Děti bahna

Raymond Queneau, neotřelý a experimentální francouzský spisovatel, spojuje ve svých knihách logické myšlení s humorem, představivostí a uměleckým pohledem na běžný život. I nadále se inspiruje svými surrealistickými začátky. V tomto románu z roku 1938 využívá poznatky z dlouholetého zkoumání zapomenutých autorů 19. století, kteří ho zaujali již ve 30. letech. Literární blázen je člověk, jehož dílo si nikdy nikdo nepřečetl a neocenil. Je to záměrná kritika? Tím, že Queneau představuje tyto neznámé autory, ostřeji vystupuje do popředí význam těch, kteří si získali uznání a ovlivnili dějiny, a jejichž jména zůstala v paměti.