Osudné následky pražské defenestrace a povstání českých stavů a bitvy na Bílé Hoře jsou hlavním námětem románu. Hlavní postavou je zemský lékař Matyáš Borbonius, na jehož osobě se promítá osud řady jeho současníků. Je obviněn z podpory stavovské politiky, ztrácí majetek a nakonec odmítne přestoupit na katolickou církev a musí uprchnout ze země. Zahrnuje to období 1620-27.
K nedožitým autorovým padesátinám vychází výbor z jeho povídkových knih Smrt krásných srnců (1971) a Jak jsem potkal ryby (1974), doplněný novými, knižně dosud nepublikovanými povídkami z pozůstalosti (Veliký vodní tulák, Pytlačení I., Pytlačení II., Uschlé rybičky).
Dílo Vražda v Olomouci zachycuje poslední dny panování českého krále Václava III. Je srpen a píše se rok 1306. Městem Olomouc se náhle jako blesk rozšíří zpráva, že král Václav Třetí, poslední mužský představitel Přemyslovců, byl zabit. Šternberský purkrabí Tomáš z Náměstí byl Albrechtem ze Šternberka pověřen, aby vypátralvraha. Při pátrání po vrahovi šestnáctiletého Václava se Tomáš setkává s mnoha lidmi a mnoha názory na tohoto rozporuplného a lehkomyslného panovníka. Vyšetřováním se také objevují četné motivy vraždy. Byl to motiv mocenský nebo zde hrála roli žárlivost mladičké manželky? Nejednalo se náhodou o tragickou záměnu osob? První vydání.
Román líčí životní příběh studentky, která se po úspěšném absolvování několika semestrů medicíny stává svobodnou matkou. Byla to velká studentská láska. Markéta by bez problémů dostudovala lékařskou fakultu a z Martina by se po dokončení FAMU stal úspěšný scénárista. Ještě ve III. ročníku fakulty si to mysleli. Nečekaně objevená Martinova nevěra dostává Markétu na cestu, kterou by sama těžko volila. Potká novou lásku, čeká dítě a neví jestli je Martinovo nebo Honzovo, musí hledat byt v Praze a snažit se nevzdat se studia.
Kniha českého spisovatele Vladimíra Párala Země žen vychází v roce 1987. V kostce řečeno se jedná o antiutopistický román, který zachycuje mechanismus a rozpad nepřirozeného sociálního systému, kde jsou muži drženi v převýchovných táborech a za pomoci represivních prostředků policejního státu od základů tvrdě vedeni k lásce k domácím pracím a k úctě k ženám, kterým mají oddaně sloužit.
Román Václava Kaplického vypráví o životě Eduarda Kelleyho. V mládí pracoval jako úředník v Anglii a zfalšoval několik listin, aby si vydělal pár grošů. Byl přísně potrestán – uřízli mu obě uši, aby každý, kdo ho potká, věděl, že je to podvodník. Kelley si tedy nechá narůst dlouhé vlasy a z města uteče. Putuje po Anglii aláká ho myšlenka stát se učněm světoznámého alchymisty Johna Deea. John Dee ho přijme a velmi se spolu sblíží. Bere ho dokonce jako svého syna a svěří mu své největší tajemství – výrobu zlata; totiž jak nenápadně vstrčit do hrnce malý kousek zlata a vydávat ho za vyrobené. Odcestují spolu do Čech, kde vládne Rudolf II., velký příznivec všelijakého umění. Dee a Kelley se pohádají a Dee odchází do Třeboně ke dvoru Viléma Rožmberka. Kelley podvádí všechny kolem sebe a je uvězněn. Z vězení se pokusí o útěk, rozdrtí si levé koleno a přijde o levou nohu. Když ho propustí, v podvodech pokračuje a je znovu uvězněn. Druhým útěkem se připraví i o druhou nohu a umírá v nemocnici. Jediní lidé, které opravdu miloval, byla jeho žena Johanka Westonová a její dvě děti. Děj se odehrává v 16. století.
Pavilón 6 sleduje život doktora Andreja Ragina, ktorý skončí ako pacient vo svojom vlastnom ústave pre choromyseľných po tom, ako ho narastajúca fascinácia jedným z jeho pacientov privedie k schizofrénii. Scenár filmu je do súčasného Ruska zasadenou adaptáciou alegorickej poviedky Antona Pavloviča Čechova o človeku, ktorý sa snažil o premenuzanedbanej psychiatrickej liečebne, ale vinou svojho okolia v nej sám skončil ako duševne chorý.
Člověk je umělec, hudební skladatel, který se po tragických životních zkušenostech cílevědomě a bezohledně soustře´duje ke své tvorbě - k tvorbě umělecké i k tvorbě vlastního milostného osudu. Nakonec však obětuje všechno, i život, pro záchranu dlouho nenáviděného dítěte druhého otce. Dramatický děj vnitřního mravního přerodu není osnován jen protikladu individuálního sobectví a nadosobní oběti; je v něm obsažena ipolemika s onímpojetím tvůrčího činu, jak je vypracovala předchozí epocha individualismu.
Švédský venkov 19. století. Středem příběhu je mladičká pastorova dcera Maja Lisa, v jejímž dosud bezstarostném, ničím nezkaleném životě znamená první velkou zkoušku příchod tvrdé, panovačné macechy.
SF román Vrba zelená (F. Borový 1925) je bezesporu jedno z nejpozoruhodnějších děl české SF. Hypnotizér vyšle skupinu čtyř mužů (strážníka, malíře, kočího a docenta) do Brna 30. století. Lidé žijí primitivním pastorálním způsobem a muži si s ženami vyměnili role. Zatímco muži se doma starají o děti, ženy loví, pracují a jsou nositelkami pokroku. Vyskytují se zde i svérázné vynálezy, například vzdušná pramice poháněná ladičkou, plující vzduchem na zvukových vlnách. Lidé budoucnosti mluví kuriózním slangem, k jehož pochopení je potřebný slovníček, který autor připojil na závěr knihy. Těsnohlídek konfrontuje technickou civilizaci s přírodním životem a také se svérázně zapojuje do dobové diskuse o feminismu a právech žen.
2. díl příběhů lidí tehdejšího Brna. Kronika, ale nejen to, spíše umělecké zpracování charakterů, situací, které patřily k té době a Brnu. 3. díl - Příběhy Poťochlencovy - to zůstalo jen na stránkách novin.
Společným rysem Neffových próz je snaha o tvůrčí využití prostředků a žánrových forem masové četby. V raných moderních pohádkách a satirách (kam Vyhnaní z ráje patří) se tato orientace pojí s rysy hravé fantasknosti a parodičnosti.
Román, příběh touhy po moci, síle, manipulování s lidmi a dobrém postavení, zároveň příběh intrik, zbabělosti, neupřímnosti a slabosti. Hlavní hrdina Karel Kukla byl již od nejranějších dětských let slabý, neduživý hoch, který hledal své útočiště před okolním světem u své matky, a právě jeho slabost a zdánlivá bezmocnost se stala zdrojem touhy ovládat silné – nenápadně stát v pozadí, zdánlivě do ničeho nezasahovat a zároveň vše řídit.
V prvotině Pod křídly zachytila Marie Pujmanová ve vzpomínkových obrazech (bohatých smyslovým okouzlením) prizmatem dětské představivosti a citovosti štastné a harmonické období dětství v prostředí pražské měšťanské rodiny.
Bass zde na pozadí cirkusu sleduje tři generace cirkusáků. Ústřední postavou je Vašek Karas, syn šumavského zedníka, který odejde k cirkusu, nakonec se ožení s dcerou ředitele a sám se později stane ředitelem cirkusu, předtím však vystřídá mnoho různých profesí u cirkusu.
Psychologický román zaměřený na vylíčení rozumového a citového zrání mladého člověka. Autor s použitím autobiografických prvků sleduje trnitou cestu nadaného vesnického chlapce za uměním a pochopením smyslu života , líčí drama jeho vnitřního růstu v člověku poctivého a pravdivého v životě i umění. hrdina pozná od dětstvímnoho ze špatných stránek života, přece však nalezne vyjádření svého tvůrčího talentu ve studiu sochařství. jeho touha po překonání utrpení uměleckou tvorbou umožní hrdinovi zvítězit a dá jeho životu nový smysl.
Intimní psychologický román nám dává nahlédnout za oponu manželství, které dospělo do stádia takové lhostejnosti a únavy, že nezbývá takřka nic jiného než rozchod. Rozchod je o to snazší, že muž, architekt Jirman, prožívá právě na prahu čtyřicítky novou lásku, od níž si slibuje naplnění života...
Tento román Františka Kubky vznikal v letech 1946 – 1949. Jeho hrdinou je šašek krále Jiřího z Poděbrad, známý pod jménem Paleček. Historické prameny se o něm příliš nezmiňují, ale ve formě vyprávění se jeho postava zachovala dodnes. Paleček se narodil roku 1430, v době husitských válek a otec mu zemřel v den jeho narození. Přestosi ale uchoval smysl pro humor a optimismus. Své mládí Paleček prožívá v Pošumaví. Zde se také zamiluje do Blanky, dcery svého souseda – pana Bořeckého. Ta se však shodou okolností stane jeho nevlastní sestrou, když se jeho matka Kunhuta ožení s panem Bořeckým. Blanka se nakonec musí oženit s jiným, Paleček proto odchází na studia do Itálie. Když se vrátí z cest, nachází Blanku mrtvou. Svou tvrz přenechá jejímu bratrovi a sám se vydává na cestu po Čechách. Tak se stane, že ho král Jiří z Poděbrad zaměstná jako svého osobního šaška . Paleček ale není jen šašek, je tzv. moudrý blázen, bláznovství jen předstírá, ale přitom je velice moudrý a vzdělaný a svou službu králi chápe jako službu celému národu. Paleček celý svůj život zasvětil boji za pravdu a spravedlnost. Často pomáhal chudým a utlačovaným Nebyl jen šaškem, byl také rádcem a dobrým přítelem krále Jiřího. Věrná biografie o významné historické, ač často opomíjené, osobnosti, která pravděpodobně velmi často ovlivňovala rozhodnutí slavného husitského krále.
Hrdinou románu Cestou za Quijotem učinil Urbánek mladého Cervantese: výlučného jedince, jehož toužící duše se navzdory zradám a zklamáním rozhoduje pro život v tomto pozemském světě. Román je opět podobenstvím, historie mu ale dodala jak reálné pozadí, tak větší bohatství vnějších dějů.
Román ze sklonku druhé světové války, založený na skutečné události, zavádí na jižní Moravu. Když se přiblíží fronta k vesnici s lignitovými doly, vyzvou havíři obyvatelstvo, aby se uchýlilo pod zem. Ukáže se však, že doba pobytu pod zemí bude delší a se zásobovacími potížemi narůstají i mezní situace mezi lidmi. Projevuje selidské sobectví, rodí se i obětavost a vzniká revoluční uvědomění lidu.
Hrdina románu, pokrokový intelektuál, je koncem r. 1939 gestapem zatčen a vězněn v Berlíně. Stráví tu 120 dní ve velmi různorodé společnosti, kterou jednak tvoří něm. vojáci zavření pro krádež, jednak vězni političtí. Seznamuje se s kom. poslancem a 120 dní vězení je mu školou komunismu. Při transportu do Prahy, kde má být k disposici místnímu gestapu, utíká a zapojuje se aktivně do illegální komunistické práce. Druhé vydání.
Románová kronika o předhusitských sociálních otřesech z doby posledních Přemyslovců a Jana Lucemburského. Na osudech tří generací smyšlených pánů ze Srpna - Odolena, Epíka a Křišťana - je plasticky předveden život šlechty v době, kdy nástup peněžního hospodářství vytlačuje směnný obchod a kdy rozvojem řemeslné výroby neobyčejně sílí vliv měšťanstva. Přiostření rozporů uvnitř společenských vrstev mění postupně způsob života, a feudální šlechta, která je přesvědčena, že ji tak "ďábel zaplétá do příčin", nenalézá jiného východiska než ještě víc vysávat nevolníky. Ojedinělé pokusy o lepší uspořádání poddanských vztahů se hroutí, jakmile jejich původce zemře. V té době je poddaný lid neobyčejně přístupen myšlenkám "návratu k původní církvi", které se ovšem vyhrocují i v oposici proti "rameni světskému". Podivín Petr Pudivous první si všímá rozdílů mezi životní skutečností a církevním učením, a své osobité myšlenky vykládá shromážděnému lidu, zaplatí to smrtí, ale v jeho započatém díle pokračuje lidový vůdce Praskola, pod jehož vedením se lidové kacířské hnutí vzedme až k ozbrojenému povstání: ač poraženo, je předzvěstí nových bouří. Kniha je psána vančurovsky archaisujícím stylem.
Román "Dědeček" je úvodem rozsáhlého historického a generačního cyklu. Autor se v něm vrací k historickému roku 1848, jehož význam se stává ideovou osou románu. Dějově je román úvodem do osudů rodiny Marinů. Hrdina románu "Dědeček", Jan Martinů, je zde sledován od dětských let v rodné české vesnici až do svého odchodu do Vídně, kde je jako truhlářský tovaryš přímým svědkem revolučního kvasu oné doby, a později jako člen Mobilní lidové gardy i skutečným bojovníkem za svobodu.
Na podzim r. 1936 se začal K. Čapek obírat myšlenkou napsat knihu, jíž se chtěl vyznat ze své lásky k rodné zemi, oslavit její krásy a vzdát hold jejímu lidu. Vývoj politických událostí i předčasná smrt už mu nedovolily, aby svůj úmysl uskutečnil. Zbylo jen několik desítek fejetonů, sloupků, črt či reportážních záznamů, uveřejněných ve více než dvacetiletém rozmezí po novinách a časopisech. Jsou tedy "Obrázky z domova", sestavené z této pozůstalosti, nutně jen torsem, ideově i umělecky, neboť Karel Čapek z let 1936-38 by byl jistě mnoho měnil, vylučoval, upravoval i doplňoval. Ale i tak zůstávají svědectvím Čapka-bystrého pozorovatele, přítele prostých lidí, básníka české krajiny ivirtuosního znalce českého jazyka. - Celý svazek je uspořádán podle námětové příbuznosti: I. Obrázky z Čech (s vyznáním lásky rodnému kraji a z ostatních především Sobotecku), II. Putování po Praze (a to především i té méně známé,ale tím pravdivější Praze: po nouzových koloniích, skalních bytech atd.), III. Obrázky ze Slovenska a IV. Pozdravy (posl. fejeton, otištěný v den smrti, reakce básníka i člověka na Mnichov)
Soubor patnácti povídek laureáta státní ceny Jiřího Marka z ostravské stavby je souborem úsměvných pohledů do tváří lidí, kteří na stavbách budoucnosti nechávají měsíce života, a aniž si to uvědomují, rostou právě jako ta stavba. Přicházejí brigádníci rozpačití a v úzkostech na neznámé dobrodružství staveniště přímo zezávětří kancelářských stolů a nalézají slova povzbuzení, dočasné domovy. Přicházejí muži od nejrůznějších řemesel a tedy, v docela nové práci, nalézají sebe a svá pravá uplatnění. Široširý je okruh působnosti stavby. Probouzí i v lidech, odsunutých na samý okraj života stářím, vědomí užitečnosti. Zaléhá i do dalekých vesnic, kde sobotní návraty mužů rozhýbávají stojaté vody myšlení manželek, neodolatelně vábí děti. A přivolává mládež celé republiky, pro niž je třidičem charakterů a místem družnosti a radostných přátelství. To je právě to hlavní v Markových povídkách: lidská družnost, lidská láska. Podaná ruka, která tě už klesajícího ke dnu ještě zachraňuje pro kolektiv, pro naši socialistickou budoucnost. A potom humor. Spontánní a čistý humor člověka, jemuž lidské je blízké, humor tryskající ze srdce a proto srdce oblažující. Dobrá polovina povídek sbírky je jím proteplena.
Z různých období své rozsáhlé literární tvorby vybral Josef Kopta sedm novel, veselých a úsměvných, a seřadil je v soubor, který nazval Rozmarnou duhou. A opravdu, každá z těch sedmi povídek má svou barvu a svou vůni, nejenom dobou svého vzniku, ale i prostředím, z něhož autor čerpá svá vyprávění. Čtenář tu nalezne starší novelu Dva prsteny, jejíž děj umístil autor na pražskou Kampu do prvních let po první světové válce a zalidnil ji, dnes bychom už řekli staropražskými figurkami, jejichž osudy a příběhy splétá a rozplétá s vypravěčským mistrovstvím. Vzpomínkami na autorovo dětství jsou poznamenány povídky Antonín a kouzelník jakož i Chlapec a housle, zaznívá v nich spodní sebeironický tón, zejména v povídce Milostný kruh, i shovívavost moudrého k lidským slabostem. Ovzduší malého města zavane na nás z povídky Pan Klapka se stěhuje a dobu krise, nezaměstnanosti a beznaděje vyřazených na okraj života a společnosti vyvolá v nás ironická povídka Ministr a tygři. Z novějších svých prací zařadil sem autor úspěšný soubor příběhů a šprýmů populárního ševce, básníka, blázna a taškáře Kabrnose. K této oblíbené postavě, k níž se vrátil už jednou v dramatickém zpracování Hodiny a sen a tento soubor znovu doplnil a rozšířil o nové taškařice Kabrnosovy. Vznikla tak knížka, po níž čtenář rád sáhne, neboť znamená úsměvnou pohodu a dobrou náladu.
Román z r. 1954, navazující na Nástup, vypráví další osudy lidí, kteří přišli po druhé světové válce do severozápadního pohraničí jako průkopníci socialistické budoucnosti a střetávají se s odpůrci nového společenského řádu.Autor zde v konfliktních situacích ze sféry politické, hospodářské i společenské zachycuje vývoj zápasu o socialistický charakter našeho státu v r. 1947, vývoj, který vrcholí v únorových dnech 1948.
Román navazuje na předchozí román "Dědeček". Obzvláště si autor všímá prusko-japonské války a první ruské revoluce u nás. Válek balkánských a později i poč. první svět. války. Ústředními postavami jsou nejmladší a nejstarší generace Martinů, děd a vnuk. Mladý Jan je zde sledován od narození až po odchodu na frontu. Děd vnuka usměrňuje k pokrokovým proudům této doby.
Román, který je jednou z prvních autorových prací (1. vyd. vyšlo r. 1935), čerpá děj z 30. let předmnichovské republiky. Ústřední postavou je mladý student Pavel Zuna, synek z bohaté továrnické rodiny, příslušník "zlaté mládeže", zhýčkaný a zkažený slabošskou matkou a otcovými penězi. Poživačný sobec a ctižádostivý žvanil,který se honosí dalekosáhlými plány a sní o budoucí slávě, přitom se však vyhýbá jakékoli práci a jediné východisko ze zmatků hledá v milostných dobrodružstvích, slaboch a zbabělec, nemající nakonec dostivahy ani k sebevraždě, i když ví, že nedokáže žít slušným a čestným životem, je typickým produktem kapitalistické společnosti a výmluvným dokladem její falešné morálky a mravní bídy.
Ilustroval František Freiwillig Edice Žatva 198 Teta Karolina, energická obstarožní dáma, je sestra hlavního hrdiny staršího humoristického románu autorova - "Dýmka strýce Bonifáce". Nečekaně zdědí v Tichomoří ostrov se vším příslušenstvím a ihned se rozjede ujmout se tam vlády. V příhodách, jež cestou zažije jednak sama, jednakjejí synovec Frantík, který ji následuje, jsou zesměšněny kapitalistické mravy a "americký způsob života"
Poutavé reportáže z autorovy cesty po Chile a Brazilii, otiskované na počátku roku na stránkách Literárních novin, vycházejí knižně, doplněné a doprovázené fotografiemi a kresbami. Autor živě vnímá všechnykrásyjihoamericképřírody,ale nezavírá oči před tvrdou sociální skutečností v zemích, kde vládne ještě nespravedlivý sociální řád. Formou srdečné a vtipné causerie, bystrého popisu i vzrušeného líčení přírodních krás a lidské bídyvytváříDrdarealistický obrazexotických zemí i života jejich obyvatel, neuvěřitelně strádajících, ale zároveň smělých, nadaných a tvrdě bojujících za svá práva. Řadu stránek věnuje setkání s Pablem Nerudou, vynikajícím chilskýmbásníkem, isjinýmí představiteliLatinské Ameriky, umělci, spisovateli a vědci. Neméně si však všímá i folkloru brazilského a chilského lidu, a jeho kultury, která dosahuje ve srovnání s nízkou hmotnou úrovní neobyčejně vysokéhostupně.