Raymond Queneau, originální experimentální francouzský prozaik, který ve svém díle sloučil racionalismus s vtipem, fantazií a poetizací každodenního života, je stále věrný svým surrealistickým počátkům. – V tomto románu (z roku 1938) zužitkoval výsledky svého mnohaletého studia literárních bláznů 19. století, kteří ho zaujali už ve 30. letech. Kdo že je to vlastně literární blázen? Člověk, jehož literární dílo se nikdy nedočkalo ohlasu u jediného dalšího jedince. Jde o satirický úmysl? Vždyť na pozadí těchto bláznů o to zřetelněji vyniknou ti druzí, kteří našli vždycky dostatečný počet obdivovatelů a následovníků, aby mohli ovlivnit chod lidských dějin a aby jejich jména neupadla v zapomenutí.
Úsměvný román francouzského básníka a prozaika zavádí do Francie v době před druhou světovou válkou. Kořením života je zde humor, který vzniká z manželského příběhu mladého demobilizovaného koloniálního vojáka bohaté fantazie, bystrého životního úsudku, svérázné životní filosofie a pohotového vyjadřování a starší prakticky založené obchodnice, která se snaží mladého muže udržet. Román pod humorným jádrem podává i atmosféru Francie a smýšlení francouzských lidí před blížícím se Mnichovem.
Pařížský floutek Cidrolin při odpolední siestě na svém hausbótu sní o středověkém vévodovi d´Auge, kterému se pro změnu zdává o podivném světě soudobé Paříže. Obrazy Paříže, kde se zrovna staví Notre Dame a lůza volá po další křížové výpravě, se střídají s obrazy Paříže šedesátých let. Sen se prolíná s realitou anapříč historií dochází k nečekaným setkáním. Modré květy jsou dalším mistrovským dílem francouzského prozaika Raymonda Queneaua, který i české čtenáře uhranul svou Zazi v metru.
Pitoreskní příběh, odehrávající se v prostředí obrovského lunaparku, je podivuhodnou kombinací reality a fantazie, kde jedna přechází v druhou bez hranic. Příběh, o kterém jeho autor napsal, že „je to vlastně detektivka bez detektiva a možná i bez zločinu“, humorně vypráví o životě v zábavním „Uniparku“, plném pochybných atrakcí a lidí dobrodružných povah i nekalých existencí. Uprostřed nich Pierot, trochu snílek a trochu odstrkovaný hrdina, marně hledá svou životní příležitost. U nás dosud neznámý francouzský spisovatel a básník, který je též vynikající matematik a znalec hovorové francouzštiny, zachytil v tomto dílku burleskní a trochu neskutečnou atmosféru zábavního parku i pestrou arabesku osudů jeho obyvatel. Doslov Jarmila Fialová.
Druhé, přepracované vydání románu francouzského prozaika, který česky vyšel roku 1967 pod názvem Svatý Bimbas. Ve fiktivním městě, mezi jehož zvláštnosti patří jednak to, že tam nikdy neprší, jednak každoroční velký svátek svatého Dyndy, jehož hlavním hřebem je rozbíjení vzácného porcelánu, vyvrcholí vzpoura synů proti otci– vládci rodiny i města. Pod fantaskní komikou děje skryl mistr černého humoru ozvěnu freudovského otcovského komplexu i prosťáčkovsky vyjádřené pocity existenciální úzkosti.
Literární parodie, nebo také sebrané spisy Sally Marové, je často přirovnávána k Vianovu textu „Naplivu na vaše hroby“. Jde o jazykovou hříčku, pro tohoto autora ostatně zcela typickou, jež překračuje hranice svého žánru, jde také o podivuhodná dobrodružství mladé anglické poštovní úřednice, bytostně protestantské, panenské, britské a ctnostné, ocitnuvší se v pařátech hrůzných irských papeženeckých republikánů během „básnické revoluce“ v Dublinu roku 1916.
Text z Queneauovy pozůstalosti, který byl objeven teprve nedávno a poprvé byl vydán až v roce 2008. Po Svízeli, Dětech bahna, Zazi v metru, Modrých květech a řadě dalších Queneauových suverénních románových vyprávění se českému čtenáři dostává do ruky ve Francii teprve nedávno vydaná raná hříčka Oblý a Pelech (Hazard et Fissile). Text, který zřejmě pochází z konce dvacátých let a výrazně jej ovlivnila autorova surrealistická zkušenost a četba Fantomase, se na první pohled značne liší od autorových ostatních próz. České vydání je jedním z prvních mezinárodních vydání vůbec.
Novela s mnoha autobiografickými prvky z r. 1934 vypráví o mladém intelektuálovi. Součástí jeho tápání je i vývoj vztahu k dívce, který se skoro proti vůli mladíka mění z přátelství v lásku. V knize je v postavě vůdce literárního kroužku karikován Andé Breton. Roland Travy má za sebou zážitky z války v severní Africe a po návratu se bez cíle, bez zázemí a bez zaměstnání potlouká po Paříži. Pro své potěšení se zabývá složitými matematickými propočty. Celkem náhodně se seznamuje s dvěma naprosto odlišnými skupinami lidí – s mladíky a „děvčaty“ z galerky či pologalerky, mezi nimiž pozná také dívku Odile, a se skupinou výstředních estétů, v nichž lze snadno poznat surrealisty. S trochu záhadnou Odile se z praktických důvodů ožení a teprve po čase zjistí oba, že to, co k sobě cítí, není přátelství, ale prostě láska... Doslov napsal Jiří Pechar.
Poslední dny jsou autobiografickým románem Raymonda Queneaua, v níž líčí studentský život v Paříži 20. let. Vincent Tuquedenne se snaží věnovat jak milované četbě, tak poněkud sterilnímu studiu, protože doufá, že se v knihách dozví, jak se vymanit z maloměšťáckého prostředí, v němž žije a jež ho svírá. Vincent a jeho generace se nacházejí v protikladu ke starší generaci učitelů v důchodu a drobných podvodníčků. Obě generace jsou vystaveny hloubavému zraku Alfreda, číšníka v kavárně U měchu, jehož neomylná astrologická metoda předpovídání budoucnosti se de facto vysmívá vědeckému přístupu k životu, na nějž se většina lidi bláhově spoléhá. Podobně i Queneauův literární svět funguje podle svých vlastních zákonů, přičemž se v něm prolíná úzkostlivě pečlivé cizelování uměleckých aspektů s nezastíraně láskyplnou evokací života, jak vypadal v již nenávratné minulosti.
Banální historka (Polední špička na lince S. Mladík zhruba šestadvacetiletý, měkký klobouk, místo stuhy ozdobný prýmek, nezvykle dlouhý krk. Všeobecná tlačenice na zastávkách. Zmíněný mladík se rozčiluje na svého souseda. Vyčítá mu, že do něj neustále vráží. Plačtivý tón, snaha o důraznost. Nato zahlédne volné místo a vrhne se k němu. O dvě hodiny později se prochází s přítelem po Římském nádvoří před nádražím Saint-Lazare. Přítel říká: „Měl by sis nechat semhle přišít knoflík.“ Ukazuje kam (na výstřih) a vysvětluje proč.) napsaná 99 různými způsoby.
Román Svízel je autorovou románovou prvotinou, napsanou v obdivuhoně krátkém čase za pobytu v Řecku v roce 1932. Ve Francii román vyšel o rok později a vzbudil literární senzaci svojí až matematicky promyšlenou výstavbou a jazykovou bravurou, ovlivněnou surrealismem, přestože se od něj autor v době psaní již distancoval. Čtenář, vtažensledem událostí a vířením postav se dozví, co skrývají vetešníkovy dveře, kvůli nimž musela zemřít Ernestína o svém svatebním dnu, zda se za nimi skrývá „skutečný poklad nebo vylizum zajzum“.
Román je výsledkem vnitřní reakce autora na vyvstávající hrozbu druhé světové války. Jeho děj se odehrává v době 1. svět. války a hrdinou je člověk, který uprostřed patriotického třeštění svých spoluobčanů zůstává uzavřen ve skeptické izolaci. Zdá se, že tuto izolaci naruší půvabná Angličanka, přidělená k službě ve francouzském přístavním městě. Milostný příběh však končí ještě dříve než skutečně začal a hrdina se citově upíná k malému děvčátku z nejnižších vrstev.
Navzdory tomu, že Raymond Queneau je jedním z nejsložitějších moderních francouzských autorů, Zazi v metru patří k nejvtipnějším francouzským prózám vůbec. Portrét prostořeké venkovské holčičky Zazi, která se vypraví do Paříže za svým strýcem Gabrielem, tanečníkem v homosexuálním baru, baví už celé generace čtenářů. Raymond Queneau v knize rozpoutává ohňostroj vtipu, komických situací, bizarností a nesmírné jazykové vynalézavosti; jeho Zazi, která se chce stát učitelkou, aby mohla nasírat malý smrady, se tak řadí k nejvýraznějším (a nejzábavnějším) literárním hrdinům 20. století. Raymond Queneau (1903–1976) je českým čtenářům dobře znám díky řadě brilantních překladů; patří k nejvýznamnějším moderním francouzským autorům; Zazi v metru je pravděpodobně jeho nejpřístupnějším a nejzábavnějším dílem. Nové vydání Zazi v metru přináší nejen klasický text (v brilantním překladu Zdeňka Přibyla), ale také dva fragmenty z první, nevydané verze románu (v neméně brilantním překladu Jiřího Pelána), v níž Queneau nechává Zazi do pařížského metra opravdu vstoupit.
Publikováno:2010
ISBN:978-80-259-0028-4
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.