Milostný příběh s nadčasovým významem. Tragický a svým způsobem nezdravý erotický vztah dvou lidí, kteří si jsou cizí národnostně, společensky, svým nejvnitřnějším založením i neřešitelným rozporem dobové situace. Hlavním hrdinou je voják západní armády, který se v úloze správce majetku po zavřeném nacistovi zamiluje do jeho dcery Adelheid. Tato žena je však vnitřně silnější, přijímá jeho dvoření, avšak ve skutečnosti jej nenávidí a podle této nenávisti také v kritickém okamžiku jedná.
Druhý svazek sebraných spisů Vladimíra Körnera přináší romány, které byly již dříve vydány pod jednotným názvem Podzimní novely (1983). Podzim a zima v pohraničí v nich totiž hrají podstatnou roli, stejně jako přelom let 1945 a 1946, do nichž jsou všechny tři novely zasazeny. Dalším spojujícím prvkem je problematika nejednoznačných a složitých vztahů českých a německých obyvatel v pohraničí, a to hned po druhé světové válce, kdy proti sobě velmi silně vystupují stíny obětí a obětování na obou stranách. Všechny tři novely byly též zfilmovány.
Válečný lazaret rakousko-uherské armády uprostřed první světové války na haličské frontě je drastickým dějištěm baladické novely, v níž se odehrává životní drama mladé české ženy Anežky, vdovy po majoru c. k. armády Adolfu Brunnovi, původci mnoha krutostí páchaných na zajatcích i místním obyvatelstvu. Anežka, dodatečně prohlédající charakter i činy svého muže, chce odčinit alespoň zčásti zlo, které působil, a přihlásí se jako dobrovolná ošetřovatelka nemocných a raněných.
Na pozadí čtyř ročních období se představují jednotlivé klíčové historické události, ať je to rusko-finská válka, odsun Němců či ovzduší maďarských událostí v roce 1956. Na ženských postavách autor ukazuje (ostatně jak už tradičně ve svém díle) dopad těchto velkých dějin na dějiny malé, privátní.
Podtitul: [román o J. Jeseniovi] Historický román, jehož hlavním hrdinou je slovenský lékař působící v 17. století v Čechách, Jan Jesenius. Autor sleduje jeho osudy od okamžiku studií přes krátké manželství, jeho boj s intrikami na dvoře Rudolfa II. a jeho nástupců až po popravu na Staroměstském nám. Román je zároveň mozaikouudálostí kolem dvora a politiky.
Výbor prozaických prací za třicet let tvorby autora, který patří k základním pilířům naší literatury. Jedná se o dosud knižně nepublikovaný průřez tvorbou od roku 1961 až do roku 1991, což dává nejen jasnou představu o autorově tématickém zaujetí, ale i o jeho stylistickém zrání. Větrné pole vzniklo v roce 1961 a jedná se o původní text autorovy vůbec první prózy, bez dodatečných stylistických úprav. Povídka Zjevení o ženě rodičce podle svatého Jana vznikla jako bezprostřední reakce na srpnový vpád „spojeneckých“ vojsk v roce 1968 a vyšla v Sešitech pro literaturu k výročí 28. října, v jednom z jeho posledních čísel. Měla se stát předlohou k filmu režiséra Františka Vláčila, se kterým v té době autor úzce spolupracoval. Svíbský les měl být původně předehrou pro velký román o válce 1866, ke kterému se autor chystal celá sedmdesátá léta, ale který dosud čeká na své zpracování. Psí kůže je stylisticky nejvyzrálejší prací tohoto souboru. Vznikla z původního televizního scénáře, který v roce 1984 vzbudil velké pobouření po svém uvedení na obrazovku. Autor podle něho napsal novelu, která vyšla jako bibliofilie a která patří k mistrovským dílům autora a skutečným skvostům naší literatury.
Historický román o bitvě u Hradce Králové r. 1866. Obrlajtnant Vilky Rosa přežije svou smrt roku 1866 v jedné z četných válek, marně vzdoruje osudu. Nemá sílu ovlivnit, v dobrém smyslu, svůj osud. Končí v zapadlém městě v Haliči, kdesi v rezervním skladu dělostřelectva. Vilkyho seznamují s vdovou, od níž nic nečeká, ani společnéplány, svěřování ani city. Společný je jim, jen sex. Vdova svého milence, pak zničí- falešným udáním - styk s nezletilou. Zdecimovaný Vilky nic od života nečeká. Alkohol, duševní rezignace ho zničily.
Příběh, který se odehrává ve 13. století na pozadí válek mezi křižáky a Prusy, je ale přes své dobové zařazení moderním románem, který soustředěně popisuje nelidskost chování lidí uprostřed řádu, necitelnost a chladnost bez naděje na jakoukoliv možnost normálního života. Člověk v mezní situaci, kterou sám není schopen ovlivnit, se pak mění na studený, necitelný stroj na vyplňování příkazů nebo předem daných předpisů. Zbývá často jen zoufalství, vědomí absolutní konečnosti a zhnusení nad politickými čachry, které jsou i v rámci humanitního cíle schopny nelítostného vyvražďování. Autorova skepse a deziluze je navíc umocněna bravurním jazykem a nevšední, neotřelou obrazností, kterou se zařazuje k nepřehlédnutelným a velmi originálním spisovatelům druhé poloviny 20. století – o tom ostatně hovoří i Státní cena za literaturu, kterou Vladimír Körner dostal v roce 2006.
Adelheid ; Zánik samoty Berhof ; Zrození horského pramene Adelheid: Milostný příběh s nadčasovým významem. Tragický a svým způsobem nezdravý erotický vztah dvou lidí, kteří si jsou cizí národnostně, společensky, svým nejvnitřnějším založením i neřešitelným rozporem dobové situace. Hlavním hrdinou je voják západní armády, který se v úloze správce majetku po zavřeném nacistovi zamiluje do jeho dcery Adelheid. Tato žena je však vnitřně silnější, přijímá jeho dvoření, avšak ve skutečnosti jej nenávidí a podle této nenávisti také v kritickém okamžiku jedná. Zánik samoty Berhof: Körnerova novela přibližuje složitou situaci v pohraničních oblastech po skončení druhé světové války. Oficiálně je uzavřen mír, ale v horských oblastech se dosud místy bojuje. Zapomenuté skupiny fašistů se snaží dostat přes hranice do bezpečí. Ústup doprovázejí akce pomsty, neváhají zabíjet vše živé, co jim stojí v cestě. Zrození horského pramene: Baladicky laděný román ze sklonku okupace a prvních měsíců po osvobození líčí osudy vdovy po partyzánovi, jež opouští s dvěma synky domov na Hané, odchází do severomoravského pohraničí, sžívá se s novým krajem a řeší si základní otázku, jak dál žít.
Souborné vydání novel Život za podpis, Post Bellum 1866 a Oklamaný. Tyto novely spojují válečné události 3.července 1866, kdy v tragické bitvě u Hradce Králové se osudově rozhodovalo o budoucnosti Rakouska.
Ve třech novelách (Post bellum, Svíbský les a Oklamaný – Der Betrogene) se Vladimír Körner pokusil o osobitý přístup k dějinné události prusko-rakouské války roku 1866. Hlavními hrdiny jeho novel jsou beznadějní outsideři, poznamenaní totálním existenciálním zmarem a ztrátou všech lidských hodnot. Nikdo z nich není schopen se se zkušeností války vyrovnat a všichni bloudí zpět k výchozímu bodu, kterým je právě bitva u Hradce Králové. Nechybí zde ani typicky „körnerovsky“ naturalistická obraznost, expresivní chvění a hluboká skepse. První dvě novely vyšly spolu v roce 1986 pod společným názvem Post bellum 1866 a jsou vlastně tím, co zbylo z původního Körnerova záměru vytvořit velký román o.válečném roku 1866. Třetí novela, Oklamaný – Der Betrogene, která vyšla v roce 1994 a byla odměněna Cenou Českého literárního fondu 1995, patří k vrcholným dílům české prózy 90. let 20. století.
Novela vyrostla ze scénáře televizní hry. Život jednotlivce uprostřed dějinných zlomů - osud českého člověka v sousedství Němců. Děj se odehrává na moravsko-slezském pomezí na konci třicetileté války.
Obě přítomné novely - Psí kůže a Kámen nářku - mají společné dobové téma, jsou jim příbuzná i hledání sebe sama a smyslu existence na pozadí mnohdy ne-lidských událostí. Nechybí v nich ani expresivní popisnost hrůzností žoldáckého konání ve válečných letech 17. století (Psí kůže) či smysl pro tajemno, které téměř evokuje prastaré krváky (Kámen nářku). Psí kůže byla původně napsaná jako scénář pro televizní film a čtenáři měli možnost se s touto novelou setkat již dvakrát v průběhu 90. let, přičemž jednou byla vydaná jako bibliofilský tisk. Druhá novela, Kámen nářku, je novinka z konce 20. století, vycházející zde vůbec poprvé. Je důkazem, že se Körnerův styl během posledních let nezměnil, naopak - s přibývajícími léty odkrývá autor stále více bravurně lidskou psychologii hrdinů, mnohdy až s barokními prvky setkávání nízkého s vysokým. Rudolfínská "Praha magická" není jen barvitou kulisou při hledání odpovědí po smyslu lidského života, ve kterém nechybí všechny stinné stránky, které jsme dávno vytěsnili do svého podvědomí. Je to organismus, který právě opouští doznívající humanismus a temnota blížící se války začíná až příliš nebezpečně zasahovat do osudů všech.
Sebrané rozhovory s Vladimírem Körnerem z let 1964 – 2009 jsou mimořádnou ukázkou autorovy trvalosti v názorech a postojích. I když se v nich repetitivně opakují některá témata z Körnerova života, chápeme je jako podstatnou kapitolu pro poznání spisovatelova světa i jeho originálního myšlení. Svazek zahrnuje většinu publikovaných rozhovorů s Vladimírem Körnerem z denního tisku, filmových i literárních časopisů. Přestože je zde z dnešního pohledu citelná mezera ze 70. let 20. století, kdy Körner nebyl vzhledem k tehdejší situaci příliš zpovídaným autorem, můžeme si díky sebraným rozhovorům udělat vcelku přesný obraz o životě a díle tohoto výrazného prozaika druhé poloviny 20. století. A můžeme je brát též jako předstupeň k jeho Vzpomínkám...
Odbojová skupina Robert,vedená bývalými důstojníky československé armády udržuje pomocí vysílačky v závěrečných fázích války spojení s velitelstvím v Anglii.
Další historický román Vladimíra Körnera z roku 1993 pojednává o životě a době svatého Vojtěcha, tedy o letech kolem roku 1000. Jedná se sice o vůbec nejstarší dobu, do které Körner své dílo zasadil, ale můžeme – podobně jako v ostatních jeho románech – nacházet jasné paralely k současnosti, k lidskému jednání a bytí. To se ostatně podle Körnera příliš nemění, stále jsme v osidlech mocenských bojů i soukromých bojů se svědomím. I před úzkostmi, tísní a neustálým připomenutím smrti v dějinných souvislostech, před kterou není úniku. Dobová kritika se dokonce zmiňovala o tom, že se jedná o „existenciální“ román, ve kterém je „vše sepsáno v předem daném scénáři, přičemž lidské dějiny jsou pouze jeho inscenací.“ (Jan Schneider). Rozšiřování křesťanství a vznik českého státu byly ostatně pro Vladimíra Körnera lákavé – jeho novela vyšla totiž v roce 1993, kdy se opět ustanovovala nová podoba našeho státu a paralely s dobou sv. Vojtěcha jsou více než zřetelné. Úvahy o české státnosti jsou navíc podkresleny typickou obrazností, až fi lmovým viděním, které jen dokresluje atmosféru středověku.
Novela Střepiny v trávě představuje autorovu prvotinu z roku 1964. Odehrává se v době po druhé světové válce a je smutným obrazem neschopnosti lidské komunikace.
První svazek spisů Vladimíra Körnera přináší autorovu prvotinu, vydanou v roce 1964, příběh děvčátka, které bylo za války vzato rodičům a odvlečeno na převýchovu do Německa. Děj druhé knihy, Slepého ramene, z roku 1965, se odehrává v posledním období druhé světové války a vypráví o činnosti odbojové skupiny.
Baladická novela se odehrává v druhé polovině třináctého století. Líčí životní střet dvou přátel a křižáků Ondřeje z Vlkova a Armina von Heide. Scénář k stejnojmennému filmu Františka Vláčila (1967) napsal Vladimír Körner o deset let dříve než novelu.
Novela Zjevení o ženě rodičce podle svatého Jana (původně otištěná v časopise Sešity pro literaturu a diskusi v říjnovém čísle roku 1968), která vznikla bezprostředně po okupaci v roce 1968, a jež měla být zfilmována Františkem Vláčilem (stejně jako Údolí včel). Ke zfilmování nedošlo, ovšem temný příběh z dob tatarského vpádu do Čech dodnes fascinuje svou zvláštní, symboly nabitou atmosférou raného středověku.
Novela Život za podpis tvoří ouverturu diptychu Post bellum 1866 a zabývá se laděním a prvními takty prusko-rakouské války, předvedené autorem do důsledků jako první válečný střet bez jakýchkoli ideálů, jako masakr bez podstatného zisku pro obě zainteresované strany. Zabývá se trýznivými niternými otázkami aktérů války, zabýváse rozsáhlou mašinérií špiclovství a špionáže a na postavě studenta Ludvíka Machla ukazuje policejní praktiky, jak malým háčkem, evidentně nastraženým, lze polapit a zničit nejen duši mladého člověka, ale i rozvrátit jeho fyzickou existenci. Jako ilustrace jsou použity reprodukce dobových rytin polského malíře Artura Grottgera.
Dvě novely z konce 80. let představují dva vykořeněné typy Körnerových hrdinů. Anežka Brunová, hrdinka knihy Anděl milosrdenství, je vdovou po rakousko-uherském důstojníkovi. Během první světové války se stane ošetřovatelkou v lazaretu. Baladický příběh nepostrádá ani pro Körnera typickou snahu vzepřít se osudovosti; vše ale ničí již předem daná bezvýchodnost, utrpení a situace oběti uprostřed dějin. Novela byla později zfilmována slovenským režisérem Miloslavem Lutherem.
Baladicky laděný román ze sklonku okupace a prvních měsíců po osvobození líčí osudy vdovy po partyzánovi, jež opouští s dvěma synky domov na Hané, odchází do severomoravského pohraničí, sžívá se s novým krajem a řeší si základní otázku, jak dál žít. (Resumé Národní knihovna)
Publikováno:1979
ISBN:22-094-79
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.