926
ISBN:
978-80-7407-429-5
Původní název:
Dněvnik pisatělja
První díl obsahuje Deník spisovatele za rok 1873 a Deník spisovatele za rok 1876. Dostojevskij se v něm vyslovoval k různým dobovým otázkám, jako např. k zahraniční i vnitřní politice Ruska, k soudním procesům, k literárnímu auměleckému životu, k problému zločinnosti a sebevražednosti, a otiskoval v něm i drobné beletristické práce.
Publikováno:
1977
ISBN:
01-073-77
Původní název:
Dněvnik pisatělja
Druhý díl přináší Deník spisovatele za rok 1877, Deník spisovatele za rok 1880, obsahující jediné číslo - Srpen s proslulou Řečí o Puškinovi a vysvětlujícím slovem k ní, a Deník spisovatele za rok 1881, zahrnující rovněž jediné číslo - Leden, vyšlé posmrtně.
Publikováno:
1977
ISBN:
01-074-77
Spisy F.. M. Dostojevského svazek XXV. Deník spisovatelův za rok 1873 (Z časopisu "Graždanin")
Publikováno:
1927
Zápisky z deníku spisovatele v letech 1880–1881 ve kterých se zamýšlí nad různými společenskými, morálními, etickými, uměleckými, politickými problémy tehdejšího Ruska.
Publikováno:
1996
ISBN:
80-85619-20-2
Soubor časopiseckých článků F. M. Dostojevského, napsaných v roce 1873 pro časopis "Graždanin".
Publikováno:
1927
Soubor časopiseckých článků F. M. Dostojevského na různá témata, napsaných a vyšlých v lednu až červnu 1876.
Publikováno:
1927
Soubor Dostojevského časopiseckých článků napsaných a vydaných v období července-prosince 1876.
Publikováno:
1927
Soubor Dostojevského časopiseckých článků napsaných a vydaných v období ledna až června roku 1877.
Publikováno:
1927
Soubor Dostojevského časopiseckých článků napsaných a vydaných v období červenec-prosinec roku 1877.
Publikováno:
1927
První ucelený soubor ideově, psychologicky, umělecky a biograficky nejzávažnějších dopisů umělcových, chronologicky řazených, objasňuje mnohé z jeho duševního života a seznamuje s jeho filosofickými, politickými a estetickými myšlenkami. Dopisy vydávají svědectví o jeho vnitřních a vnějších otřesech, jeho intimním životě, existenčním a tvůrčím napětí, vztahu k představitelům ruské i světové literatury, ale i o jeho současnících, soudobém kulturním životě a celkové atmosféře doby.
Publikováno:
1966
Soubor Dostojevského kritických a publicistických článků: Umělecké stránky Feuiletony Programové články
Publikováno:
1927
Soubor Dostojevského kritických a publicistických článků z let 1861-1877 sestavený A. Bémem.
Publikováno:
1928
Kniha obsahuje dvě povídky Polzunkov a Román v devíti dopisech. Tyto dva drobné skvosty z povídkové tvorby Dostojevského přibližují čtenářům další z galerie petrohradských postaviček. Polzunkov sestává obětí kruté hry svého prohnaného nadřízeného a vinou své naivity přichází nejen o všechny peníze, ale i o nevěstu a ocitá se na samém dně. Také v Románu v devíti dopisech se hraje o přátelství mužů a o čest ženy: tentokrát vítězí lstí žena, které se podaří zatajit nevěru.
Publikováno:
2007
ISBN:
978-80-7207-643-7
Původní název:
Dvojnik
Fantastická próza hoffmannovského typu, kterou Dostojevskij doplnil posíleným zřetelem k reálné složce světa. Jde o příběh drobného úředníka, jenž má svého dvojníka – motiv, který se zde objevuje vůbec poprvé a který autor později bravurně rozvinul v románové epopeji Bratři Karamazovi. A není zcela bez zajímavosti, že Vladimir Nabokov označil Dvojníka za nejlepší Dostojevského novelu.
Publikováno:
2001
ISBN:
80-7207-412-1
Nejrozsáhlejší a nejucelenější soubor Dostojevského povídek a próz, jaký byl kdy česky vydán, nám umožňuje ocenit široké rozpětí autorovy tvorby. Obsahuje nejen texty slavné a nejslavnější (např. Dvojník, Něžná), ale i dílka českým čtenářům méně známá, ba dosud zcela neznámá (Chlapec u Kristova vánočního stromu, MužikMarej). V úvodní novele Dvojník z r. 1846 se poprvé setkáváme s mistrovským ztvárněním rozpolceného vědomí člověka, způsobeného tlakem okolního odcizeného světa. V povídce Něžná, která je rovněž prózou novátorskou, sledujeme vnitřní sebeodhalující monolog muže, jehož žena spáchala sebevraždu. Je to příběh dvou bytostí, které rozdílná životní i sociální zkušenost přivádí ke katastrofě. Povídky Pan Probaštin, Plazunkov, Slabé srdce nebo Poctivý zloděj odkrývají autorovo mistrovství charakteristiky. Jejich hrdinové jsou smolaři, často zahnaní až na dno, oběti chapadel velkoměsta. V textu Vánoční strom a svatba se setkáváme s postavou dítěte, konkrétně jedenáctileté holčičky, která se stane obětí nestoudné stařecké vypočítavosti. Humornější stránku autorovy drobné prózy představuje povídka Cizí žena a muž pod postelí o ženské nevěře a chorobné mužské žárlivosti. Do této skupiny se řadí také satirický Krokodýl, nedokončené vyprávění o neuvěřitelné události – přebývání člověka v krokodýlích útrobách. Humorně koncipovaný je i Román v devíti dopisech zesměšňující pokryteckou morálku ve vztahu mužů a žen. K závěrečnému období autorovy povídkové tvorby se řadí text Bla bla bla, prezentovaný jako zápisky neznámého. Je to zamýšlená první část cynického Dekameronu, jež zůstala nedokončená: černý poeovský humor je založen na kontrastu cynického přiznání nebožtíků k nejrůznějším podlostem a hřbitovního prostředí. Chlapec u Kristova vánočního stromu a Mužik Marej, povídky z autorova deníku, jsou označovány jako „sváteční“ – vznikly jako novinářské příspěvky k různým svátkům, v prvním případě k Vánocům, a připomínají nám obdobné opusy Dickensovy. Ve fantastické povídce Sen směšného člověka, která náš výbor uzavírá, se prolíná reálný a fantastický svět – svět ráje, kde hrdina spatřuje možnost nápravy světa ve vztahu k opuštěnému dítěti. Tato snad poslední obsáhlejší povídka z roku 1877 jako by předznamenala cestu až k dílům M. Bulgakova a K. Čapka a představuje v povídkové tvorbě Dostojevského výjimku: zde je dán volný průchod prapůvodní fantastičnosti, zatímco fantastičnost v jiných autorových povídkách, označovaných za „fantastické“, vyplývá z detailů reálného života podobně jako v povídkách Gogolových.
Publikováno:
2013
ISBN:
978-80-87067-15-4
Spisy F. M. Dostojevského Svazek 6., obsahuje povídky: Dvojník - petrohradské poema, 1846 Nétička Nezvánova - úryvky ze vzpomínek, 1849 Malinký hrdina - z neznámých memoárů, 1849
Publikováno:
1897