2. doplněné vydání 19 básní (první vydání jich mělo 15), vlastenecky zaměřených historických portrétů osob spojených s vlastí a češstvím. Každá báseň má pod titulem rok historické události, ke které se vztahuje.
Sbírka Adolfa Heyduka, náležícího k májovské generaci, obsahuje básně z let 1889-1900. Objevuje se zde pro autora typická písňová forma a přírodní tematika. Básně již nejsou laděny veskrze optimisticky, jak tomu bylo v počátečních autorových dílech. Do Černých růží je také zařazena báseň Loretánské zvonky, věnovaná vzpomínce na Jana Nerudu.
Výbor z díla básníka kruhu májového, nejvěrnějšího přítele Nerudova, zahrnuje v pěti oddílech, odpovídajících základním thematickým okruhům Hejdukovy tvorby, přes dvě stě básní z nejvýznačnějších sbírek. Do oddílu "Za volnost lidskou" jsou pojaty nejlepší básně z "Cigánských melodií" a "Nových cigánských melodií", ježpatří k vrcholům básníkovy tvorby. Básně druhého a třetího oddílu jsou prodchnuty vlasteneckým citem a myšlenkou československé vzájemnosti ("Cymbál a husle"). Těžiště Heydukovy tvorby je v lyrice přírodní, která v nejlepších číslech, zařazených do čtvrtého oddílu, působí citovou upřímností, vroucí melodií a zpěvným rytmem i na dnešního čtenáře. Nejcennější verše poesie občanské, jimiž se výbor uzavírá, jsou naplněny vírou ve vítězství svobody a lidskosti a odporem k sobecky lhostejnému měšťáctví.
Verše a vzpomínková próza jsou rozděleny do oddílů Cikánské melodie, Slovenské motivy, Bohatýři, Zpěvy pošumavského dudáka, Jihočeské obrázky, Dumy a dojmy a Vzpomínky písecké.
Antologii uspořádal Jan Alda. Do obsáhlé antologie básní, opěvajících krásu rodné země a teplo domova, byly vybrány jednak texty národních písní, jednak díla klasiků české poesie i význačných autorů novějších
Národní pověst z Domažlicka. Dudák bouří a rozveseluje lid svou muzikou, a tak ho páni odsoudí k smrti. Jeho posledním přáním je zahrát si pod šibenicí na dudy. Když spustí, všichni přítomní, pánové i kmáni, začnou předvádět desítky tradičních českých tanců. Dudák za veselého hraní může upláchnout.
Adolf Heyduk (1835—1923) byl nesmírně plodný básník. Ve více než šedesáti sbírkách často reflexivní lyriky se věnoval přírodě, rodině i vlasteneckým tématům. Nikdy nepsal poezii přímo pro děti, ale spíše o dětech, a i ta je často smutná. Není divu, vždyť mu zemřely dvě dcery. Editor výboru Petr Šrámek však v jeho veršíchakcentuje především radost z prostých, obyčejných věcí. Kniha je čtvrtým svazkem edice Stoletý kalendář.
Výbor milostné poezie, v němž editoři nabízejí nejvýraznější texty předních českých básníků v rozmezí více než jednoho sta let. Knížka předkládá jednotlivé fáze vztahu muže a ženy tak, jak je zachytil Mácha, Erben, Neruda, Hálek, Heyduk, Zeyer, Sládek, Vrchlický, Sova, Bezruč, Březina, Hlaváček, Toman, Dyk a Šrámek. VýStanislav Kostka Neumann, Otokar Březina (p), Adolf Heyduk, Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic, Josef Svatopluk Machar, Karel Toman, Julius Zeyer & Bohdan Jelínek
Básnická sbírka zachycující nálady zátiší hor šumavských, oné „kypré, bájíplné skrýše štíhlých rusalek a vil, chrámu svaté poezie“. Třetí, opravené a rozmnožené vydání.
Sbírka 25, autorem přebásněných, baladických lidových pověstí, až s hororovým nádechem. Každá z nich obsahuje nějaký etický prvek, jak říká Heyduk sám: "nalezl jsem (v nich) hluboký podklad mravní"
Sbírka básní představující veršované příběhy vyprávěné na vesnických přástkách. Dotýkají se Božích trestů za zlé chování, strašidel a groteskních pověstí.
Sbírka 13 básní, jež sjednocuje oběť – 11 historických osobností, které za svoji pravdu, za svoje přesvědčení, položily život, jedna (Galilei) skončila s doživotním domácím vězením a jedna s posmrtnou mstou.
Básně opěvující jarní přírodu v kontrastu s pózami, kritikami, šosáctvím a fiflenstvím města. Verše zavrhují knihomolství, které může být nahrazeno čtením ve velké knize tvorstva – a zejména ptactvo je prezentováno jako nejlepší novinářský aparát a učiliště hudby.
Báseň Adolfa Heyduka vydaná jako druhý svazek edice Poetické besedy. V prostých a idylických verších vypráví o setkání knížete Oldry s venkovskou dívkou Boženou a jeho touze pojmout ji za manželku.
Básně z let 1887–1896. Bělostná parnasie je pro básníka symbolem domova na východě rodné země, kde nezrají pompézní broskve a hrozny, a místo nich těší poutníka drobné bílé kvítky a půvab podzimu. Básně se odvolávají k věčné naději a současně k bolesti v hrudi pěvce, když vyzpívává své sny. Sbírka sestává ze dvou částí: I. Zvuky ňader., II. Básník.
Báseň věnované První bitvě na Moravském poli (u Kressenbrunnu) z r. 1260 mezi vojsky českého krále Přemysla Otakara II. a uherského krále Bély IV. Text je opatřen řadou vysvětlivek od Dr. Jana Václava Nováka.
Kresba z Povltaví, o životních osudech člověka, jehož životní náplní je práce s kovem, vyrábí sekyrky, motyky, pluhy. Poprvé vydáno roku 1893 v Osvětě, knižně ve Spisech sv. 3, 1898.
Sbírka Škůdci a dobrodruzi, obsahující 32 básní, je doplňkem sbírky Bohatýři. Zatímco sbírka Bohatýři ukazovala vlastenecky zaměřené historické portréty osob pozitivně spojených s vlastí a češstvím, sbírka Škůdci a dobrodruzi ukazuje na osoby, jež Čechům škodily. Každá báseň (mimo dvou) má pod titulem rok historické události, ke které se vztahuje.
Zikmund Lucemburský, císař Svaté říše římské, král český, uherský a lombardský. Byl inteligentní,vzdělaný, ale také lstivý a bezohledný. Jeho problematické vztahy s Čechy se také negativně promítly do hodnocení Zikmunda jako vladaře i člověka. To se odráží i ve třídílné sbírce Sny královské. Zikmund je stár a churav. Dlouhá řada nečestných a zlých činů tíží jeho svědomí, a to se projevuje v králových horečnatých snech. Lucemburk v nich znovu prožívá epizody svého života, setkává se různými osobami, či jejich duchy, je jimi trýzněn, umírá, a podobně. V krátkých procitnutích dostává utišující prostředky a opětovně upadá do snění. Kniha prvná obsahuje autorův úvod a 17 básní, Kniha druhá 13 básní a v Knize třetí je básní 17.
Zikmund Lucemburský, císař Svaté říše římské, král český, uherský a lombardský. Byl inteligentní,vzdělaný, ale také lstivý a bezohledný. Jeho problematické vztahy s Čechy se také negativně promítly do hodnocení Zikmunda jako vladaře i člověka. To se odráží i ve třídílné sbírce Sny královské. Zikmund je stár a churav. Dlouhá řada nečestných a zlých činů tíží jeho svědomí, a to se projevuje v králových horečnatých snech. Lucemburk v nich znovu prožívá epizody svého života, setkává se různými osobami, či jejich duchy, je jimi trýzněn, umírá, a podobně. V krátkých procitnutích dostává utišující prostředky a opětovně upadá do snění. Kniha prvná obsahuje autorův úvod a 17 básní, Kniha druhá 13 básní a v Knize třetí je básní 17.
Zikmund Lucemburský, císař Svaté říše římské, král český, uherský a lombardský. Byl inteligentní,vzdělaný, ale také lstivý a bezohledný. Jeho problematické vztahy s Čechy se také negativně promítly do hodnocení Zikmunda jako vladaře i člověka. To se odráží i ve třídílné sbírce Sny královské. Zikmund je stár a churav. Dlouhá řada nečestných a zlých činů tíží jeho svědomí, a to se projevuje v králových horečnatých snech. Lucemburk v nich znovu prožívá epizody svého života, setkává se různými osobami, či jejich duchy, je jimi trýzněn, umírá, a podobně. V krátkých procitnutích dostává utišující prostředky a opětovně upadá do snění. Kniha prvná obsahuje autorův úvod a 17 básní, Kniha druhá 13 básní a v Knize třetí je básní 17.
Básnická sbírka, v níž se starý pěvec vyrovnává s blízkostí smrti, listím padajícím na hroby, avšak s příslibem jara, které již patrně neuvidí, s neutuchající krásou přírody a domova.