Během tzv. aféry pěti spisovatelů byl Karásek obviněn skupinou spisovatelů z autorství obscénních anonymních dopisů, které v té době dostalo několik autorů i dalších veřejně známých osob. Karásek se nařčení bránil vydáním této brožury.
Zazděná okna. Sodoma. Kniha aristokratická. Sexus necans Souborné vydání Karáskových básnických sbírek podle prvních knižních vydání z let 1894–98. Sbírka Sodoma, zabavená roku 1895 z mravnostních důvodů, vyšla v tomto souboru v původním znění poprvé. Edičně připravili Gabriela Dupačová a Aleš Zach.
Legenda o siláku jménem Reprobus, který touží sloužit nejmocnějšímu vladaři světa. Ze služeb kanaanského krále odchází k mocnému a krutému velmoži, od něj pak k samotnému ďáblu. I ten se však bojí Ukřižovaného, a Reprobus tak vyráží na další cestu za hledáním pána. U široké řeky se setká s dítětem, které mu nabídne, žemu na druhé straně ukáže, jak se k mocnému vladaři dostat; Reprobus nese dítě na ramenou a stává se Kristoforem.
Tříaktová dramatická báseň zasazená do renesančního Říma na přelomu 15. a 16. století. Z Florencie přijíždí Pietro de Medici, příznivce a žák Savonarolův, pod jménem Angelo, aby vykonal pomstu na Cesaru Borgiovi. Přitom vstupuje do spleti církevních i světských intrik, milostných her a vojenských tažení.
Sbírka esejí a drobnějších prací z let 1900 až 1932. K tématům patří Dante, středověký mystik Jindřich Suso, Giordano Bruno, Alfred de Musset, Théophile Gautier, Jules Laforgue, Rémy de Gourmont, Edgar Degas, Hilaire Beloc, Lermontov, Gribojedov, Mickiewicz, Wyspiański, Norwid a Przybyszewski. Obsaženy jsou překlady básní Jana od Kříže, Terezie z Ávily, Françoise Villona a Paula Verlaina. Autor o souboru prohlašuje, že završuje a ukončuje jeho kritické dílo.
Kritické studie z let 1892–1904. Tři oddíly, „Volná dogmata“, „K psychologii básnické tvorby“, „K psychologii kritické tvorby“, přinášejí studie obecně o literatuře, o básnících, a o kriticích.
Přednáška proslovená v Pražském rozhlase 6. listopadu 1932. K Novému roku 1935 vydal kroužek přátel díla Bílkova jako soukromý tisk. Vyšlo ve 240 číslovaných a autorem podepsaných výtiscích na domácím japanu.
Básně a novela Jiřího Karáska ze Lvovic, které napsal do knih věnovaných důvěrnému příteli (z let 1902 až 1932). Mimo obyčejné vydání vyšlo 5 číslovaných výtisků v autorské celopapírové vazbě na ručním papíru "Jitřenka" z Letů pod lesem.
Romány tří magů III. V románu Ganymedes navštíví Prahu Adrian Morris, student tajných věd. Setká se se sochařem Mollerem a je zasvěcen do tajemství výroby umělého člověka po vzoru Golema rabína Löwa.
Bezejmenný hrdina je posledním potomkem staré patricijské rodiny, z níž žilo už jen několik pološílených žen, neboť všichni mužové zhynuli šílenstvím, jež čekalo taky na něho, člověka chorobně něžné citovosti, člověka, jehož vše zraňovalo, rozbolestňovalo, jehož prostý, obyčejný a všední život k šílenství zneklidňoval. Vyhledával jen samotu, vžíval se do středověkých nálad, citů a snů, neboť byl opravdu člověkem se středověkou duší gotickou, který jen omylem zabloudil do konce 19. století. Rodiče ztratil záhy, vychován byl podivínskými tetami, u nichž žil v prostředí škapulířů, dotýkaných obrázků a růženců. Byl jimi vláčen po pražských kostelech a klášterech a své mládí trávil v neustálé motlitbě. Tak v něm byl vypěstován smysl pro středověk, pro gotiku. Vstoupil do kněžského semináře, ale záhy z něho vystoupil a obklopil se knihami a oddal se studiu.
Jaroslavem Medem připravený výbor z Karáskovy prozaické tvorby. Obsahuje román Gotická duše: Hlavním hrdinou je aristokratický mládenec, který byl sice vychováván jako věřící (chtěl se stát knězem), ale toho času svou víru zkoumá a dochází k přesvědčení, že v Boha nevěří. Je to pro něj velmi trýznivá otázka - chce poznat sebesama a dojít k něčemu vyššímu. Uzavře se sám doma a věnuje se svým fantaziím a snům. A jedenáct dalších povídek.
Hrdinka čeká v háji bohyně Mylitty na to, než si ji vybere cizinec a než s ním pozná lásku; neboť teprve poté, co obětuje bohyni své panenství, bude moci odejít. Nikdo však nepřichází a ona stárne.
Dekadentní básnická kniha, obracející se k tématům jako věčnost či okultismus. Využívá básně ze starších sbírek. Spisů Jiřího Karáska ze Lvovic svazek V. Upravil František Kobliha. Otakar Štorch-Marien, Praha 1922. Edice Aventinum, sv. 50. Původní brož, 8°, 84 stran.
„Obě studie, jež shrnuji pod společný titul, pokoušejí se vyňati z díla dvou básníků, v nichž skondensován význam vítězného postupu raçy germánské, po podlehnutí naprostém raçy latinské, jak do nejposlednějších záchvěvů, s vystižením všeho truchlého a mrtvolností vadnoucích květů páchnoucího kouzla rozkladu tak pronikavěanalysuje Joséphin Peladan, všechny podstatné znaky a výrazy jich umění, všechny jeho zvláštnosti esthetické a intellektuelní...“ (z úvodu)
Kritické studie (1892–1902). „Dokumenty k psychologii literární generace let devadesátých.“ Studie o českých autorech, které osvětlují Karáskovy názory na umění.
Vydali jako soukromý neprodejný tisk kroměřížští ctitelé práce a osobnosti básníkovy: Valentin Čech, Oldřich Grégr, Leoš Hejný, Josef Hilgartner, Jaroslav M. Hluštík, Karel Šerý, Dr. Antonín Novotný z Brna, Jan Prokeš z Moravské Ostravy.
Výbor milostné poezie, v němž editoři nabízejí nejvýraznější texty předních českých básníků v rozmezí více než jednoho sta let. Knížka předkládá jednotlivé fáze vztahu muže a ženy tak, jak je zachytil Mácha, Erben, Neruda, Hálek, Heyduk, Zeyer, Sládek, Vrchlický, Sova, Bezruč, Březina, Hlaváček, Toman, Dyk a Šrámek. VýStanislav Kostka Neumann, Otokar Březina (p), Adolf Heyduk, Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic, Josef Svatopluk Machar, Karel Toman, Julius Zeyer & Bohdan Jelínek
Básnická sbírka obsahující některé texty, jež se již objevily v cenzurou zabavené sbírce Sodoma, doplněny jsou třemi novými skladbami. Vytištěno 25. ledna 1896 jako bibliofilie ve 199 exemplářích, povětšinou číslovaných.
Text oscilující mezi beletrií a esejí vypráví o devadesátiletém panu Neumanovi, sběrateli knih z Umrlčí (Břetislavovy) ulice. Nejmenovaný vypravěč jej začne navštěvovat a zjistí, že stařec kupuje laciné a poškozené knihy, včetně knih v jazycích, kterým nerozumí; vnímá je jako artefakty. Za války pak musí i těch několik málo cennějších svazků prodat. Když v závěti odkáže sbírky Svatoboru, je to již dar spíše danajský. Bibliofilie, vyšlo jako příloha grafického sborníku Hollar. Ročník 9. svazek 1.
Soubor dopisů Jiřího Karáska ze Lvovic Edvardu Klasovi. Dopisy byly psány mezi lety 1901 a 1907. Edvard Klas, vlastním jménem Vladimíra Jedličková, zaujal Karáska svými nedějovými povídkami, které zasílal do Moderní revue. Karásek nadšen náladovými obrázky a skicami uvítal, když mu autorka sama napsala v prosinci 1901 první dopis. Bylo to po smrti jejího manžela, filologa Jaromíra Jedličky. Senzitivní a křehká Jedličková se upnula na Karáska, tehdy jednu z person literárního života. Sice hned na začátku zřejmě prozradila, že je žena, ale Karásek reagoval po svém: „Promiňte mi, že podržuji i po posledním Vašem dopise fikci Eduarda Klase. Zdá se mi, že k němu snáze a důvěrněji hovořím. A konečně — také já jsem dlužen malým odhalením a je nutno, abych upřímnost splatil upřímností. Není-li Eduard Klas mužem, nejsem jím já také," napsal 11. prosince 1901. K vydání připravili Libuše Heczková, Aleš Zach a Gabriela M. Zemanová. Doslov napsala Libuše Heczková. U 20 výtisků černá varianta obálky.
Bibliofilní vydání básně, která byla poprvé vydána v podobě letáku v roce 1902; tehdy byl však celý náklad zabaven a zničen cenzurou. Vyzdobeno dvěma dřevoryty Františka Koblihy.
Výbor z díla českého básníka, prozaika a literárního kritika Jiřího Karáska ze Lvovic. Kromě dvou romanticky laděných povídek (Genenda, Zlověstná madona) a jedné ukázky literárněkritického textu (Karel Hlaváček) se soustřeďuje na Karáskovu poezii počínaje prvotinou Zazděná okna (z roku 1894) a konče Posledním vinobraním (z roku 1946). - Editor Jaroslav Med.
Dekadentně laděná sbírka, jednotlivé básně se často obracejí k antické mytologii (Fénix, Medea, Heliogabalus) nebo jsou věnovány výrazným historickým osobnostem, často s důrazem na jejich neobvyklou sexualitu či společenskou vykořeněnost (Beatrice Cenciová, Chatterton, hrabě Platen).
Soubor obsahuje tři kratší texty týkající se velkého českého básníka a jeho vztahu k umění: stať K. H. Mácha od Jiřího Karáska ze Lvovic, studie Estetika romantismu od Antonína Macka a stať Umění v životě Máchově od Jaroslava Kempera. Doplněno šesti obrazovými přílohami.
Básně z let 1929–1930. Karásek v této pozdní lyrické sbírce zůstává věrný svým dekadentním melancholickým ideálům, verše jsou však civilnější a umírněnější. V roce 1930 byla vydána dvakrát, poprvé bibliofilsky, podruhé jako běžné vydání; obě vydání jsou zařazena do edice Aventinum jako č. 256.
Tento svazek je věnován žánru, který se na přelomu 19. a 20. století na několika textech vyhranil ve vývojově podstatný soubor se specifickým místem v dějinách českého dramatu a divadla. Vedle novoromantické pohádky Zeyerovy s rysy lumírovské poetiky je prezentován text Jiráskův, v němž se prolínají tradiční obrozenské způsoby výstavby sentimentálního dramatu s impulzy divadelní moderny konce 19. století, a konečně text Kvapilův a posléze i Karáskův, blížící se nejvíce soudobé modernistické větvi evropské divadelní kultury. Edice Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč, komentář Dalibor Tureček, Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč.
Souborné vydání básní z let 1932–1938 ze sbírek Poslední vinobraní, Hvězdy nad Prahou a Bludné kořeny. Zakončení autorovy lyrické tvorby. Kresba a návrh vazby od Jana Zrzavého, grafická úprava a barevná příloha od Bohumila Trity.
Sbírka pěti legend Jiřího Karáska ze Lvovic; některé z nich jsou situovány do středověku a týkají se klášterního života a světectví, jiné se obracejí k biblickému dávnověku.
Cyklus próz této knihy sleduje tvůrčí vývoj Jiřího Karáska v rámci jednoho z fenoménů literatury české moderny poslední dekády 19. století, jímž byly „studie nitra“, v dnešním smyslu počátky české psychologické prózy. Juvenilním prózám Jiřího Karáska ze Lvovic (1871–1951) se ani po roce 1989 nedostalo žádného podstatnějšího vydavatelského zájmu. Tato edice proto do společného cyklu zařazuje jejich první řadu: chronologický celek s ohledem na vývoj stylistiky Jiřího Karáska a sledující dosud čtenářsky méně známou tvorbu jeho nejrozsáhlejších epických skladeb tohoto období. Výbor soustřeďuje pět raných próz: román Emil (1891), román Bezcestí (1893), první verzi Gothické duše (1900) a dvě kratší prózy, které se s předešlými pojí a představují závěrečnou fázi autorových drobnokresebných textů z devadesátých let: Psychosa (1894), knižně dosud nevydaná, a Stojaté vody (1894). Dvě knihy v měkké vazbě, doslov a záložka v jednom kartonu. Vše spojené speciální pruženkou. Eli, eli, lama sabachthani… A pak vypukl v pláč a bil hlavou o zemi. Eli, eli, lama sabachthani…
Romány tří magů I. Vypravěč příběhu se sbližuje s dekadentním dandym, šlechticem Manfredem Macmillenem (zjevný homosexuální podtext se autor ani nepokoušel příliš skrýt). Manfred je stíhán vizemi, podle nichž je jedním z mnoha převtělení dávno zemřelého mága, hraběte Cagliostra. Putování po Cagliostrových stopách jej zavededo Prahy, v jejíchž tajemných uličkách a kostelích pátrá také po tajemném cizinci Walteru Morovi, který je možná rovněž inkarnací starého mága, nebo Manfredovým stínovým alter ego. Přestože je nadpřirozeno mnohem více tušeno než opravdu prožíváno, je kniha pozoruhodná pro svůj poetický styl a autorovu schopnost evokovat duch magického města. 3. vydání