„Obě studie, jež shrnuji pod společný titul, pokoušejí se vyňati z díla dvou básníků, v nichž skondensován význam vítězného postupu raçy germánské, po podlehnutí naprostém raçy latinské, jak do nejposlednějších záchvěvů, s vystižením všeho truchlého a mrtvolností vadnoucích květů páchnoucího kouzla rozkladu tak pronikavěanalysuje Joséphin Peladan, všechny podstatné znaky a výrazy jich umění, všechny jeho zvláštnosti esthetické a intellektuelní...“ (z úvodu)