V tomto svazku Česká knižnice nabízí dva už dávno klasické povídkové soubory Jana Nerudy (1834–1891). Jestliže v raných Arabeskách (1864) jsou v popředí psychologické a sociální portréty postav vyděděnců, jimiž maloměstská společnost opovrhuje, zobrazených s pochopením a soucitem, v pozdějších Povídkách malostranských (1878) sestřídají polohy komické, idylické a tragické a autor ke čtenáři promlouvá jako zapisovatel a ironický nebo satirický komentátor osudů obyvatel této pražské čtvrti, proslavené také díky jeho přesvědčivému vypravěčskému mistrovství. Nerudovy povídky patří po právu k nejčtenějším a nejvydávanějším dílům české literatury vůbec. Přítomná edice vychází tentokrát z prvního vydání obou knih. Svazek textologicky připravil Václav Vaněk, autorkou literárněhistorického komentáře je Marie Mravcová.
Studie Jana Nerudy o ženách ve vyšším věku. O tom, co z babičky dělá babu. Citace: Náhle se mění "á" v "a", "poesie podzimu" se pojednou zvrací na nepříjemně mrazivý dech, fičící z podzimního strniště - a z báby se stává baba se vším nechutným pojmem svým.
Sbírka Balady a romance z roku 1883 je dílem představujícím Nerudův příklon k lidové poezii. Název nastiňuje žánrové ladění sbírky, avšak Neruda zvolil netradiční pohled a obvyklá schémata útvarů balady a romance často narušuje. S klasickým tragickým koncem balad se tu proto setkáme jen zřídka. Sbírku prostupuje tematika zejména zoblasti náboženství, legend, rodinných vztahů a historie českého národa.
Balady a romance -- Kniha veršů výpravných -- Kniha veršů lyrických a smíšených -- Kniha veršů časových a příležitostných -- Letní vzpomínky -- Písně kosmické -- Prosté motivy
První svazek Básní J.N. shrnuje všechnu Nerudovu básnickou tvorbu do roku 1873. Sbírka "Hřbitovní kvítí" uchovává dodnes Nerudův revoluční vzdor a zůstává básnickým obrazem života a světa, jak je viděl básník, jenž zblízka poznal život chudých a útisk bídy a vykořisťování. "Knihy veršů" přinášejí většinu básní psanýchdo roku 1873 a vybraných samotným básníkem "s autokritikou co možná přísnou". Nerudova bojovnost a úsilí o realistické zobrazení skutečnosti září z těchto veršů jako vzor poesie plně zakotvené ve skutečnosti a nevzdalující se od života lidu. Svazek uzavírají Dodatky básníkovy činnosti z tohoto období, básně, které vznikaly vedle "Hřbitovního kvítí" a "Knih veršů". Mnoho z těchto básní nebylo dosud zařazeno do žádného z dosavadních vydání Nerudova díla a řada z nich je otištěna vůbec po prvé. Ať jde o verše, které N. neuveřejnil z důvodů censurních nebo o verše z různých příčin nedokončené, dokreslují tyto nově zařazené básně profil Jana Nerudy, básníka i člověka. (Volně podle dosl.) - Knihu doplňuje rozsáhlý a podrobný poznámkový aparát (téměř 100 str.) a seznam básní podle prvního verše.
Druhý svazek Nerudových básní obsahuje sbírky Písně kosmické, Balady a romance, Prosté motivy, Zpěvy páteční, Verše humorné a satirické a Verše příležitostné a do památníku. K jednotlivým sbírkám jsou zařazeny i dodatky.
První část souborného vydání Nerudovy poezie obsahuje sbírky Hřbitovní kvítí a Knihy veršů (Kniha veršů výpravných, Kniha veršů lyrických a smíšených, Kniha veršů časových a příležitostných). S úvodem Jaroslava Vrchlického. 3. vydání.
Druhá část souborného vydání Nerudovy poezie obsahuje sbírky Písně kosmické, Ballady a romance, Prosté motivy a Zpěvy páteční; dále pak oddíly Poslední básně, Roj epigramů a U nás. 3. vydání.
Soubor půldruhého sta divadelních kritik a úvah z počátků novinářské činnosti Nerudovy, napsaných v letech 1857-1862, českých i německých. Podávají kroniku i kritiku soudobého českého divadla, hodnotí význam divadla pro rozvoj národní kultury i jeho místo v českém životě.
Od dosavad. vydání (Quisův výbor. soubor Novotného) se tato kritic. edice liší tím, že neshrnuje pouze divadel. studie a referáty z prvních let Prozatím. divadla. t. j. od jeho otevření 1862 do pádu ředitele Liegerta 1865, ale přibírá i divadel. fejtony, dokonce i takové, kde divadlo není jich námětem jediným. Celkem 11 statí je zde přetištěno po prvé; několik statí, uvedených v dřívějším souboru, je pak vypuštěno, poněvadž Nerudovo autorství není zcela průkazné. Edice se týká důležitých vývojových let čes. divadla, kdy vedení Prozatím. divadla, jež mělo být naším vrchol. ústavem před Národním divadlem, nesplnilo naděje lidu v národ. poslání scény. Neruda byl v oné době divadel. kritikem a fejtonistou Hlasu; v létě 1865 se pak stává kritikem Národ. listů. Ze širokého pojetí naší edice vysvítá, že Neruda, bedlivý hospodář čes. kultur. dění, dovedl takticky, podle potřeby doby užívat růz. literár. žánrů.
Svazek zahrnuje Nerudovy divadelní studie, zprávy, referáty a feuilletony od druhé poloviny r. 1865 až do 20. května 1868. Kromě pěti studií uveřejněných v Literárních listech a v Květech napsal Neruda všechny ostatní zde otištěné články pro Národní listy, jichž byl redaktorem a divadelním referentem v letech 1865-1891. V tomto vydáníje po prvé otištěno 21 článků z Národních listů, podepsaných značkou J.N., a 37 článků anonymních, u nichž důkazem Nerudova autorství jsou důvody myšlenkové i formální. (Podle edičních poznámek.)
Svazek přináší Nerudovy divadelní články a recenze z let 1875-1881, kdy se ještě divadlem obíral soustavně jako divadelní referent, a potom z let dalších až do r. 1886, kdy věnoval divadelním otázkám pozornost už jen příležitostně. Jsou zařazeny i články nepodepsané, o nichž lze důvodně předpokládat, že vyšly z pera Nerudova. Vedičních poznámkách je tentokrát otištěna v chronologickém sledu i řada článků a drobnějších nepodepsaných recenzí.
Ve svazku jsou otištěny fejetony a črty, zachycující dojmy a postřehy z Nerudova putování po Čechách a po Evropě. Z první Nerudovy zahraniční cesty jsou vytěženy "Pařížské obrázky", v nichž 29letý básník seznamoval české čtenáře se"starobylou a věčně novou, prokletou i žehnanou ... Paříží". Literárním výtěžkem pozdější a zároveň nejdelší Nerudovy cesty (z r. 1870), jejímž cílem byla starobylá kulturní města evropského jihu avýchodu(Cařihrad,Athény,Jerusalem, Kahira, Neapol, Řím, Benátky), jsou "Obrazy z ciziny" a "Různí lidé". Mistrovsky kreslené obrazy krajin a měst, moří, hor a řek i obrazy z kulturních dějin lidstva jsou doplněny záběry tragikomických příběhů,jejichž hrdiny jsou básníkovi spolucestující - světoběžní lidé rozličných osudů a charakterů. - V "Menších cestách" jsou vylíčeny básnikovy návštěvy Německa, severních přístavů a Helgolandu. - Dokladem toho, jak Neruda dovedl objevovat skryté krásy i v zdánlivě chudém domově, jsou "Eklogy" ze Šumavy a z Pošumaví, "Výlet do kraje bídy" z Hořovicka a "Poesie Prahy".
Soubor bystrých črt a fejetonů rozmanité tematiky, vytěžený z dlouholeté básníkovy novinářské činnosti, glosuje především společenský život pražský i dobové evropské aktuality. První svazek obsahuje fejetony z let 1861–1866.
Soubor fejetonů z let 1867–1874, v nichž Neruda s úsměvným sarkasmem komentuje život soudobé společnosti i denní události. Rostoucí měrou si všímá i tematiky politické, zostřujících se národnostních rozporů i rostoucího napětí v českém měšťáckém táboře.
Do svazku seskupené fejetony z let 1875–1876 zaujmou dnešní čtenáře stejně jako kdysi Nerudovy současníky. Povědí mnoho zajímavého jak o každodenním životě Prahy, tak o významných domácích i světových událostech politických, společenských, kulturních, jichž je Neruda neúnavným glosátorem.
Soubor 115 fejetonů otiskovaných pod Nerudovou značkou (&TROJUHEL&) v Národních listech v letech 1879–1883. Navazuje na stejnojmenný svazek III a zahrnuje vedle pestrých událostí z denního pražského života i závažné vnitropolitické události a kulturní snahy, jako např. konec politiky pasívního odporu a vstup českých poslanců na říšskou radu, úsilí po osamostatnění české university, zahájení činnosti Národního divadla apod.
Druhý sešit básní z Nerudovy pozůstalosti přináší verše z prvních poetických pokusů (básně o posezení na pavlači, o mnichu, o dudákovi), ale také zralejší lyrické básně o lásce a veršované satirické šlehy vůči dobové společnosti a umění. Zredigoval a doslov napsal Miloslav Novotný.
Výbor z milostné tvorby předních českých autorů. Jako ilustrační doprovod použity kresby Mikoláše Alše. Karel Hynek Mácha - Marinka, Božena Němcová - Sestry, Josef Kajetán Tyl - Pepíček a Pepička, Jan Neruda - Erotomanie, Karel Klostermann - Červené srdce, Jakub Arbes - Sladký hřích