Oděské katakomby sehrály významnou roli v boji sovětských vlastenců proti fašistickým okupantům. Autor knihy vypráví o životě a boji podzemní organizace, která nalezla asyl v úseku Usatovských samot a která po dobu více než dvou let rozleptávala klid a sebevědomí rumunských okupantů. Přibližuje velikost charakteru sovětského člověka, nezlomnost a nepokořitelnost pravých vlastenců, učí nás, že boj není nikdy ztracen, bojují-li jej pro spravedlivou věc lidé hrdinní, odvážní a čestní.
Příběh z ukrajinské vesnice v roce 1918. Demobilisovaný rolník Semjon Kotko nachází po návratu z fronty v rodné vsi první revoluční vymoženosti: pozemky a dobytek místního velkostatkáře rozdělil vesnický sovět drobným rolníkům. Nejbohatší kulak Tkačenko, s jehož dcerou se chce Semjon oženit, doufá v porážku sovětů, svatbu všemožně odkládá, a když do Ukrajiny vpadnou Němci, spolčí se s nimi. Zástupci vesnického sovětu jsou popraveni a půda je znovu vrácena statkářům. Semjon, kterého Tkačenko udá Němcům, uprchne ze vsi a spojí se s povstaleckým oddílem rolníků z ostatních vesnic, kteří již také poznali, co se sovětskou vládou ztratili, a rozhodli se znovu dobýt moci. Osvobodí Semjonovu vesnici, zrádce Tkačenko je zastřelen a oddíl vstupuje do Rudé armády.
Rozprávač Šaša Pčolkin nad svojimi starými listami spomína už v dospelom veku na mladosť. V jeho rozprávaní sa konfrontuje hľadisko voľakedajšieho mládenca s postojom dozretého človeka, ktorý spomienky spresňuje, koriguje a doplna. Výsledkom je zložitá umelecká štruktúra, akoby mozaika zostavená z Pčolkinových listov, mladíckych literárnych pokusov i konkrétnych zážitkov z detstva, z gymnázia i z frontov prvej svetovej vojny — Pčolkin sa ako dobrovoľník prihlásil do armády, je účastníkom i svedkom jej porážok na západnom a rumunskom fronte, jej postupného rozkladu. Pčolkinovo ľudské dozrievanie sa takto spája s dozrievaním ruskej armády a celej spoločnosti k revolúcii a k prevratným zmenám, ku ktorým v nej došlo. To všetko sledujeme cez konkrétny ľudský osud, v zrkadle duchovného sveta mladého človeka so všetkými jeho túžbami, láskami, ilúziami i sklamaniami.
Děj se odehrává v revolučním roce 1905 v přístavním městě Oděse, těsně po potlačení vzpoury na křižníku „Potěmkin, odvíjí se z pohledu dvou hlavních hrdinů, chlapců Péti a Gabrika.
Text citovaný z prebalu: "Spisovateľovi sa podarilo zachytiť konkrétnu, vzrušenú atmosféru jedného pracovného dňa na veľkej stavbe, keď sa brigády mladých budovateľov usilovali o prekonanie svetového rekordu v betónovaní. Mladí ľudia, ktorí sa sem zišli zo všetkých končín Sovietskeho zväzu, zvádzajú statočný zápas nielen s neľútostnou sibírskou prírodou, neskúsenosťou v ovládaní modernej techniky, ale nie sú ušetrení ani osobných problémov. Za Iščenkom príde milá a musí ju odviezť do vzdialenej pôrodnice práve v tej najnapätejšej situácii na stavbe. V ten istý deň odchádza od Kornejeva Klava, ktorá napriek hlbokému citovému vzťahu k nemu sa vracia k svojej dcérke, a tým aj k nenávidenému manželovi. Román vychádzajúci z konkrétnych historických skutočností sa úprimne prihovára aj dnešnému čitateľovi oslavou romantiky práce a prostého ľudského hrdinstva."
Další osudy postav z románu "Na obzoru plachta bílá" . Děj se odehrává v Oděse před I. světovou válkou - růst revolučního hnutí, ilegální činnost sociální demokracie, život ruské emigrace.
Děj se odehrává za druhé světové války. Malému chlapci Váňovi zemře celá rodina, a tak se vydává na cestu. Najdou ho ruští průzkumníci. Váňa s nimi prožívá válku. Kapitán jednotky ho dokonce adoptuje. Když kapitán umře, pošlou Váňu do vojenské základní školy.
Tři prózy z posledního desetiletí autorovy tvorby (Živá voda, Tráva zapomnění, Kubík) , v nichž se autobiografické motivy prolínají s úvahami o perspektivách člověka v dnešní společnosti a vzpomínkami na tváře několika výrazných literárních osobností, jako Zosčenka, Babela, Mejercholda, Bloka, Bagrického a především Bunina a Majakovského. Převzato z: http://baila.net/kniha/151363227/trava-zapomneni-a-jine-prozy-valentin-petrovic-katajev
Péťa a Gavrik, oblíbení hrdinové Katajevova nejznámějšího románu Na obzoru plachta bílá, objevují se v této knize jako dospělí a vpisují nové kapitoly do svého života v Oděse na konci první světové války a v prvních měsících po Říjnové revoluci.