Člověk je umělec, hudební skladatel, který se po tragických životních zkušenostech cílevědomě a bezohledně soustře´duje ke své tvorbě - k tvorbě umělecké i k tvorbě vlastního milostného osudu. Nakonec však obětuje všechno, i život, pro záchranu dlouho nenáviděného dítěte druhého otce. Dramatický děj vnitřního mravního přerodu není osnován jen protikladu individuálního sobectví a nadosobní oběti; je v něm obsažena ipolemika s onímpojetím tvůrčího činu, jak je vypracovala předchozí epocha individualismu.