V této básnické sbírce z roku 1878 Neruda opět objevuje smysl svého života, snaží se být optimistou, reaguje na rozvoj vědy a techniky. Oslavuje kosmická tělesa a lidskou touhu po poznání. Objevuje se tu materialistické chápání světa, polidšťuje vesmír. Vlastenecké verše spojuje s vesmírnými tělesy. Toto dílo vyjadřuje pocity všechMájovců.
Podobiznami jsou označeny v soubor. vydání N. spisů studie, úvahy, poznámky a životopisy, jimiž J.N. doprovázel kreslené portréty význam. osob domácích i cizích, jak je otiskovaly Humorist. listy nakladatele J.R. Vilímka na 1. stránce. V tomto svazku je jich otištěno 185 z let 1873-1881 a je to první skutečně souborný otisk proti dřívějšímu neúplnému vyd. u Topiče r. 1915, proti výboru u Prokopa 1940 i proti dřívějšímu výboru Novotného u Vilímka 1948. Ty podobizny, jak jim Neruda správně rozuměl podle rázu časopisu, kde byly otiskovány, jsou pokud možno laděny na tón causeristický, od případu k případu (a to nejen když jeř to připomínka někoho mrtvého) na tón vážné a hutné charakteristiky. Toto vydání také otiskuje všechny kresby, k nimž N-ovy stati byly psány.
Druhý díl Podobizen shrnuje úvodní básníkovy doprovody ke kresleným portrétům s první strany Vilímkových Humoristických listů z let 1882-1884. Je to celkem 151 životopisů, studií, vzpomínek, causerií a vyprávění o významných osobnostech našich i cizích. Většina z nich (kromě 9 podobizen uveřejněných v prvním souborném vyd. u Topiče 1915) je po prvé vydána knižně. Podobně jako v 1. díle Podobizen i k tomuto svazku jsou připojeny portréty všech osobností, o nichž Neruda píše. Do poznámek byl přesunut životopis Dr. Aug. Petra, u něhož nebylo autorství Nerudovo prokázáno
Povídky a studie". Knihu povídek napsal Jan Neruda a vydalo nakl. Kvasnička a Hampl jako Dílo Jana Nerudy sv.XVII v Praze roku 1924. Kniha je rozdělena na dvě části: 1.č. Povídky (Albina, Mrzáci, při karbanu, Muž z profilu, Ze starých hospůdek,,,,) a 2.č. Próza přeložená (Z kalmuckých pohádek Siddhi-Kůrových, Povídka o chánu s rozumem dětským, Jak kouzelník magik chána přemohl...)
Sbírka povídek Povídky malostranské je vrcholným prozaickým dílem Jana Nerudy a jedním z nejvýznamnějších literárních děl české literatury vůbec. Soubor třinácti povídek, které původně samostatně vycházely v různých časopisech (Květy, Národní listy, Podřipan, Lumír), autor sestavil a prvně společně vydal v roce 1877. Přetištěno podle vydání z r.1885
Povídky malostranské a Arabesky čtenáři přibližují osobitý svět Malé Strany devatenáctého století plný tragických, ale i romantických či komických osudů obyvatel této čtvrti. V Arabeskách se autor, stále ještě pod vlivem svého těžkého mládí, koncentruje spíše na smutnější stránky života. Povídky malostranské, které knižně vydal o dvanáct let později, popisují mikrosvět pod Hradem již s větším odstupem a ironií, ale zároveň zachovávají reálný obraz pražských lidiček a jejich prostředí. Tímto dílem se Jan Neruda nesmazatelně zapsal mezi nejlepší prozaiky celé české literární historie.
Autorovy články a fejetony, uveřejněné v letech 1860(Obrazy života), 1861(Čas), 1862-1865(Hlas) a 1866-1891( Národní Listy). (XXIV. svazek sebraných spisů)
V Pražských obrázcích, zahrnujících fejetony z let 1864-1875 a vydaných poprvé r. 1876 jako 2. část 1. dílu Studií krátkých a kratších, zachycuje Neruda sociální výjevy ze soudobého života; zkoumá doklady zločinnosti a prostituce na policejních strážnicích a ve vězeních, studuje pražské žebráctvo, popisuje život v pražské zastavárně nebo na pražském záduší, tedy všude tam, kde se projevují zvlášť výrazně důsledky rozvrstvení lidí v kapitalistickém světě na chudé a bohaté. Pramen zločinnosti spatřuje především v sociálních poměrech. Bídu pražské chudiny zobrazuje v příbězích baladického ladění, jako v proslulém obrázku Po nárožích, i ve fejetonech psaných formou lehké žertovné hříčky (Služky, Kuchyně na trhu a j.). Společným rysem všech fejetonů je Nerudův kritický postoj k veřejným otázkám a jeho jasná sympatie k vrstvám společensky potlačeným.
Jan Neruda: Pro strach židovský - politická studie. "Klasik české literatury 19. století Jan Neruda upoutává dodnes kombinací otevřenosti a nacionalismu, poetického citu a humoru i sarkasmu. A ovšem byl znám i jako autor textu „Pro strach židovský“, považovaného za pravděpodobně první obsáhlý český antisemitský traktát. V roce1869 publikoval fejetonista Národních listů Jan Neruda na pokračování pamflet „Pro strach židovský“. Neruda v něm popisuje Židy jako zvláštní národ, který se nemůže za žádných okolností asimilovat, šíří představu židovského spiknutí proti ostatním národům a požaduje hospodářskou emancipaci Čechů od Židů. Protižidovské motivy se v Nerudových fejetonech objevují již od počátku 60. let 19. století a postupně nabírají na agresivitě. Neruda očividně během 60. let 19. století prochází proměnou: z údajného přítele Židů a zastánce jejich emancipace se mění ve vyhraněného zastánce antisemitismu." (autor: Dr. Michal Frankl, rozhlasový pořad, stanice: Regina DAB Praha, 7. listopadu 2010 v 19:15 hodin)
Jedná se o Nerudův intimní deník. Zde se u Nerudy objevuje přírodní tematika. Život člověka přirovnává ke koloběhu ročních období. Jaro = mládí, léto = dospělost, podzim = stáří, zima = smrt. Tato období i popisuje.
Tento výbor z rozsáhlého odkazu básníka a novináře Jana Nerudy si určil za úkol, aby především shrnul v jediný svazek všechno, co J.N. sám pokládal za nejpodstatnější součást svého díla, a za druhé, aby tento autorův výběr doplnil aspoň náznaky jeho literárního a myšlenkového vývoje a ukázkami z 40ti let jeho tvoření. (Podle předml.) V souvislém sledu najdeme tedy v tomto výboru verše Nerudových začátků (hl. výbor z Knih veršů), feuilletony různého obsahu (od vyznání lásky rodné Praze přes vypsání dobových událostí a zážitků z ciziny až k objevným studiím o rubu tehdejšího měšťáckého života, o podbrdských cvočkařích, služkách a dělnících na stavbách železnic soustředěno v oddílech: Arabesky, Z času za živa pohřbených, Trhani, Ze staré Prahy) a knihy básníkovy zralosti (Povídky malostranské, Písně kosmické, Balady a romance, Prosté motivy, Zpěvy páteční - všechny téměř bez výňatků, v úplnosti); knihu uzavírá slavný feuileton 1. máj 1890.
Soubor povídek, v nichž jsou iniciátorkami příběhů mladé, půvabné dámy, jejichž obětmi se stávají důvěryhodní muži. Patnáct cestovních črt, klenotů české prozaické tvorby 19. stol. Nerudovo umění v nich předznamenává jeho vrcholné Povídky malostranské. Většinou jde o erotické motivy spojené s autorovým ironickým nadhledem,který za vnějším povrchem odhaluje klam a šalbu.
Tyto neznámé dosud a knižně nevydané verše uložené v Národním museu a doplněné o nově nalezenou Báseň subjektivní, otištěnou v Humoristických listech 1863 s pseudonymem Prokop Zápolský, zredigoval pro tuto editio princeps Miloslav Novotný; rytinami a kresbami je doprovodil Jan Konůpek.
Úvahy o umění, výchově i soudobé politice se střídají s náměty z každodenního všedního života, ať již jsou to věci, jež člověka obklopují, nebo lidské výrobky, či společenské zvyky a obyčeje. Více než třetinu svazku zaplňují Studie výstavní, psané pod dojmem Světové výstavy ve Vídni v r. 1873.
Povídková studie, již básník sám po prvé knižně publikoval jako součást prvního svazku svých feuilletonistických "Studií krátkých a kratších" z r. 1876. Zobrazuje život kočujících železničních dělníků v 2. polovině minulého století. "Trhani" - tak se říkalo železničním dělníkům, kteří "trhali" výbušninami skály pro uvolnění cesty novému komunikačnímu prostředku, v ústech měšťáků to byla však i potupná nadávka pro otrhané chudáky, kteří budovali kapitalistům jejich blahobyt - nejsou v Nerudově fejetonu nikterak idealisováni; autor je představuje v celé jejich tehdejší sociální i mravní bídě, se všemi vadami a nedostatky, ale zároveň i se všemi přednostmi, které z nich již tehdy činily dělnické tvůrce budoucnosti.
Sbírka souvislé četby školní 4. Vybral, úvod a vysvětlivky napsal Arne Novák. Vydání: deváté. Obsahuje povídky „Svatováclavská mše“, „Hastrman“ a „Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku“.
Klasické povídky Jana Nerudy, vydány v roce 1924, kniha je v kožené (?) vazbě, ilustrovali žáci Školy M. Švabinského, např. Cyril Bouda aj. Vydáno 1000 výtisků, z nichž 200 na similijaponu. Kniha je ve vynikajícím stavu, pouze obálka nese stopy ušpinění.
Ambiciózní český mladík Jan Voláček se pouští do básnění a snaží se odvrhnout staré vzory, Petrarcu a Heina. Mluví o osobnosti a rané smrti Puškinově; přestože Rusko záhy ztratilo svého nejmilejšího básníka, je velké ve svém bolu, což o českém prostředí říci nelze, tam jsou všichni básníci malí. Voláček chce Puškina napodobit a sepsat podobnou Oněginovi. Jde se poradit za svým známým Pokorným, ale zjišťuje, že ten již mezitím básnické řemeslo pověsil na hřebík a stal se přičinlivým úředníkem. Hrdina se proto odebere na vesnici a později za emancipovanou vlastenkou; nakonec musí vypomoci slavný kritik.
Romanticky laděný příběh, který prožívá básník (autor) – o dívce, která tančí v hospodě. Dostává zprávu, že jí zemřela matka, ale pokračuje dál v zábavě; lidská otrlost, kterou nepohne ani smrt. Bibliofilní vydání, 200 čísl.ovaných výtisků na českém ručním papíru, z nichž prvních 50 vázano v kůži s umělcovými podpisy.
Výbor z poezie Jana Nerudy, obsahuje mnoho básní ze sbírek Hřbitovní kvítí, Knihy veršů, Písně kosmické, Balady a romance, Prosté motivy a Zpěvy páteční.