Děj povídek, v nichž hlavní roli hraje tajemná alchymie a lidé, jejichž znalosti ve své době přesahují mez běžného poznání, se odehrává v 17. a 18. století.
Třináct Nabokovových kratších próz, jež vycházejí pod názvem Třináct do tuctu, dokazuje nejen spisovatelovu schopnost vystavět ucelený příběh na omezené ploše povídky, ale i jeho suverénní zacházení s jazykem (kromě autorovy rodné ruštiny byly některé napsány anglicky, a jedna dokonce francouzsky). Naplno se v nich zračí celá šíře spisovatelova talentu: od elegicky jímavých próz, evokujících nezachytitelnost vzpomínky a touhu po ztraceném bezpečí dětství, až po texty využívající bizarní obraznost a rušící tradiční chápání času. Přestože zahrnuté texty často nesou alegorický, mnohdy až groteskní ráz, společného jmenovatele všech těchto próz lze vidět v citlivém zájmu o neopakovatelnost lidské existence – tedy v motivu, který je pro autorovu tvorbu typický.
Soubor sedmi povídek známého anglického spisovatele. Sedm milostných rošád, v nichž se střetává typická McEwanova krutost mezilidských vztahů s vypravěčskou elegancí, nelidskost současného života s člověčenstvím, fantaskní situace intimních vztahů s realitou současnosti.
Soubor dvaceti tří krátkých textů z let 1917–1918, úvah a básní, které již zachycují Hessův odklon od reality k meditaci. Vyznává se v nich z lásky k přírodě a svobodnému tuláctví.
Román z roku 1982 jednoho z nejproslulejších amerických spisovatelů 20. století, nositele Nobelovy ceny za literaturu (1976). Příběh muže (děkana jedné z chicagských univerzit), jenž se – ostatně jako hrdinové většiny Bellowových děl – ocitá v hluboké životní krizi. Přijíždí do Rumunska, kde umírá matka jeho ženy, a kde má možnost konfrontovat problémy cizí země a totalitního systému s rasově motivovanými konflikty amerických studentů, jež se prolínají celým příběhem a umožňují tak hrdinovi hledání nejrůznějších osobních i společenských paralel.
Text předcházející Ondaatjeho knihu "Anglický pacient", za kterou obdržel prestižní Booker-Prize, je strhujícím popisem osudů Patricka Lewise, jenž ve 20. letech tohoto století přichází z kanadských lesů do Toronta, aby zde prožil svůj příběh prostoupený novou podobou civilizace a komunikace. Vypravěčská bravura v sebe pojímá jak prvky psychologické drobnokresby, tak i velké milostné téma. "V kůži lva" udivuje mistrovstvím jazyka i stylu, kde může vnímavý čtenář nalézt širokou škálu nejrůznějších výrazových prostředků včetně znaků romantismu, bez kterého se skutečný příběh neobejde, jakož i snahu překračovat hranice mezi historií a mystikou.
Humoristický román vypráví o mladé ženě, která i když své dědictví špatně investovala, získala alespoň manžela. Sally a její bratr dosáhli konečně plnoletosti a mohou se ujmout svého dědictví po rodičích. Sally nejdříve odjíždí na dovolenou do Evropy. Tam potkává mladého muže, zvaného "Zrzek", nesmělého a závislého na svéagresivní a bohaté rodině. Sally ho přiměje k samostatnému jednání, což ovšem vyústí v situaci,kdy za ní přijede do Ameriky. Sally své zděděné peníze půjčí svému bratrovi, který promrhá investivce v neúspěšném muzikálu. Poslední peníze půjčí Zrzkovi na chovnou stanici psů, což se ukáže nakonec jako jediný rozumný čin, po mnoha neúspěších a divokých dobrodružstvích této mladé dámy.
Náročný, čtenářsky velmi atraktivní a mnohovrstevnatý román z roku 1985 jednoho z předních současných anglických romanopisců. Fowles v celém svém díle spojuje intelektuální náročnost s postupy moderní literatury. V románu "Larva" zachycuje jednu epizodu z dějin protestantského sektářství – zrod takzvaných "shakerů", jinak známých jako Společnost věřících v Kristův druhý příchod (The United Society of Believers in Christ´s Second Coming). Tato historická dimenze se však prosazuje až v závěru a je vysvětlením celého – jinak poněkud tajuplného příběhu.
Raymond Queneau, originální experimentální francouzský prozaik, který ve svém díle sloučil racionalismus s vtipem, fantazií a poetizací každodenního života, je stále věrný svým surrealistickým počátkům. – V tomto románu (z roku 1938) zužitkoval výsledky svého mnohaletého studia literárních bláznů 19. století, kteří ho zaujali už ve 30. letech. Kdo že je to vlastně literární blázen? Člověk, jehož literární dílo se nikdy nedočkalo ohlasu u jediného dalšího jedince. Jde o satirický úmysl? Vždyť na pozadí těchto bláznů o to zřetelněji vyniknou ti druzí, kteří našli vždycky dostatečný počet obdivovatelů a následovníků, aby mohli ovlivnit chod lidských dějin a aby jejich jména neupadla v zapomenutí.
Klímův nedokončený román s filosofickým podtextem, který nebyl doposud v Čechách publikovaný (s výjimkou ukázek), vychází poprvé v plném rozsahu. „Putování slepého hada“ představuje satiru až dadaistického rázu jednak na vlastní Klímovy filosofické názory, ale i na všeobecné poměry na konci 1. světové války i na mocenské struktury tehdejší doby.
Pokud získáte při četbě této knihy pocit, že to, co právě držíte v rukou, je patologické, obsesivní a snad i šílené, tak jste právě trefili do černého. Taková je Dražba série č. 49 – předehra pro volné pokračování mistrovské Duhy přitažlivosti – slatina slovních hříček, jemné satiry, inteligentního jazyka a výjimečnéhohumoru. Vyprávěním se jako tenká nit line hranice mezi tím, co představuje gnostické šílenství a co jen pomyslný krůček k šílenství, a v tom osciluje hlavní hrdinka Oidipa Maasová, vykonavatelka závěti svého zesnulého milence, žalostně a téměř paranoidně toužící po alternativní komunikaci. Tato Pynchonova práce je mnohými odborníky považována za naprostý vypravěčský triumf, za okultní knihu se záplatkou na hranici surrealismu, plnou tajemné a zastřené symboliky, jíž dominuje záhadná organizace Trystero, a současně za jemný náčrt roztříštěnosti americké kultury posedlé konspirací.
McEwanova kniha, oceněná cenou Somerseta Maughama, se v povídkové formě poněkud lyrickým způsobem vypořádává s řadou tabuizovaných témat, jakými jsou kupříkladu sexuální zneužívání či incest, a ukazuje svět v jeho často kruté a tragické podobě. Hrdiny jedné z nejlepších autorových knih jsou lidé nacházející se na okraji lidské společnosti, jejich někdy až otřesně tklivá doznání, černý humor a skrytá, tajemná ironie. McEwanowa prvotina tak mnohdy připomíná jakéhosi průvodce, který nás provede oblastí přináležející spíše odvrácené straně lidské existence.
Text z Queneauovy pozůstalosti, který byl objeven teprve nedávno a poprvé byl vydán až v roce 2008. Po Svízeli, Dětech bahna, Zazi v metru, Modrých květech a řadě dalších Queneauových suverénních románových vyprávění se českému čtenáři dostává do ruky ve Francii teprve nedávno vydaná raná hříčka Oblý a Pelech (Hazard et Fissile). Text, který zřejmě pochází z konce dvacátých let a výrazně jej ovlivnila autorova surrealistická zkušenost a četba Fantomase, se na první pohled značne liší od autorových ostatních próz. České vydání je jedním z prvních mezinárodních vydání vůbec.