Jedna z pěti Dickensových vánočních povídek, která vypráví o snu poslíčka Tobiáška Ťapky. Zdály se mu hrůzostrašné věci, ale šťastně se probudil do pokojné a optimistické novoroční nálady. - Povídky měly ve své době přímý následek: sbírka na londýnské chudé ten rok několikanásobně stoupla.
Sociální thematika zpestřená romantickou zápletkou načrtnuta pevnou a zkušenou rukou spisovatele, jenž již svými životními osudy je předurčen, aby zúčtoval se sociální nespravedlivostí. - V paláci boháče Piołunowicze se schází dobročinná společnost, osnující veliké plány, zatím co naproti v barabizně hyne člověk, potřebujícíhmatatelné pomoci, domnělý vynálezce Hoff. Malíř Wolsky, jediný má konkrétní návrh - zřízení úvěrní společnosti - ale síla zla je větší: lichvář Gwoździcky, z něhož se vyklube malířův otec, koná a vykoná své zhoubné dílo a dokonce nešťastnou náhodou vraždí svého syna, aby protiklad sil byl symbolicky vyvrcholen.
Ve dvou autobiografických črtách ("Jak jsem se stal socialistou" a "Čím je mi život") líčí London s neobyčejnou lapidárností svůj přerod z individualisty v uvědomělého socialistu, když mu byl jeho těžký život "socialismus vtloukl do hlavy". Prvá ze dvou povídek do knihy pojatých ("Láska k životu") je příběh zlatokopa, bojujícího oživot s hladem a nebezpečími drsného Severu, druhá ("Odpadlík") je obžalobou vykořisťování dětské práce v továrnách, příběhem vzpoury chlapce, který opustí bezvýhlednou dřinu textilní továrny, aby se stal tulákem.
Stendhalovi, který ve svých velkých románech dovedl vypodobniti dobu v jejím společenském vývoji a s jejími společenskými rozpory, velikou láskou byla Itálie. V jejích kronikách a soud. aktech nalezl i náměty ke 3 příběhům z doby renesanční: Abatyše kláštera v Castru (vášnivá láska, věrnost a mrav. tvrdost ženy, jež se probodne, když se prohřešila na svém milenci), Cenciové (despotismus panujícího Francesca a jeho zavraždění ženami rodu), Vittoria Accoramboniová, vévodkyně z Bracciana (uplatňování bezohledné vůle velmožů, obětování těch slabších a zvl. žen). - I v těchto povídkách je plný, nefalšovaně skuteč. život jako v románech - podle Vinogradova ponořuje Stendhal ty kronikářsko-soudní náměty do roztoku, nasyceného fantasií, a ony pak mohou zaplanout leskem a změnit se v živé obrazy.
Řada povídek ze života dánského lidu. Tématicky jsou různorodé: čerpají z venkovského Bornholmu (kraje Nexöova), z prostředí rybářů, kameníků i hlavního města. Těžký je život vykořisťovaných a když Nexö vstoupil do literatury, zdálo se mu, že pro ně není naděje. Ale stále jasněji se mu rýsuje možnost vítězného boje za práva pracujících. Až na povídku poslední (napsanou k 1. lednu 1949) vznikly povídky této knížky v letech 1894-1915. Jejich autor se nedal svést žádným z "moderních" směrů a zůstal vždy důsledným realistou. Ve vysoké umělecké hodnotě a v ideovosti díla tkví jeho význam. Dnes - jak dokazuje též "Novoroční povídka", uvažující o politickém vývoji r. 1948 - zaujal Nexö nekompromisně své místo v táboru míru a skutečné demokracie.
Vedle Dickense klasik angl. románu 1. pol. 19. stol., představuje se v tomto výboru jako autor bystře iron. povídek a črt, podávajících realist. obraz vad a směšností buržoasie oné doby. "Vznešená bída" bere si na mušku lordskou manii, zachvátivší střed. vrstvy, "Spiknutí v Bedfordské ulici" ukazuje, jak jsou nesmyslnéboje konzervativců a liberálů, když se zde jedná především o to, jak dosíci "vznešeného" titulu a pěkného místečka, črta Cartouche zachycuje pravou podobu falešně idealizovaného hrdiny-bojovníka a lupiče, úryvek "Osudné boty" - toť počátek činnosti rozeného šejdíře-vypůjčovatele a arrivisty.
Svazek obsahuje novely Romeo a Julie na vsi (1856) a Šaty dělají člověka (1874). Obě novely největšího švýcarského realisty 19. století jsou ze známé sbírky Lidé seldwylští. V první se vypravuje o oddané lásce a tragickém konci dvou mladých lidí, kteří se stali obětí mamonářských pudů a selské tvrdohlavosti svých znepřátelených otců. Skutečná tragika tohoto příběhu je tím silnější, že nešťastní milenci, protestující vší silou svého citu proti omezenosti a předsudkům, sami se ocitají v zajetí předsudků selského prostředí, z něhož vyšli, a to urychlí jejich záhubu. V druhé novele goldašští kupci zahrnou dary a poctami nezaměstnaného seldwylského krejčíka v domnění, že jde o polského šlechtice. Průběhem děje Keller důmyslně odhaluje nezvratný zákon buržoasní společnosti, ve které hodnotu člověka neurčují jeho osobní vlastnosti, nýbrž majetek a moc.
Ostrov pokrytců byl prvním v řadě satirických románů Johna Galsworthyho. Autor v něm podal zevšeobecněný kritický obraz anglické "ctihodné" společnosti, kterou v románě představuje buržoazie. Námět Ostrova pokrytců není složitý. Jeho hrdina Richard Shelton, typický představitel anglické privilegované společnosti, je zasnouben s dívkou ze zámožné aristokratické rodiny a celý děj románu se rozvíjí v průběhu několika měsíců jejich zásnub. Shelton náhodou pozná svět vyděděných a utlačených, kteří bydlí v bídných chudinských čtvrtích Londýna a to ho donutí, aby se zamyslil na nespravedlností světa.
V "Žalozpěvech", psaných většinou jako osobní listy manželce a nejmenovaným přátelům a obracejících se i k římské veřejnosti, vyjádřil antický básník svůj hluboký žal nad vypovězením z Říma do Tom. "Jeho básně jsou výrazem živelného protestu, který v podmínkách otrokářské společnosti skončil nutně jen rozkladem starýchmorálních představ... a posléze resignací v poměru ke společnosti, na druhé straně však vítězstvím nad starým mythem a osvobozením hlubokého osobního citu." Tam, kde přestal Ovidius, začala později středověká milostná poesie. Bolest básníka, který podlehl v nerovném boji, spojovala Ovidia přes staletí s mnohými velkými umělci pozdějších dob, na př. s Puškinem. (Podle úvodu.)
Děj Pověsti o Montrosovi se odehrává ve Skotsku v r. 1644 za občanské války, která začala v Anglii a přenesla se do Skotska i do Irska. V tomto roce král Karel I. jmenoval vrchním velitelem vojska, jež mělo porazit odbojné Skoty (bylo však jimi r. 1645 poraženo), hraběte J.G. Montrose, který pocházel ze skotského feudálního rodu a byl králem povýšen na markýze. Walter Scott (1771-1832), zakladatel historického románu v západoevropské literatuře, smýšlením konservativec, avšak přes silné vlivy romantismu realisticky líčící velká historická hnutí a krise feudálního středověku, učinil ústředním motivem tohoto románu reakčně monarchistické povstání skotských vojáků-horalů. Ukázal, že povstání bylo předem odsouzeno k nezdaru pro neorganisovanost a rodové nepřátelství mezi skotskými vojáky a pro osobní ctižádost a pomstychtivost Montrosovu, která jej odvedla od původního směru tažení.
Tato prvotina Dostojevského byla s nadšením uvítána jako mistrné dílo kritického realismu. Formou románu v dopisech podává obraz života ponížených a ukřivděných obyvatel Petrohradu v polovině minulého století. Hrdinou knížky je Makar Děvuškin, úředníček, který starosti o chleba a strach z jeho ztráty spojuje s dojemnou péčí o osud bezbranné dívky. V jeho postavě je zachycena všecka tupost a omezenost tehdejšího kancelářského světa. Děvuškin nenalézá odpověď na otázku, jaké jsou příčiny sociální nespravedlnosti, není schopen postavit se na obranu svých práv. Když se Varvara provdá za statkáře Bykova, resignuje. Namísto soucitu s chudými lidmi nastupuje u autora beznaděje. A proto je v podstatě celý román jen výzvou k mocipánům, aby měli slitování se slabými a bezbrannými. Přesto však jím Dostojevskij donutil čtenáře k "volnomyšlenkářství" a kritice samoděržaví.
Jedno z klasických děl anglické literatury, v němž autor představuje čtenáři prostého, skromného kněze, člověka obdařeného nejušlechtilejšími vlastnostmi. Román, zpočátku idylický obraz života na anglickém venkově v 18. století, přerůstá ve své druhé části v kritický pohled na tehdejší společnost, krutou, sobeckou a lhostejnou k člověku a jeho utrpení.
V Mandragoře se Machiavelli s renesanční otevřeností vysmál lidské hlouposti a podal v páteru Timotejovi nezapomenutelný obraz prohnaného svatouška. Patřívalo k dobrému tónu pohoršovat se nad ožehavým námětem této komedie. Pohádkový námět Belfagora připomíná naší pohádku o čertu a Káče. I tento malý příběh je svědectvím toho, že Machiavelli byl nejen velkým mistrem slova, ale i vtipným pozorovatelem a bystrým znalcem lidského srdce. 2. vydání
Výbor z poesie jednoho z předních básníků Francie minulého století, jehož dílo znamenalo v údobí revolučních změn skutečný přelom ve francouzském a později i světovém umění. Jeho dílo, které je sice ideově nevyhraněné, podává v mnohém plastický obraz prohnilého měšťáctví. V tomto výboru přibližuje překlad národního umělce Vítězslava Nezvala známou výbušnost, "vůni, zvuky a barvy" Rimbaudových veršů. Výbor obsahuje především ty básně, které jsou charakteristické pro autorovo dílo. Ve srovnání s Nezvalovým vydáním z roku 1930 v Družstevní práci je upuštěno od dvou básní ("Sonet" a "Chovanci internátu"), je zde však uvedena báseň "Hlad", která v tomto vydání chybí. Básně jsou seřazeny podle zjištěných dat vzniku.
Svazeček obsahuje šest povídek, které byly po prvé uveřejněny v letech 1900 až 1912. Všechny jsou chmurné a neklamně poznamenány dobou svého vzniku, vlivem dekadence, prostupujícím pocitem marnosti. Jejich thematikou je rozvrácený rodinný život české měšťácké společnosti, manželská nevěra, bezvýhledná poušť života jedince zakletého do svého já. Výběrem látky je odlišná jen titulní povídka, v níž je volně zpracována pověst o krysaři z Hammeln.Příběh končí záhubou celeho města a jeho chmurnost je ještě podtržena použitím faustovského motivu.
Nejpočetnější dosavadní český vývor ze starošpanělského romancera (celkem 54 romancí) v nejzdařilejších ukázkách, jaké se českým tlumočitelům dosud povedly: v básnických převodech J. Čejky, V. B. Nebeského a J. Vrchlického. Základem knížky je Nebeského a Čejkův stejnojmenný výbor z r. 1864, který překladatel rozšířil o 10romancí z Vrchlického sbírky "Cid v zrcadle španělských romancí" (1901). Vrchlického překlady jsou zařazeny do souvislosti knížky k ostatním romancím cidovským. V obsáhlé úvodní studii hodnotí Václav Černý jednotlivé překlady
Výbor obsahuje charakteristické kapitoly z vrcholného historického díla Palackého Dějiny národu českého: založení a pád řiše Velkomoravské, doba přemyslovských (Přemysl Otakar II., Václav II. a III.) a lucemburských (Karel IV., Václav IV.) panovníků, slavné údobí husitského revolučního hnutí, vláda Poděbradova a následné třídní boje v době jagellonské. Výbor je opatřen předmluvou, charakterisující život, dílo a názory Palackého, vysvětlivkami a slovníčkem starých výrazů.
Román japonského realisty napsaný r. 1907 líčí všední život všedního člověka, totiž vlastní život autorův, jeho dětství, studie, touhu po nevšednosti, začátky spisovatelské dráhy. Velmi působivě zachycuje životní zklamání mladého člověka, který poznává faleš a frázovitost lidí i soudobých literárních směrů.
Kniha povídek (1908) inspirovaných drsnou, ale krásnou beskydskou přírodou obsahuje jedenáct příběhů o láskách, často až démonických milovníků, některých z členů myslivecké družiny církevního velmože Rudolfa. Žízni po smyslovém požitku podléhají nejen "černí myslivci", ale také ženy, vdané, svobodné i mladičké dívky, které se vášnivým přilnutím k plnosti smyslové lásky zachraňují před každodenní všedností života. Láska v těchto povídkách není však hodnotou, která by člověku přinášela štěstí, ale zákonitě končí rozčarováním, zklamáním i tragedií a vyznívá tu jako ničivá síla. (Z předmluvy)
Povídky gruzínských klasiků minulého století podávají živý obraz života staré Gruzie od romantického vyprávění o sociálním bezpráví (Daniel Čonkadze "Suramská pevnost"), přes kritiku společnosti a společenských jevů (Ilia Čavčavadze"To že je člověk", "Pod šibenicí") až k líčení mohutných davových scén boje lidu s utiskovateli (Alexandre Kazbegi "Chevisberi Goča").
Pirandellovy povídky tvoří vlastní základ jeho díla, jsou jakýmsi skicářem, kam zachycoval své nálady a přízraky, a navíc svědectvím jeho nevyčerpatelné Lust zum Fabulieren. Jsou zásobníkem, odkud bral náměty většiny svých dramat. Pirandello sám shrnul nejlepší z nich do 24 svazků o 365 novelách se souhrným názvem Povídky na celýrok, žádaje v předmluvě k prvnímu vydání čtenáře, aby je považovali za malá zrcátka, obrážející svět v celé jeho rozmanitosti, s žalem i veselím. V povídkách, stejně jako v románech, dramatech a komediích setkáváme se znovu a znovu v nejrůznějších podobách s tématem, z něhož vyrůstá celé Pirandellovo dílo: je to vášnivá vzpoura, zoufalý výkřik odsouzení a obžaloby a zároveň beznadějná touha po plném, upřímném, přirozeném životě. Tato vzpoura, úzkost a rozčarování člověka v „odlidštěné“ společnosti je však vyslovena bez patosu, jazykem čistým a střídmým, s ironickou civilností toho, jenž umí vidět frašku v tragédii a slzy uprostřed smíchu. Bylo řečeno, že Pirandello je italský Čechov; až si dočtete povídky našeho výboru, který se snaží podat pokud možno věrný obraz motivické různorodosti novelistické tvorby autorovy, posoudíte sami, nakolik má tato definice pravdu.
Z knížky povídek Třináct dýmek z prvního období Erenburgovy literární tvorby je do svazku vybráno devět dějově pestrých příběhů o lidech, pro jejichž životní osudy měla určitý význam dýmka. Povídky jsou svědectvím bohaté básnické fantazie autorovy i jeho laskavého poměru k lidem a věcem.
Výbor z poezie irského básníka, dramatika a esejisty, který se výrazně podílel na irském národním obrození a kulturním obrození přelomu 19. a 20. stol. Jsou v něm zařazeny lyrické písňové skladby, básně, kde reaguje na nejrůznější osobní zážitky a poznatky na současné události v tehdejších bouřlivých letech irských bojů za autonomii, a na vězení a popravu přátel, i básně z let 30., které jsou převážně inspirovány irským folklorem.
Kniha vypráví o chorobném a náhle osleplém žárlivci, do jehož domu, kvůli jeho oslepnutí a ku pomoci jeho ženě přichází pomocník. Slepý muž cítí, že jeho manželství je omylem, ale není silný na to, aby ho zrušil a tak stále hledá nové důkazy o nevěře své ženy, až přivede celé drama k tragickému rozuzlení.
Román patří k nejlepším autorovým dílům. Dějovou osu románu tvoří vyprávění starce, kterému se v posledních okamžicích jeho života vybavují ve vzpomínkách jeho dětství a mládí, všechno, co kdysi prožil. A toto vyprávění jako celek tvoří obraz života jednoho rodu, kde vztahy mezi jednotlivými jeho členy i všechny jejich činybyly určovány touhou po penězích a vzájemnou nenávistí. zdroj: mlp.cz
Автобиографическая повесть (Avtobiografičeskaja pověsť)
Sovětský spisovatel, jeden z těch, kteří byli pod tlakem poměrů ve dvacátých a třicátých letech opomíjeni, napsal ve své autobiografii vlastně román, neboť jeho život byl tak pohnutý, pestrý a bohatý na přímo dramatické chvíle a zvraty, že by je nemohl lépe vymyslet ani znamenitý romanopisec.
Próza je dějově samostatnou částí románového cyklu Hledání ztraceného času významného francouzského spisovatele. Její příběh se odehrává na konci minulého století v Paříži a má zřejmě rysy autobiografické. Zachycuje citový i vnější život člena pařížské společnosti, který se zamiluje do ženy z polosvěta. S důvěrnou znalostí kreslí i soudobou společnost měšťanských salónů a bohémy.
Devět povídek vybraných ze tří knih (Dojmy z přírody a společnosti, Co život opomíjí, Z Prahy) neprávem zapomenutého autora, předního prozaika generace devadesátých let a prvního desetiletí našeho století. Postihuje v nich svět ubohých, vyděděných lidskou společností a bědně se prodírajících životem, a nelítostně ukazuje špatnost těch, kdo, ať už z jakéhokoli důvodu působí jejich utrpení.
Román významného švédského spisovatele vyšel za poslední války a je průhlednou symbolickou satirou na hitlerovský režim. Děj se odehrává na renesančním dvoře kteréhosi italského knížete, kde šašek, zrůdný a nenávistný trpaslík, pronásleduje vše dobré a krásné.
Slavná kniha oblíbeného autora, který si získává stále nové generace čtenářů svým pochopením pro problémy lidských vztahů a existence. Země lidí je završením té části Saint-Exupéryho díla, která čerpala z jeho zkušeností civilního letce.
Dvě novely, v nichž se dokonale obráží spisovatelovo porozumění pro člověka a schopnost proniknout k jeho nejvlastnější lidské podstatě. První (O myších a lidech, 1937) vypráví o dvojici přátel, kteří putují za prací i nakonec za tragicky rozbitým životním snem, druhá (Na plechárně, 1945) je vlastně pestrým sledem obrázků zeživota obyvatel ulice v konzervárenské čtvrti města na kalifornském pobřeží.
Výbor z próz amerického autora, osobního přítele Marka Twaina, jednoho z nejoriginálnějších talentů západního pobřeží (San Francisco) na sklonku 19. a začátku 20. století. Výbor představuje nám autora jako vypravěče „anekdot“, jimž dnes říkáme černý humor (Hypnotizér), jako mistra fantastického příběhu (Moxonův pán) a literárního horroru (Jedné letní noci), jako demaskéra válečné slávy (Syn bohů) a jako humoristu stíhajícího cynismus a sadismus (Jedné letní noci). V úvodu (J. Škvoreckého) několik ukázek z autorova „Ďáblova slovníku“ (Manželství – stav skupiny, sestávající z pána, z paní a ze dvou otroků a čítající celkem dva lidi). Edice Světová četba č. 373.
Podstatná část próz ze tří svazků povídek, jež předcházely autorovu vrcholnému dílu michelangelovskému "Kámen a bolest". Cesta autorova zrání od poetismu k baroknímu umění kontrastu, halícímu do historického hávu, snahu mluviti době protektorátní tmy k přítomnosti. Hledání a nalézání krásy, nejprve vnější v civilismu a exotice (Sever-jih-západ-východ), později vnitřní v nitru člověka (Peníz noclehárny, Prsten královnin). Historie jako záminka k vyjádření jistot uměleckých i lidských (Prsten královnin). Výbor z knih Sever - jih - západ - východ, Peníz z noclehárny a Prsten královnin uspořádal a předmluvu "Proměny a konstanty Karla Schulze aneb Cesta krásy" napsal Vladimír Justl. Text připravila, ediční poznámky a vysvětlivky opatřila Jarmila Víšková.
Román významné anglické spisovatelky, který je možno charakterizovat jako lyrickou komedii ze života střední anglické společnosti na rozhraní 18. a 19. století. Na pozadí poklidného denního života anglických středostavovských rodina nižší šlechty líčí příběh neprovdané dívky, která podlehla domluvám přítelkyně, varující před sňatkem z lásky... Předmluva Radoslav Nenadál: "Lyrická komedie empírového salónu"
Kniha obsahuje: předmluvu Ludvíka Páleníčka - Bard Chodska a tyto povídky: Četník Papež; Nezmar; Obrácení a polepšení kupce Šoršíka; Obraz (Ze života penzisty); Hrnčená bába.
Románová prvotina anglického prozaika polského původu, v němž mnozí spatřovali autora dobrodružných příběhů z jižních moří nebo z exotických pralesů. Teprve soudobé hodnocení nově osvětluje jeho tvorbu. Hrdinou knihy je rozpolcený člověk, který je vmanévrován do úlohy, na kterou nestačí. Na rozdíl od románových hrdinů 19. století nebudí sympatie čtenářů, ale jen lítost a odpor...
Kdybychom měli charakterizovat oba tyto Waughovy romány jedinou lehkovážnou zkratkou, dalo by se říci, že je to báječná legrace o smrti. V případě "Křehkých nádob" (1948) jde o umírání osobitých tradičních britských hodnot na finanční chudokrevnost a měnící se svět; zatímco starší generace bojuje svůj více méně hrdinný boj o zachování alespoň zdání, "rozverná mládež" s dětsky bezelstnou krutostí uplatňuje svůj nárok užít, co se se dá, dokud se dá. Problémy těch i oněch pohlcuje válka. V "Drahých zesnulých" (1930) se ocitáme o něco později v Hollywoodu: smrt tu dostává luxusní nakašírovanou podobu revuálního velkofilmu, strach z posledních věcí člověka přehlušuje představa dokonale hygienické a příjemné věčné blaženosti, zajištěné perfektně zorganizovaným funebráckým průmyslem.
Soubor textů shromáždil, čes. upravil, lat. a něm. přeložil, předmluvu Husitství jako výzva, poznámkami a vysvětlivkami opatřil Amedeo Molnár. Zahrnuje 25 husitských manifestů, které vznikly v průběhu téměř celého 15. století a jimiž se husité obraceli ve vypjatých situacích k domovu i k Evropě. Vedle protestů proti upálení JanaHusa se zde setkáváme s manifesty reagujícími na ohrožení revoluce křižáky, s projevy, které provázely vítězství husitské revoluce, i s manifesty připomínajícími husitský odkaz v době poděbradské.
Román je výsledkem vnitřní reakce autora na vyvstávající hrozbu druhé světové války. Jeho děj se odehrává v době 1. svět. války a hrdinou je člověk, který uprostřed patriotického třeštění svých spoluobčanů zůstává uzavřen ve skeptické izolaci. Zdá se, že tuto izolaci naruší půvabná Angličanka, přidělená k službě ve francouzském přístavním městě. Milostný příběh však končí ještě dříve než skutečně začal a hrdina se citově upíná k malému děvčátku z nejnižších vrstev.
Výbor z básnické, prozaické a publicistické tvorby Rudolfa Těsnohlídka. Vybral, uspořádal a předmluvu napsal Dušan Jeřábek. K vydání připravili a ediční poznámky napsali Jan Chloupek, Vlastimil Válek a D. Jeřábek. Vydáno k 100. výročí autorova narození.
Výbor z díla českého básníka, prozaika a literárního kritika Jiřího Karáska ze Lvovic. Kromě dvou romanticky laděných povídek (Genenda, Zlověstná madona) a jedné ukázky literárněkritického textu (Karel Hlaváček) se soustřeďuje na Karáskovu poezii počínaje prvotinou Zazděná okna (z roku 1894) a konče Posledním vinobraním (z roku 1946). - Editor Jaroslav Med.
Reprezentativní výběr z povídkového díla autora, který v 1. polovině 20. století dosahoval neobyčejné čtenářské úspěšnosti. Byl velkým znalcem psychologie, v jeho dílech je napětí, zločin i dobrodružství, nenávist i láska, ironie i soucit, upřímná touha po sociální spravedlnosti.
Společenskosatirický román z prostředí anglické společnosti 19. století. Příběh mladé vdovy ze středně bohaté anglické rodiny, která se vydává na dovolenou do Itálie, kde se zamiluje do mladšího muže. Rozhodne se, že se za něj provdá. Později mu porodí syna, ale sama u porodu zemře. Rodina v Anglii začne o syna usilovat. Mohlo by sezdát, že jde o trochu smutný, ne-li truchlivý příběh. Opak je pravdou. Setkáte se zde se suchým anglickým humorem.
Historický román s námětem z období severských ság, vyznačující se neobyčejně plastickým vylíčením života norské a islandské společnosti na přelomu 10. a 11. století.