Jan Neruda se ve svém díle zamýšlí nad proměnou žen v pokročilém věku. Zkoumá, co způsobuje, že se z vnučky stává babička. Jak uvádí, tato proměna může být náhlá a nepříjemná: jemnost a krása („poesie podzimu“) se může proměnit v chlad a nevlídnost, a s tím i v negativní konotace slova „baba“.