Příběh o slavném rybníkáři Krčínovi. Jakub Krčín z Jelčan pocházel z nebohaté zemanské rodiny a ani tehdy, když se nakonec stal tvrdým a obávaným regentem jihočeského kraje, neztratil úplně smysl pro spravedlnost. Jeho životní osudy, posunuté z historické oblasti do roviny pohádek a pověstí, není možno sledovat bez vzrušení, i když jsou vyprávěny v minulém a úsměvně klidném tónu. (Text ze záložky).
Boccacciovská rámcová novela, shrnující šprýmovné historky, jež si u "frantovského" stolu v krčmě za třeboňskými hradbami vypráví skupinka životních ztroskotanců.
Dvě nejlepší prózy předčasně zesnulého jihočeského autora Františka Heřmánka, které spojuje nejen námětová orientace na jižní Čechy, kde vládnou poslední Rožmberkové, ale i celkové "rabelaisovské ladění". Dějištěm první, rámcové renesanční novely, jakéhosi rozverně humorného českého Dekameronu, je krčma na okraji Třeboně z doby posledních Rožmberků, domov životních ztroskotanců a vyděděnců, kteří nesou hadrářsky vesele svůj osud, žaly a stesky zalévají pivem a vínem a hojí smíchem, vtipem a vyprávěním. Záhadnému cizinci s mandragorou vypravují oplátkou za pohoštění rozmarné historky o veselém rožmberském faráři Kozkovi, moudrém šibalovi, který je protějškem úspěšného zakladatele jihočeských rybníků Jakuba Krčína z Jelčan, jemuž pak je věnována druhá Heřmánkova próza. I zde se autor obrací do historie, do oblasti mytologie a pověstí a v úsměvném tónu nám vypráví životní osudy zemanského synka, který se později stal vševládným regentem rožmberského panství.