Kniha obsahuje 3 příběhy: 1. Ladislav Fuks - Pan Theodor Mundstock : Psychologický román Ladislava Fukse vydaný roku 1963. Patří k vrcholům Fuksovy tvorby. Šílený člověk, konající dobro, v ještě šílenějším světě musí nutně dojít k tragickému konci. Dílo zobrazuje, jak obyčejného člověka ponižuje a pokřivuje diskriminace a strach., 2. Jan Otčenášek - Romeo, Julie a tma: Rozvíjí tragický příběh několikadenní lásky studenta a židovské dívky v dusné atmosféře Prahy za heydrichiády., 3. Jan Kozák - Mariana Radvaková: Pravdivý a nezkreslený obraz východoslovenské vesnice. Staří lidé tu dlouho žili v zajetí pověr a žena neměla postavení rovnoprávného člověka. I sem však začíná pronikat průmyslová výstavba, združstevňování a mechanizace zemědělství, vesnice spojil se světem autobus. Do tohoto prostředí je zasazen konflikt ženy a dvou mužů. Mariana Radvaková je bez věna provdána do bohaté selské rodiny. Vzbouří se proti moci peněz i vesnickým tradicím. Najde sílu a i se svým dítětem odchází nejen od rodiny, ale i z vesnice.
Strhující příběh o patnácti bohatých vídeňských Židech, kterým je po anšlusu "dovoleno" emigrovat po Dunaji na vratké kocábce. "Nemáte průjezdní víza, loď nesmí nikde přistát..." Nejprve si cestu užívají, ale pak dojde k poruše motoru. Třikrát se pokoušejí s lodí s hákovým křížem přistát, třikrát jsou zahnáni zpět na řeku. Přistanou na liduprázdném slovenském břehu, opraví závadu ale mezitím klesne voda a loď je na suchu, nemají sílu ji dostat k vodě, hledají řeku, postupně ztrácí veškerou naději. Zbytky trosečníků nalezne slovenský kněz, přesvědčuje je ....aby se pokusili, nevdzali, zachránili .... Rabbi říká: Pořád někdo někoho pronásleduje a bere volnost, pořád někdo někoho viní, štve a bere mu život. Pořád někdo utlačuje jiné ve jménu pravdy....pořád někdo někomu brání jíst, spát, bydlet, hledat štěstí a žít. A Židé na to od počátku dopláceli nejvíc. Proto volají šalom, mír vzdáleným i blízkým, mír všem. Cesta do zaslíbené země vede už jen vzhůru. V den, kdy začala válka, volí dobrovolně smrt. Představuje vrchol Fuksovy povídkové tvorby. Motivem, kdy se ze ctihodných, slušných lidí během krizové situace velmi rychle stanou špinavé a jakékoli akce neschopné trosky, může poněkud připomínat Goldingova Pána much.
Soubor šesti na sebe navazujících povídek ze života 16letého chlapce Michaela v době okupace Československa, který zažívá hrůzy nacistické zvůle, jež jej připraví o židovské kamarády. Michael tu vzpomíná na své tři nejlepší kamarády, židovské chlapce, kteří s ním až do tragického roku 1938 chodili do školy. Společně sní o tom, jak po ukončení školy budou cestovat. Do jejich plánů patří i sen o cestě do Palestiny, který trvá až do okamžiku odsunu židovských rodin do koncentračního tábora.
Podtitul: Vzpomínky, dojmy, ohlédnutí & co bylo za zrcadlem Své paměti dopsal Ladislav Fuks koncem roku 1993, kdy odevzdal poslední dvě kapitoly redaktoru a příteli Jiřímu Tušlovi. V následujících měsících oba spolupracovali na konečné úpravě knihy. Po smrti Ladislava Fukse rozšířil Jiří Tušl paměti o svá „intermezza“ podle dohody, uzavřené již při vzniku rukopisu v roce 1992. Vzniklo tak pozoruhodné svědectví o velkém českém spisovateli.
V podchodu pod Václavským náměstím byl časně ráno nalezen mrtvý muž. Vyšetřování případu vedlo na stopu překupníků heroinu, pašovaného přes naše území. V souvislosti s pátráním dochází k dalším dvěma záhadným vraždám, pokaždé úderem karate. Vyšetřování kapitánky Veřejné bezpečnosti Evy Renčové za spolupráce vyšetřovatelů Drozda a Břízy odhalí obratného vraha, jenž se po celou dobu pátrání snažil zmást detektivy a obrátit pozornost na nevinnou osobu. 1. vydání. 32-008-76
V řadě Fuksových próz představují Myši Natálie Mooshabrové (1970) první román, v němž spisovatel opustil židovskou tematiku a přesunul se k žánru grotesky a hororu. Nadále vyjadřoval svou existenciální úzkost, tentokrát ale své postavy s podivnými jmény a příběhy posunul do prostředí neskutečného a bizarního. Příběh sledující bezmocnost vůči lidské špatnosti a zlu však opět vyprávěl v každodenních a jakoby současných situacích. Vznikla suverénně vystavěná próza připomínající svou fabulí, napětím a tajuplností řešení kriminálního případu. Sledujeme starou paní Mooshabrovou, zraněnou pocitem ohrožení; marně se snaží čelit i době, jež je rovněž nejistá. Lidé kolem ní, upnutí k banálním radostem a svému trápení, se chovají téměř nevšímavě k hrozivým silám přesahujícím možnosti jejich jednání. Ladislav Fuks zde v mnohém využil postupů absurdní literatury. Z konfliktů člověka a osudu vyplývají kuriózní situace a černá komika – a tentokrát ústí do překvapivé pointy. Paní Mooshabrová, vdova po kočím z pivovaru, pronásledovaná strachem z „myší“, na něž nastražuje pasti, se v závěru představí jako osoba naprosto odlišná a významná, jakkoli stejně končí tragicky. V prvním svém hororovém příběhu Ladislav Fuks zaujal zejména sugestivním líčením z reality vymknutého světa, zvláštních postav a vyprávěním jejich nemilosrdných příběhů, v nichž pak pokračoval i příštím Příběhem kriminálního rady.
Jan Bárta je student filozofie. Prožil citové zklamání, které mu způsobilo velký otřes a celkovou krizi. Pochybuje o smyslu života, o svých schopnostech, možnostech uplatnění, realizaci svých tužeb a plánů. V tomto kritickém depresívním stavu ho zastihuje Únor 1948, nepřipraveného, plného skepse a nevíry, jak v budoucnost vlastní, tak své země. Jediným východiskem se mu zdá útěk za hranice spolu s přítelem Mirkem, který mu vsugeruje, že jen na Západě budou mít možnost se plně realizovat. Jede domů, do rodné vsi, aby se rozloučil s rodiči a bratrem... (z obálky knihy).
Maloměstská humoreska o záměně dvou osob na pozadí iluzorního poklidu před blížící se světovou válkou. Autor rozehrává sled groteskních situací, v nichž hrají roli nejen oba „nebožtíci“ a jejich příbuzní, ale i bezduchost úředníků a policie.
Po letech snad nejvíc zasažených dobovou bezradností se autor v románu vrátil k rokům války a ke krušným osobním zážitkům. Tématem se stala soukromá dramata a historické události, jež podstatně rozhodovaly o osudech a životech. Fuks se rovněž vrátil k napínavému a trochu tajemnému stylu a soustředil se hlavně na psychologii. Příběhse odehrává na chatě, kam vypravěč Michal pozval známého, ale komerčního spisovatele, aby mu nabídl příběh o českých a německých kamarádech v předvečer války. O dějinných katastrofách, o rozdílných cestách českých a německých školáků a o zraněných duších mladých lidí vyprávěl tak Fuks v jedné z próz, jež nezapřou osobní inspiraci, a které autor napsal s promyšlenou fabulí a ironií.
Novela s prvky záhady a tajemství, jejímž tématem je apokalyptická vize zániku světa po jaderné katastrofě. Román je vyprávěn chlapcem, umírajícím v rozvalinách rozbombardovaného města. Příběh je psán velmi obtížnou, náročnou formou. Kniha je fantastická atmosférou a časem příběhu: v době, kdy lidé pronikli na Mars, Venuši aSaturn, kdy v imaginárním válečnickém státě po strašlivém výbuchu vodíkové pumy hoří tisíce ohňů, město vylétlo do vzduchu, bylo rozmetáno v prach a lidé zešíleli, dochází v hořícím vesmíru k přeludnému setkání vysíleného chlapce Arjeha s jakýmsi člověkem v masce elegantního filosofa, který nevinného mámí svým věděním a nutí ho k přijetí podmínek, za něž jeho rodu slibuje štěstí a bezpracné bohatství. Sugestivní atmosféra knihy, osobitá umělecká metoda a úzkostlivá práce s jazykem, váha dialogu duše s ďáblem a posun k oblasti science-fiction násobí přitažlivost díla. Oslovení z tmy není snadná četba, ale je hlubokým zážitkem pro náročné čtenáře. Na jejím konci náhle pocítíme přesně to co u předchozích Fuksových prací: Jediná věc opravňuje naši existenci: být dárcem i příjemcem lidskosti.
Autorův románový debut (1963) byl už ve své době oceňován jako mimořádný literární čin. Co hlavně upoutalo pozornost, byla originalita Fuksova životního názoru a způsob vyprávění. Až podivně působí titulní postava nenápadného, čestného, pasivního úředníka, lpícího na lidské důstojnosti a dobrotě a hledajícího postup, jakse ubránit a uniknout před blížícími se hrozbami. Osobitá je vypravěčova perspektiva, takže četba provokuje nejistotu, nakolik je realita absurdní a temná, nebo banální a obyčejná, a zvědavost, jestli je příběh bláhový a groteskní, nebo smutný. Ani nevíme, jestli román myslí na tísnivý obraz doby, anebo na docela osobní autorovu úzkost. Právě ze sugestivní tajuplnosti se rodila autorova sláva zasahující nejenom českou kulturu. Hned následovaly překlady do mnoha jazyků a dílo se tak obracelo k těm, kdo se trápili tragédií holokaustu a existenční nejistotou soudobého člověka. 3. vydání.
Fuksova novela není pouhým detektivním příběhem. Autor před námi rozehrává psychologické drama, jež vyvěrá z konfliktů mezi otcem a synem. Odkrývá pohled na svět deformovaných vzájemných lidských vztahů. Viki, syn kriminálního rady, muže strohého, nesmlouvavého, ba až despotického, velmi trpí otcovou bezcitností. Příležitostvidí v dlouhém, bezúspěšném pátrání po vrahu dvou dětí, v němž se otec velmi angažuje. Ve své fantazii si představuje, že vraha vypátrá sám, a tak otce pokoří. Pečlivě studuje veškeré spisy týkající se případu (otec je má doma v pracovně), do plánu zasvětí i kamarády...
Ve svazku Smrt morčete vycházejí všechny důležité Fuksovy kratší prózy. Časově se počínají „učednickými“ léty, rokem 1953, a končí fragmentem psaným doslova z posledních sil. Na temné struně se odehrávají povídky z knihy Mí černovlasí bratři, vzpomínající na vypravěčovy židovské spolužáky, kteří se najednou stali zavrženými bytostmi a nelidsky mizeli v nenávratnu. Různost Fuksových možností charakterizují další prózy, jež se původně objevily pod názvem Smrt morčete a které buď zkoušely odlišné prozaické typy, jako např. „humoresky“ nebo anekdotické drobnosti, nebo dávaly větší volnost zálibě v černé, absurdní komice a v bizarnosti situací a postav. V této knize má zvláštní místo také Fuksova sugestivní a magická novela Cesta do zaslíbené země. Pro bližší poznání autorovy prózy je zajímavá ještě první kapitola nedokončeného románu Podivné manželství paní Lucy Fehrové.
Antologie českých a slovenských próz o holocaustu. Umělecky i lidsky nesmírně působivé výpovědi jedenácti významných českých a slovenských spisovatelů, kteří zažili nelidskost holokaustu buď na vlastní kůži, či byli jeho svědky. Prózy Ludvíka Aškenazyho, Josefa Škvoreckého, Arnošta Lustiga a dalších autorů, doplněné kresbami terezínského vězně Karla Fleischmanna, vypovídají o krutosti a duchovní zvrácenosti nacistické ideologie.
Antologie českých a slovenských próz o holocaustu. Umělecky i lidsky nesmírně působivé výpovědi jedenácti významných českých a slovenských spisovatelů, kteří zažili nelidskost holokaustu buď na vlastní kůži, či byli jeho svědky. Prózy Ludvíka Aškenazyho, Josefa Škvoreckého, Arnošta Lustiga a dalších autorů, doplněné kresbami terezínského vězně Karla Fleischmanna, vypovídají o krutosti a duchovní zvrácenosti nacistické ideologie.
Slavný příběh o spalovači mrtvol, podivínském Karlu Kopfrkinglovi, je podobenstvím o patologickém vývoji malého člověka k přijetí zla. Filmové zpracování z roku 1968 patří ke zlatému fondu české kinematografie.
Šedesátá léta představovala v tvorbě Ladislava Fukse (1923–1994) nejproduktivnější dekádu, z níž Česká knižnice vybírá tři reprezentativní, čtenářsky velmi oblíbené prózy. Autorův literární debut Pan Theodor Mundstock (1963), v němž Fuks vylíčil úzkostný vnitřní svět duševně vyšinutého člověka vyrovnávajícího se s obludností nastupujícího fašismu, následuje panoptikálně hororový Spalovač mrtvol (1967), kterého proslavila filmová adaptace Juraje Herze, a doplňuje mrazivě groteskní Cesta do zaslíbené země (1969). Doprovodný komentář sleduje vývoj Fuksovy poetiky s důrazem na kontext druhé světové války a rozličné uchopení tematiky šoa.
Román je vrcholem Fuksových próz odehrávajících se těsně před válkou. Vypravěčem je uzavřený chlapec, marně hledající citový kontakt, kterého traumatizuje prostředí ovládané dominantním otcem, vysokým policejním úředníkem. Michal se formou zápisků zpovídá o školních letech, zklamaných kamarádstvích, o dopadu autority i o době poznamenané neblahými historickými událostmi - a především o stísněnosti a osamělosti. Jde o mimořádně sugestivní a dramatické čtení plné magie.
Rozsáhlý historický román, na nejž se Fuks dlouho připravoval, ba dokonce jej odkládal jako osudový námět. Rozhodl se pro odlišnou vypravěčskou perspektivu a našel si nečekanou masku: na prahu stáří jako by se transvestoval do dámy z nejvyšších kruhů a v nejlepších letech a poskytl jí hlavní roli. Titul však složil z divokého kontrastu ze setkání dvou zcela vzdálených osob, jako by je chystal pro frašku. Vévodkyně, jež šokovala rozhodnutím zařídit na okraji Vídně luxusní hotel, to jest projektem pro urozenou osobu tenkrát nemístným; a v závěru, když se plán podařil, znovu udivila tím, že na inzerát přijala výjimečnou kuchařku, aby vedla exkluzivní restauraci. S groteskní a smutnou fantazií připravil Fuks široce rozložené vyprávění umístěné do vznešených starých časů. Atmosféra Vídně a konce mocnářství je tu plasticky podána s duchaplnými i prázdnými okamžiky, pompézními hostinami i pohřby. Jde o jedinečným stylem podaný obraz reality a fikce, hororu a komiky, snu a naděje.
Kniha která je čtenáři předkládána, je první rozsáhlejší prací, která seznamuje s kynžvartským zámkem, jeho historií a jeho uměním i s historickým obdobím a činností jeho nejvýznamějšího majitele- rakouského kancléře Klimenta Václava Metternicha
Publikováno:1958
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.