Světová četba (Svoboda, SNKLHU, SNKLU, Odeon)
V roce 1953 převzalo SNKLHU edici kapesních publikací Světová četba (SČ, původně 1948–1952 v nakladatelství Svoboda sv. 1–56, v Odeonu 1953–1992, 521 sv.č. 57–571, 574–579, navíc 2 jubilejní sv., 1997–1998 5 nečíslovaných sv., 2000–2001 4 sv. č. 580–583), jejíž vznik byl vedle několika zahraničních řad inspirován především Světovou knihovnou někdejšího Ottova nakladatelství (vycházela v letech 1896–1931). Výběr titulů měl postihnout celé spektrum beletrie svěřené do kompetence nakladatelství, tedy českou a světovou klasiku (v padesátých letech v edici převažovala), českou a světovou literaturu první poloviny 20. století a během šedesátých let se stále častěji objevovala i moderní světová literatura. Jednotlivé svazky obvykle obsahovaly autorské medailony a biografické či kontextové studie, čímž naplnily proklamovanou osvětovou funkci knižnice. Do konce šedesátých let vycházelo ročně až 20 svazků, později přibližně 8–10.
Výklad dějin Židů podle Starého zákona a jiných historických pramenů od počátku do doby Neronovy. Autor reaguje na projevy nenávisti vůči Židům po tzv. židovské válce v letech 66 až 73. Srovnává judaismus s ostatními náboženstvími a dokazuje na základě shromáždění historických zpráv, že židovské náboženství je starší než ostatní. Dílo je polemikou s názory Apióna z Alexandrie, který byl známý svým antisemitismem. Podle kritického vydání z řečtiny a latiny přeložila Růžena Dostálová. Doslov napsala Růžena Dostálová a Stanislav Segert.
Publikováno:
1998
ISBN:
80-207-0563-5
Původní název:
The Return of the Native
Citové drama dvou mladých lidí, místního rodáka, který se vrací domů z velkého světa Paříže, a ambiciózní dívky, toužící uniknout ze zastaralého venkova. Moderní překlad v Čechách dosud méně známého románu jednoho z nejvýznamnějších představitelů viktoriánské literatury. Působivý, bolestně tragický milostný příběh patří do skupiny tzv. wessexských románů.
Publikováno:
1997
ISBN:
80-207-0544-9
Klasické povídky Jana Nerudy, vydány v roce 1924, kniha je v kožené (?) vazbě, ilustrovali žáci Školy M. Švabinského, např. Cyril Bouda aj. Vydáno 1000 výtisků, z nichž 200 na similijaponu. Kniha je ve vynikajícím stavu, pouze obálka nese stopy ušpinění.
Publikováno:
1948
Dva kusy z cyklu Petrohradských povídek: Podobizna (česky také Portrét, 1835) a Něvský prospekt (česky také Něvská třída, 1842).
Publikováno:
1948
Výbor z povídek jednoho z nejlepších francouzských novelistů druhé poloviny 19. století zahrnuje tři námětově příbuzná díla: Kuličku, Slečnu Fifi a U Tellierů. Autorova novelistická prvotina Kulička, o níž francouzský kritik Albert Thibaudet výstižně poznamenal, že Maupassant „nenapsal už nikdy nic lepšího jenom proto, že dokonalost se nedá překonat“, líčí příběh nevěstky, která svou lidskostí a nefalšovaným vlastenectvím zahanbí licoměrné, sobecké měšťáky. Námět je čerpán z doby války prusko-francouzské, stejně jako děj povídky Slečna Fifi, jež rovněž oslavuje vlastenectví a statečnost ženy, vyřazené z „počestné“ měšťácké společnosti. Povídka U Tellierů ostře odsuzuje honoraci provinčního města.
Publikováno:
1948
Původní název:
Life on the Mississippi
Několik kapitol ze své životopisného díla velkého amer. realisty (1835-1910). Kniha vznikla v r. 1874 a M.T. líčí tu své mládí, kdy jako "lodivod na řece Mississippi procestoval celý Jih, poznal utrpení černých otroků i pokrytectví a surovost bílých plantážníků, seznámil se a sžil s prostým americkým lidem, s námořníky, řemeslníky a přístavními dělníky. Naučil se milovat tento lid. jeho svéráznou řeč a břitký humor, který pak mluví s mnoha stránek jeho knih ... Twain dovedl neobyčejně poutavě a s neobyčejnou přesností vylíčit své zkušenosti z tohoto období svého života, vykreslil mnoho typů, které tu poznal." (z předmluvy)
Publikováno:
1951
Původní název:
Le Colonel Chabert
Svazek obsahuje dvě povídky/novely (Plukovník Chabert, 1832; Dívka se zlatýma očima, 1835), o nichž J. O. Fischer v předmluvě napsal: „V plukovníku Chabertovi vidíme do detailu odpozorovaný systém kapitalistického soudnictví, v kterém není nutno být nepoctivý a obcházet zákony, ale v němž zákony a celé právní a soudní zřízení jsoupřímo zařízeny tak, aby sloužily tomu, kdo chce okrást, podvést, doběhnout druhého, kde práva se může dovolat jen ten, kdo na to má. Význam druhého dílka, Dívky se zlatýma očima, nespočívá v jeho smyšleném ději, avšak v bystrém úvodním rozboru buržoasní společnosti.“
Publikováno:
1948
Tři fantastické novely: Bezpříkladná dobrodružství jistého Hanse Pfaalla – o cestě na Měsíc; Sestup do Maelströmu – o plavbě mořskými víry; Jáma a kyvadlo – o zločinnosti španělské inkvisice.
Publikováno:
1949
Výběr z pozdní tvorby německého básníka v překladu Otokara Fischer o trpitelích a vyděděncích, mrtvých i umírajících.
Publikováno:
1925
Původní název:
Máj - Marinka
Kniha nepřináší pouze dvě nejvýznamnější díla Máchova – Máj a Márinku – jak nasvědčuje titul, nýbrž je výborem z celé básnické i prozaické tvorby KHM. Ve výboru z básní byl důraz položen především na významné básně revolučně vlastenecké, v próze pak na práce, ukazující jasně Máchovo vlastenectví, realismus a materialistický vztah k přírodě. Vedle Máje je tu tedy celkem 9 ukázek poezie revolučně vlastenecké i ohlasů lidové lyriky a epiky, vedle Márinky především část ze zamýšleného historického cyklu Kat, nazvaná Křivoklad, dále Večer na Bezdězu, Pouť krkonošská, zlomek filozofické povídky Rozbroj světů a posléze Vprovod, důkaz Máchovy cesty k realistickému zobrazení skutečnosti.
Publikováno:
1951
Původní název:
Поликушка (Polikuška)
Strhující obraz z nevolné vesnice, kde se Tolstoj připojil na stranu mužiků a nevolníků - chudáků v hadrech, pro něž pár rublů znamenalo život. Polikej Iljič je mladý chudý čeledín. Rád pil a neměl rád, když se někde něco válelo; vždycky se našel někdo, kdo ty věcičky koupil. Jednou byl přistižen a slíbil, že se polepší. Jednou ho paní poslala do města, aby vyzvedl velkou sumu peněz a on se zařekl, že se nenechá zlákat. Jenže ono se to celé nějak zašmodrchalo... A zrovna v té době musela vesnice poslat tři rekruty. O dvou bylo rozhodnuto hned, ale byly velké pře, kdo bude ten třetí. Přitom by stačily čtyři stovky na to toho chudáka vyplatit.
Publikováno:
1949
Tři povídky z prvního období Sienkiewiczovy tvorby (Honzík muzikant, Vítěz Bárta, Črty uhlem) podávající obraz poměrů na polské vesnici v druhé polovině 19. stol. H.S. si v nich všímá utlačeného tvůrčího talentu prostého lidu, prušácké militaristické germanizace a drobného rolnictva, vykořisťovaného vlastními bohatými sedlákya prodejnou inteligencí. Honzík muzikant: Vesnický chlapec si toužebně přeje zahrát si na housle jednoho ze zámeckých sluhů. V zámku se domnívají, že chce housle ukrást, předají ho strážníkovi, který ho zbije tak, že Honzík umírá. Vítěz Bárta: Naivní chalupník koná v prusko-francouzské válce divy statečnosti a vrátí se do vsi s vyznamenáním a plný obdivu k pruským velitelům. Za všechnu jeho statečnost však německý učitel nazve Bártova synka "polskou sviní" a Bárta učitele napadne pěstí. Je uvězněn, aby se vykoupil, zadluží se, přijde o chalupu a odchází ze vsi jako žebrák. Črty uhlem: Štěstí vesnických manželů zničí všemocný a úplatný písař, který chce manžela dát odvést na vojnu, aby si zjednal přístup k jeho ženě. Ta, aby muže zachránila, se písaři sama nabídne; její muž ji za to zabije a zapálí stavení
Publikováno:
1950
Stendhalovi, který ve svých velkých románech dovedl vypodobniti dobu v jejím společenském vývoji a s jejími společenskými rozpory, velikou láskou byla Itálie. V jejích kronikách a soud. aktech nalezl i náměty ke 3 příběhům z doby renesanční: Abatyše kláštera v Castru (vášnivá láska, věrnost a mrav. tvrdost ženy, jež se probodne, když se prohřešila na svém milenci), Cenciové (despotismus panujícího Francesca a jeho zavraždění ženami rodu), Vittoria Accoramboniová, vévodkyně z Bracciana (uplatňování bezohledné vůle velmožů, obětování těch slabších a zvl. žen). - I v těchto povídkách je plný, nefalšovaně skuteč. život jako v románech - podle Vinogradova ponořuje Stendhal ty kronikářsko-soudní náměty do roztoku, nasyceného fantasií, a ony pak mohou zaplanout leskem a změnit se v živé obrazy.
Publikováno:
1951
Původní název:
Shabby genteel story
Vedle Dickense klasik angl. románu 1. pol. 19. stol., představuje se v tomto výboru jako autor bystře iron. povídek a črt, podávajících realist. obraz vad a směšností buržoasie oné doby. "Vznešená bída" bere si na mušku lordskou manii, zachvátivší střed. vrstvy, "Spiknutí v Bedfordské ulici" ukazuje, jak jsou nesmyslné boje konzervativcůa liberálů, když se zde jedná především o to, jak dosíci "vznešeného" titulu a pěkného místečka, črta Cartouche zachycuje pravou podobu falešně idealizovaného hrdiny-bojovníka a lupiče, úryvek "Osudné boty" - toť počátek činnosti rozeného šejdíře-vypůjčovatele a arrivisty.
Publikováno:
1951
V úvodní povídce "Když byl Matěj malý" vypravuje autor o svém dětství v oravské vesnici, "Před zkouškou" o zkušenostech školáka, který poznává rozdíl mezi bohatými a chudými. Ostatní obrázky čerpají z pražského pobytu Kukučínova. Humoreskami ze student. života jsou "Na ľade" a "Slepá kura a zrno", společenské poměry pražské vposl. dvou desítiletích minulého stol. ilustrují s humorem "Malé povídky z velkého města": "Od 3/4 na 8 do 8" a "Po šiestej hodine". Dokumentární je reportáž z čes. sněmu "Dve hodiny medzi zákonodarci"; tragické ladění mají vzpomínky na rozklad rodiny, u které medik Kukučín bydlel, "zápisky zo smutného domu". Náladovým obrázkem "zo študentských časov" je tento výbor autobiografických povídek význačného sloven. spisovatele uzavřen. "Realistické zobrazení života, nekompromisně demokratické stanovisko, láska k lidu a důvěra v člověka, pokrokové úsilí o lepší život národa a lidstva vůbec je živým odkazem Kukučínovým dnešnímu pokolení... ( Z dosl.)
Publikováno:
1953
Výbor vyprávění, zvl. renesančních, jimž bylo dáno jméno novelly (v úspornější, anekdotě bližší formě se nazývala facetie) - protivy to dřívější dvorské literatury veršem. Začíná Rusticianem da Pisa a končí ve stol. 17. Sagredem, přinášejíc bohatší výběr z autorů a děl nejproslulejších: ze sbírky Novellino, z Boccacia,Sacchetiho a z Bandella. Tato literatura, psaná prosou v období, kdy po rytíři na jeviště dějin vstupuje měšťan, bankéř a obchodník, podává se zde v přehledném obraze a ukazuje, jak se novella dostala přes pozůstatky rytířského vyprávění se starými hrdiny k hrdinům, přiměřeným měšťanstvu, jak zachycovala současný život a jak se snažila otázky tohoto života řešit. Vděčným námětem jejího posměchu byly zlořády a lehkomyslný život kněží, o čemž podává doklady i náš výbor.
Publikováno:
1953
Latinsky psané satiry měly od doby středověku do stol. 18. (takový rozsah má náš výbor) zvláště vděčný předmět pro svou útočnost: církev, která se odchýlila od svého poslání náboženského a stala se mocí světskou. Její představitelé, od papeže až po drobné kněžstvo, ve své hrabivosti a lakotě, rozmařilém a nevázaném životě defilují tak zde v nejrůznějších zesměšňujících literárních projevech: parodiích otčenáše či katechismu, dialozích učených i neučených, fiktivních dopisech, útočných verších a j. Vedle hodnotných satir anonymů jako byly na př. "Dopisy tmářů", objevují se ve výboru známá jména: Poggio Braciolini, Ulrich v. Hutten, humanista Erasmus Roterdamský - i náš josefinský Ignác šl. Born.
Publikováno:
1953
Původní název:
A Legend of Montrose
Děj Pověsti o Montrosovi se odehrává ve Skotsku v r. 1644 za občanské války, která začala v Anglii a přenesla se do Skotska i do Irska. V tomto roce král Karel I. jmenoval vrchním velitelem vojska, jež mělo porazit odbojné Skoty (bylo však jimi r. 1645 poraženo), hraběte J.G. Montrose, který pocházel ze skotského feudálního rodu a byl králem povýšen na markýze. Walter Scott (1771-1832), zakladatel historického románu v západoevropské literatuře, smýšlením konservativec, avšak přes silné vlivy romantismu realisticky líčící velká historická hnutí a krise feudálního středověku, učinil ústředním motivem tohoto románu reakčně monarchistické povstání skotských vojáků-horalů. Ukázal, že povstání bylo předem odsouzeno k nezdaru pro neorganisovanost a rodové nepřátelství mezi skotskými vojáky a pro osobní ctižádost a pomstychtivost Montrosovu, která jej odvedla od původního směru tažení.
Publikováno:
1954
Z nepřeberného množství povídek a črt, v nichž Josef Holeček vykreslil "národní duši praslovanskou, duši krásnou, silnou a zdravou", jak ji zastihl ještě na sklonku minulého století u jižních Slovanů, přináší výbor několik ukázek vyňatých z "Junáckých kreseb černohorských" a z "Černohorských povídek". Tematicky se vztahují k událostem, které Holeček sám prožil, když se jako válečný dopisovatel Národních listů účastnil hercegovského povstání a černohorské války proti Turkům v letech 1875-76. Všechny povídky jsou naplněny vřelým obdivem k junáckým bojovníkům za svobodu, k jejich nezištnému vlastenectví, hluboké lidskosti a ohnivé nenávisti k tureckým utlačovatelům.
Publikováno:
1954
Původní název:
Israel Potter: His Fifty Years of Exile
Po vypuknutí americké revoluce opustí Izrael svou farmu, bojuje u Bunker Hillu, zúčastní se několika námořních bitev a je dvakráte zajat. Poválečná léta prožívá v bídě mezi londýnskou chudinou. Teprve jako osmdesátiletý stařec se vrací se svým synem do vlasti. Jeho rodný kraj je změněn, nikdo ho již nezná, jeho žádost o pensi je zamítnuta: umírá zklamán a chud. Na osudu Izraela Pottera Melville ukázal, že ideály americké revoluce nepřinesly prostým lidem, kteří za ně prolévali svou krev, ani svobodu, ani naději na lepší život.
Publikováno:
1955
První ze tří vzácných památek starého ruského písemnictví, Slovo o pluku Igorově, jehož český překlad je uveden v tomto svazku pod názvem Zpěv o výpravě Igorově, líčí nešťastnou výpravu novgorodského knížete Igora Svjatoslaviče proti Polovcům r. 1185. Památka, napsaná neznámým autorem v letech 1185 až 1187, byla objevena teprvev r. 1795 hrabětem Musinem-Puškinem v opise ze 16. stol., jenž však shořel při požáru Moskvy r. 1812, takže "Slovo" se dochovalo pouze v přetisku z r. 1800 a v opise pořízeném pro Kateřinu II. Pověst o vyvrácení města Rjazaně chánem Batyjem popisuje vpád hlavního voje tatarského na Rus v 1. pol. 13. stol. Píseň o kulikovské bitvě Sofonije Rjazaňce (Zádonština) vypráví o vítězném zakončení bojů s tatarskými nájezdníky bitvou na Kulikově poli r. 1380. Nový básnický překlad všech tří památek (Pověst o vyvrácení města Rjazaně je převedena do češtiny po prvé) se opírá o nejnovější vědecké výzkumy a je bohatě komentován.
Publikováno:
1955
Karel Klostermann (1848-1923) patří svým románovým a povídkovým dílem do velké družiny kritických realistů před první světovou válkou. Objevil české literatuře Šumavu a Pošumaví, s kterým byl rodově spjat. Tam žili v roztroušených osadách a samotách lidé tvrdým životem horalů těžce hospodaříce na ubohých a neúrodných políčkach nebo pracujíce za bídnou mzdu v panských lesích. Klostermann se často ve svém díle zamýšlí nad tehdy nepřeklenutelnými sociálními rozdíly v životě obyvatel Šumavy, nad jejich tvrdým bojem nejen s nelítostnou přírodou, ale i nad bojem, který vedou často tito lidé mezi sebou. Povídky, vybrané do tohoto svazku, jsou toho dokladem. Výjimku tvoř humoristická povídka "Dvě gardy", která líčí směšnohrdinské počínání měšťanských gard měst Strakonic a Písku v historickém roce 1848.
Publikováno:
1955
ISBN:
301-13-8
Americký povídkář O. Henry (1862–1910), vlastním jménem William Sydney Porter, počal psát svá vyprávění plná humoru a vtipu za pobytu ve vězení. V mládí vystřídal řadu různých zaměstnání a poznal dobře život amerických lidí všech vrstev. Veden snahou co nejvíce pobavit čtenáře, dával svým povídkám vesměs optimistický ráz, který někdy zkresluje nebo stírá sociální rozpory, ale i tak se v povídkách obráží typický „americký způsob života“, t. j. jeho kořistnictví a honba za penězi. Do tohoto výboru jsou zařazeny nejvýznamnější povídky z autorových čtyř sbírek, vydaných v období let 1905–1907.
Publikováno:
1955
Výbor z díla básníka kruhu májového, nejvěrnějšího přítele Nerudova, zahrnuje v pěti oddílech, odpovídajících základním thematickým okruhům Hejdukovy tvorby, přes dvě stě básní z nejvýznačnějších sbírek. Do oddílu "Za volnost lidskou" jsou pojaty nejlepší básně z "Cigánských melodií" a "Nových cigánských melodií", ježpatří k vrcholům básníkovy tvorby. Básně druhého a třetího oddílu jsou prodchnuty vlasteneckým citem a myšlenkou československé vzájemnosti ("Cymbál a husle"). Těžiště Heydukovy tvorby je v lyrice přírodní, která v nejlepších číslech, zařazených do čtvrtého oddílu, působí citovou upřímností, vroucí melodií a zpěvným rytmem i na dnešního čtenáře. Nejcennější verše poesie občanské, jimiž se výbor uzavírá, jsou naplněny vírou ve vítězství svobody a lidskosti a odporem k sobecky lhostejnému měšťáctví.
Publikováno:
1955
Sbírka francouzských lidových písní a básní z 15. až 18. století. Jsou přeloženy půvabnou a prostou formou, ale zachovávají si svůj styl původně zpívaných písní. Zpěvy sladké Francie a Nové zpěvy sladké Francie v souborném vydání. Nové vydání dvou souborů, z nichž první výbor, jenž vyšel před třiceti lety, uváděl autor takto: „Podávám zde malý výbor z lidové poesie francouzské od patnáctého do osmnáctého století. Snažil jsem se, aby v něm byly zastoupeny charakteristickými ukázkami hlavní genry lidové poesie od lyricko-epických complaintes, v nichž zřejmě žijí vzpomínky rytířského a křesťanského středověku s jeho drsnou něhou i primitivní brutálností, až po taneční a pochodové písně selské a vojenské s jejich naivním lyrismem a rozpustilými gauloiseriemi.“
Originální sbírka fantastických povídek a rozmarných příběhů z typického indického prostředí, do jejichž děje jsou vkládány pohádky a hádanky plné čárů, kouzel, tajemných sil a démonických bytostí. Vyprávění, sebraná lidovým sběratelem, překvapí čtenáře svou cizorodostí; skutečný svět tu ustupuje do pozadí před neohraničenou a nespoutanou fantasií staroindických pohádek a zkazek, z nichž mnohá přináší hlubokou moudrost starých Indů.
Publikováno:
1956
ISBN:
D–565006
Výbor z poesie jednoho z předních básníků Francie minulého století, jehož dílo znamenalo v údobí revolučních změn skutečný přelom ve francouzském a později i světovém umění. Jeho dílo, které je sice ideově nevyhraněné, podává v mnohém plastický obraz prohnilého měšťáctví. V tomto výboru přibližuje překlad národního umělce Vítězslava Nezvala známou výbušnost, "vůni, zvuky a barvy" Rimbaudových veršů. Výbor obsahuje především ty básně, které jsou charakteristické pro autorovo dílo. Ve srovnání s Nezvalovým vydáním z roku 1930 v Družstevní práci je upuštěno od dvou básní ("Sonet" a "Chovanci internátu"), je zde však uvedena báseň "Hlad", která v tomto vydání chybí. Básně jsou seřazeny podle zjištěných dat vzniku.
Publikováno:
1956
Ve výboru z díla českého beletristy a novináře P. Chocholouška /1819–1864/ je obsažena historická povídka z doby Karla IV. Jan Pancéř, dále próza Pole Kosovo z dějin balkánských národů (první povídka třísvazkového souboru Jih), další opět historická povídka Travič ze španělských dějin první poloviny 19. stol. a konečně humoristická povídka Překvapení z 18. století.
Publikováno:
1957
Nejpočetnější dosavadní český vývor ze starošpanělského romancera (celkem 54 romancí) v nejzdařilejších ukázkách, jaké se českým tlumočitelům dosud povedly: v básnických převodech J. Čejky, V. B. Nebeského a J. Vrchlického. Základem knížky je Nebeského a Čejkův stejnojmenný výbor z r. 1864, který překladatel rozšířil o 10 romancí z Vrchlického sbírky „Cid v zrcadle španělských romancí“ (1901). Vrchlického překlady jsou zařazeny do souvislosti knížky k ostatním romancím cidovským. V obsáhlé úvodní studii hodnotí Václav Černý jednotlivé překlady.
Publikováno:
1957
Veršované povídky, téma postavení žen ve společnosti, epická poezie, příběhy žen a jejich neutěšené postavení ve společnosti (žena je bytost citová, ale pasivní, je odsouzena žít v nevyrovnaném manželství a postavení, společnost jí nedopřává rozvoj). Básníkova matka po denní práci ráda odpočívala na balkoně s dvěma knížkami v rukou, ale nikdo z rodiny je nikdy nečetl ani neprohlížel. Teprve po její smrti si děti dovolily knížky prohlédnout. Byly to Hálkovy Večerní písně a Máchův Máj, ve kterém bylo datum a pod ním křížek...
Publikováno:
1957
Původní název:
Heibon
Román japonského realisty napsaný r. 1907 líčí všední život všedního člověka, totiž vlastní život autorův, jeho dětství, studie, touhu po nevšednosti, začátky spisovatelské dráhy. Velmi působivě zachycuje životní zklamání mladého člověka, který poznává faleš a frázovitost lidí i soudobých literárních směrů.
Publikováno:
1957
Kniha povídek (1908) inspirovaných drsnou, ale krásnou beskydskou přírodou obsahuje jedenáct příběhů o láskách, často až démonických milovníků, některých z členů myslivecké družiny církevního velmože Rudolfa. Žízni po smyslovém požitku podléhají nejen "černí myslivci", ale také ženy, vdané, svobodné i mladičké dívky, které se vášnivým přilnutím k plnosti smyslové lásky zachraňují před každodenní všedností života. Láska v těchto povídkách není však hodnotou, která by člověku přinášela štěstí, ale zákonitě končí rozčarováním, zklamáním i tragedií a vyznívá tu jako ničivá síla. (Z předmluvy)
Publikováno:
1957
Původní název:
Деревня (Děrevňa)
Novela, po prvé uveřejněná v r. 1910, je nejzávažnější sociální prózou významného ruského spisovatele, který byl v r. 1936 vyznamenán Nobelovou cenou. Bunin podal v této "prozaické básni plné žalu a tvrdé, příkré otevřenosti" otřesné záběry z ruského vesnického života na počátku tohoto století. "Syrové obrazy hladem zdivočelých a zaostalých rolníků, zbohatlých a bohatnoucích vydřiduchů a zchudlých šlechticů ze strastiplné doby po porážce revoluce 1905 střídají se tu s lyrikou stesku a melancholie, s mlhavými a nekonečně smutnými sceneriemi ruské stepi a širokých dálek, s poesií tamějších lidových zvyků, průpovídek a písní. " Jako všechna Buninova díla vyniká i tato povídka formální precisností a bohatým kultivovaným jazykem.
Publikováno:
1957
Původní název:
Hemsöborna
Jeden z nejznámějších románů švédského spisovatele, dramatika a žurnalisty (1849-1912) o životě rybářů a zemědělců na malém ostrově. Stárnoucí vdova se provdá za čeledína na svém statku. Mezi tímto mužem a vdoviným synem dochází k sporu a majetek. Nový hospodář pak zahyne v moři při převážení vdoviny mrtvoly na farní hřbitov. Děj románu, líčení manželské nevěry, která je příčinou ženiny smrti a citlivá kresba episodních postav mají pochmurný ráz většiny severských románů. V Strindbergově díle však nacházíme též prvky zdravého humoru a optimismu.
Publikováno:
1958
Výbor z italských novel XIII. - XVI. věku
Publikováno:
1953
Původní název:
Der Abituriententag
Román německého spisovatele řeší problém „zločinu a trestu“ na příběhu soudního rady Sebastiana, který se v mládí dopustil z řevnivosti těžkého provinění na nadaném spolužákovi a je pak stíhán výčitkami svědomí. Hluboká psychologická analysa, připomínajíci velké umění Dostojevského a Gogola, a mistrné zachycení školského prostředí činí z románu jedno z vrcholných autorových děl. Předmluvu napsal Eduard Goldstücker.
Publikováno:
1958
Výbor z klasické korejské poezie 14.-18. stol. zahrnuje na 140 básní různých autorů. Krajinomalba, milostné city, oslava vína - to jsou hlavní témata básní, z nichž většina je psána klasickou formou sidžo, tj. dlouhým nerýmovaným trojverším (pro překlad použil překladatel rýmovaného šestiverší). Úvodní studie seznamuje v hlavních rysech s vývojem korejské poezie. Český výbor je prvním rozsáhlejším překladem korejské lyriky do evropského jazyka. Ze starokorejských originálů vybral, přeložil, předmluvou a poznámkami opatřil Oldřich Vyhlídal za spolupráce Nam Gi Doka.
Původní název:
Goethes Werke
Rozsahem nevelký výbor z Goethovy lyrické poezie představuje průřez jeho básnickou tvorbou nejrůznějších období. Převážně jsou zde zařazeny básnické ukázky Goethova mládí, v nichž převládá nota milostná, je zde všakotištěnaiřadačísel lyriky přírodní a reflexívní. V obsahu je u jednotlivých básní uveden rok vzniku, pokud jeznám; sbírky, z nichž jsou básně vyňaty, uvedeny nejsou. Uspořádal Karel Čechák.
Publikováno:
1958
ISBN:
56/VIII-17
Povídky gruzínských klasiků minulého století podávají živý obraz života staré Gruzie od romantického vyprávění o sociálním bezpráví (Daniel Čonkadze "Suramská pevnost"), přes kritiku společnosti a společenských jevů (Ilia Čavčavadze"To že je člověk", "Pod šibenicí") až k líčení mohutných davových scén boje lidu s utiskovateli (Alexandre Kazbegi "Chevisberi Goča").
Publikováno:
1958
Původní název:
Tonio Kröger
Mistrovská novela jednoho z ústředních témat Mannovy tvorby. Hrdina je v mnohém totožný s autorem. Jsme tu svědky první fáze Mannova „hledání občana“.
Publikováno:
1958
Výběr z Apollinairových básní sestavili Adolf Kroupa a Milan Kundera. Zařazeny básně ze sbírek Zvířecí zkazky (Le Bestiaire ou Cortège d'Orphée – 1911 – podnětem k nim byly pravděpodobně Picassovy dřevoryty zvířat ), Alkoholy (Alcools – 1912 – úvodní báseň je Pásmo v překladu Karla Čapka), Kaligramy (Calligrammes – 1918), Básně pro Lou (Ombre de mon Amour – básně psané pro Luisu de Coligny, byly dlouho neznámé a vyšly až v 50. letech) a Básně pro Madeleine (Poèmes secrets à Madeleine – stejně jako básně pro Lou). Básně překládala řada básníků: Karel Čapek, Vladimír Holan, Jindřich Hořejší, František Hrubín, Hanuš Jelínek, Adolf Kroupa, Milan Kundera a Jaroslav Seifert.
Publikováno:
1958
ISBN:
56/VIII–17
Homérské hymny je sbírka 33 hymnů (oslavných písní na olympské bohy a polobohy) psaných daktylským hexametrem dochována pod jménem Homérovým. Hymny však pochází z různých dob (nejstarší ze 7. století př. n. l., nejmladší z doby helénistické ze 3. století př. n. l.) a jsou od různých autorů. Používají sice homérského verše a stylu, ale slovní zásoba je mladší. Homérské hymny mají rozdílný rozsah (od 3 do 582 veršů) i charakter, některé z nich jsou orfické (nábožensko-mystické). Byly nejspíše určené k přednesu na různých kultovních místech (Délos, Delfy, Eleusis) a přednášeli je rapsódové jako úvod k recitacím z Homéra. Podle rozsahu se homérské hymny rozdělují na dvě části, na tzv. velké a malé, přičemž ve velkých je silně rozvinut epický prvek.
Publikováno:
1959
Hostina u Trimalchiona latinsky Cena Trimalchionis je nejrozsáhlejší zachovaná a patrně nejznámější část satirického románu Satirikon římského spisovatele Petronia Arbitra. Hlavní hrdinové Petroniova románu, Enkolpius (který příběh vypráví ze svého pohledu), Ascyltus a jejich sluha Giton, se dostanou na hostinu, kterou pořádá zbohatlý propuštěnec Trimalchio. Ten během celé hostiny dává nevkusným způsobem najevo své bohatství. Přitom vychází najevo také jeho nevzdělanost a nevychovanost. Petronius zachycuje hrubou zábavu propuštěnců. Vedle svého manžela se na hostině předvádí také jeho manželka Fortunata. Hosté bohatému hostiteli Trimalchionovi pochlebují, aby je příště pozval zase. Na závěr hostiny Trimalchio zinscenuje svůj vlastní pohřeb, aby věděl, jaké to bude, až zemře. Popis hostiny zesměšňuje mravy nejrůznějších vrstev tehdejší římské společnosti. Hostitel Trimalchio reprezentuje provinciální zbohatlíky. Trimalchio se snaží pozvané hosty omráčit nákladnými a nezvyklými chody. Tyranizuje je svými komentáři, historkami a exhibicí všeho druhu. Ani ostatní účastníci hostiny však nejsou líčeni v právě příznivých barvách. Jedná se o Trimalchionovy kumpány a parazity, kteří se přišli dobře najíst a hostiteli lichotí, aby je pozval znovu. Také hlavní hrdinové a vypravěč sám se přišli zadarmo najíst a napít.
Publikováno:
1959
ISBN:
56/VIII-2
Původní název:
Sult
Román významného norského spisovatele, který se za druhé světové války přiklonil k nacismu, je ohlasem autorových trpkých zkušeností z let mladosti. Hrdina, ztroskotaný žurnalista, prochází celou škálou pocitů hladu, od fyzické nevolnosti až k fantasticky snovým stavům duševním.
Publikováno:
1959
Výbor z kritických studií o české literatuře. Zásadní literárněkritické eseje o nejvýznamnějších osobnostech, které svým dílem zasáhly do bojů a zápasů na cestě vývoje české literatury v hrubém rozmezí jednoho století. Obsahuje studie zamýšlející se nad dílem F.L. Čelakovského, K.H. Máchy, B. Němcové, V. Hálka, J. Nerudy, S. Čecha, J. Vrchlického, J. Zeyera, J. Arbesa, A. Staška, T. Novákové, I. Herrmanna, V. Mrštíka, A. Sovy, O. Březiny, K. Hlaváčka, B. Benešové, J. Macha, J. Hořejšího a J. Wolkra.
Publikováno:
1959
Čtrnáct drobnějších povídek, vesměs z prvního období autorovy tvorby, líčí barvité prostředí pražského městského života minulého století a svět drobných lidí, jejichž všední životní příběhy sleduje autor s láskyplným humorem a shovívavým porozuměním.
Publikováno:
1959
Pirandellovy povídky tvoří vlastní základ jeho díla, jsou jakýmsi skicářem, kam zachycoval své nálady a přízraky, a navíc svědectvím jeho nevyčerpatelné Lust zum Fabulieren. Jsou zásobníkem, odkud bral náměty většiny svých dramat. Pirandello sám shrnul nejlepší z nich do 24 svazků o 365 novelách se souhrným názvem Povídky na celýrok, žádaje v předmluvě k prvnímu vydání čtenáře, aby je považovali za malá zrcátka, obrážející svět v celé jeho rozmanitosti, s žalem i veselím. V povídkách, stejně jako v románech, dramatech a komediích setkáváme se znovu a znovu v nejrůznějších podobách s tématem, z něhož vyrůstá celé Pirandellovo dílo: je to vášnivá vzpoura, zoufalý výkřik odsouzení a obžaloby a zároveň beznadějná touha po plném, upřímném, přirozeném životě. Tato vzpoura, úzkost a rozčarování člověka v „odlidštěné“ společnosti je však vyslovena bez patosu, jazykem čistým a střídmým, s ironickou civilností toho, jenž umí vidět frašku v tragédii a slzy uprostřed smíchu. Bylo řečeno, že Pirandello je italský Čechov; až si dočtete povídky našeho výboru, který se snaží podat pokud možno věrný obraz motivické různorodosti novelistické tvorby autorovy, posoudíte sami, nakolik má tato definice pravdu.
Publikováno:
1959
Soubor přináší výběr klasické čínské básnické tvorby od starověku až po sklonek 13. století, obsahující také ukázky z lidových her, povídek a básní. Vedle milostných a přírodních motivů, zpracovaných s mimořádným citem a jímavostí, kromě líčení slastí venkovského života, setkává se zde čtenář i s básněmi popisujícími bídu a utrpení, jež prostým lidem přináší nouze, dynastické spory a války.
Publikováno:
1960
- 1
- 2
Zobrazeno 1 - 48 z 95
Autoři autoři v edici
Guillaume Apollinaire
francouzská
1880 - 1918
Honoré de Balzac
francouzská
1799 - 1850
Ivan Alexejevič Bunin
ruská
1870 - 1953
Gilbert Keith Chesterton
anglická
1874 - 1936
Prokop Chocholoušek
česká
1819 - 1864
Samuel Langhorne Clemens
americká
1835 - 1910
Jakub Deml
česká
1878 - 1961
Ilja Erenburg
ruská
1891 - 1967
William Faulkner
americká
1897 - 1962
Josephus Flavius
izraelská
37 - 100
David Garnett
britská
1892 - 1981
František Gellner
česká
1881 - 1914
Johann Wolfgang Goethe
německá
1749 - 1832
Nikolaj Vasiljevič Gogol
ruská
1809 - 1852
Knut Hamsun
norská
1859 - 1952
Thomas Hardy
britská
1840 - 1928
Heinrich Heine
německá
1797 - 1856
Ignát Herrmann
česká
1854 - 1935
Hermann Hesse
německá
1877 - 1962
Adolf Heyduk
česká
1835 - 1923
Josef Holeček
česká
1853 - 1929
Homér
řecká
-900 - -800
Ilja Ilf
ruská
1897 - 1937
Alfred Jarry
francouzská
1873 - 1907
James Joyce
irská
1882 - 1941
Franz Kafka
rakousko-uherská
1883 - 1924
Erich Kästner
německá
1899 - 1974
Valentin Petrovič Katajev
ruská
1897 - 1986
Ladislav Klíma
česká
1878 - 1928
Karel Klostermann
česká
1848 - 1923
Zdeněk Matěj Kuděj
česká
1881 - 1955
Martin Kukučín
slovenská
1860 - 1928
Selma Lagerlöf
švédská
1858 - 1940
František Langer
česká
1888 - 1965
Lúkianos
řecká
120 - 180
Karel Hynek Mácha
česká
1810 - 1836
Josef Svatopluk Machar
česká
1864 - 1942
Marie Majerová
česká
1882 - 1967
Thomas Mann
německá
1875 - 1955
Guy de Maupassant
francouzská
1850 - 1893
André Maurois
francouzská
1885 - 1967
Herman Melville
americká
1819 - 1891
Gustav Meyrink
rakouská
1868 - 1932
Jan Neruda
česká
1834 - 1891
Gaius Titus Petronius
italská
27 - 66
Luigi Pirandello
italská
1867 - 1936
Edgar Allan Poe
americká
1809 - 1849
Jean-Baptiste Poquelin
francouzská
1622 - 1673
William Sydney Porter
americká
1862 - 1910
Marcel Proust
francouzská
1871 - 1922
Alexandr Sergejevič Puškin
ruská
1799 - 1837
Raymond Queneau
francouzská
1903 - 1976
Bohuslav Reynek
česká
1892 - 1971
Arthur Rimbaud
francouzská
1854 - 1891
Saki
britská
1870 - 1916
František Xaver Šalda
česká
1867 - 1937
Karel Schulz
česká
1899 - 1943
Walter Scott
skotská
1771 - 1832
William Shakespeare
anglická
1564 - 1616
Percy Bysshe Shelley
anglická
1792 - 1822
Henryk Sienkiewicz
polská
1846 - 1916
Futabatei Šimei
japonská
1864 - 1909
Josef Karel Šlejhar
česká
1864 - 1914
John Steinbeck
americká
1902 - 1968
Stendhal
francouzská
1783 - 1842
Robert Louis Stevenson
skotská
1850 - 1894
August Strindberg
švédská
1849 - 1912
Růžena Svobodová
česká
1868 - 1920
Rudolf Těsnohlídek
česká
1882 - 1928
William Makepeace Thackeray
anglická
1811 - 1863
Lev Nikolajevič Tolstoj
ruská
1828 - 1910
Václav Beneš Třebízský
česká
1849 - 1884
Sigrid Undset
norská
1882 - 1949
Jakob Wassermann
německá
1873 - 1934
Evelyn Waugh
anglická
1903 - 1966
Franz Werfel
německá
1890 - 1945
Pelham Grenville Wodehouse
britská
1881 - 1975
Jiří Wolker
česká
1900 - 1924
Virginia Woolf
anglická
1882 - 1941