Soubor devíti expresivních povídek, ve kterých autor zachycuje ve fantazijně halucinačním stavu hrůzu člověka v zajateckém táboře zamořeném tyfovou nákazou.
Kniha seznamuje s fantastickými novelami a povídkami, které autor vybral ze svých prozaických sbírek. Nejpůsobivější povídky vyrostly ze silného životního prožitku autora v zajateckém táboře, který vymíral na tyfus (Apoštol,Generál). Ostrou karikaturou války je novela Bláznivý regiment. Sny, jako vyslovené fantazie
Výbor chce přiblížit Weissovy prózy fantastické, a to ze všech etap jeho spisovatelské dráhy. Deset próz tohoto výboru dokumentuje celou šíři autorovy fantazie - od próz horečnatého vidění přes povídky hyperbolicky zpodobňující reálné děje až po prozaické meditace na fantastické téma.
Výbor z povídek českých autorů, v němž editoři usilují o relativně výrazné postižení generační škály a tematického i vyjadřovacího rozpětí povídkového žánru ve zmíněném období (výrobní důvody nedovolily přinést ukázku z jubilejního roku 1968).
Povídky z let 1957-1960. Obsah svazku tvoří 7 povídek a rozhlasová hra Poselství z hvězd, jejichž společným tématem jsou výpravy lidí do vesmíru a odraz těchto dobrodružství v lidských osudech, v osobních a rodinných vztazích.
Při psaní tohoto románu se Weiss nacházel na vrcholu svých tvůrčích schopností a vytvořil mimořádné dílo vytříbeného stylu a silné atmosféry, plné poetických obrazů; bez přehánění jeden z nejzajímavějších románů české science fiction. V rovině příběhu sledujeme procitnutí hlavního hrdiny Petra Broka v gigantickém mrakodrapu Mullerdómu a jeho tápavé pokusy nalézt ztracenou paměť. Brok se v tomto podivném světě ocitá bez vzpomínek či vysvětlení, navíc je vybaven neviditelností. Z notýsku v kapse se dozvídá své jméno i poslání – je detektivem, který má za úkol osvobodit princeznu Tamaru z rukou vládce Mullerdómu, bezcitného boháče Ohisvera Mullera. Brok prochází mrakodrapem jako panoptikem světa a nachází zde většinou jen lidské utrpení… Weiss se nijak netajil, že celý Mullerdóm je alegorickým zobrazením kapitalismu. Ondřej Neff v knize Něco je jinak jde ještě dál a soudí, že děj je ve skutečnosti symbolickým zobrazením vývoje „politického a etického poznání“ světa, jímž autor-intelektuál během války prošel. Dům o 1000 patrech má však také všechny rysy tzv. iniciačního románu, jehož adept je nucen vykonat pouť poznání, aby se mu skutečnost zjevila v jiném světle. V tomto případě jde hned o dvojí prozření – poprvé při osobní konfrontaci s Mullerem-symbolem a podruhé při poznání, že sen byl skutečností a naopak. Doslov dr. Jiří Hájek, medailón dr. Emil Charous.
Dům o tisíci patrech – vyšel roku 1929. Silně alegorický román je v poslední době značně překládán. S tvůrčí suverenitou přejímá autor rekvizity spotřební lit., aby vytvořil atmosféru beznadějné ztráty identity v odcizeném, manipulovaném světě. Jeho hrdina je detektiv, muž pověřený konkrétním úkolem, přičemž ho více zajímá jeho vnitřní úkol, najít seba sama. Když se konečně dopídí toho, co považoval za cíl, stane před záhadou zcela jiného řádu... Zrcadlo, které se opožďuje – je sbírka z roku 1927. Také zde ho lákal zdánlivě jednoduchý, až rodokapsový děj, ovšem ponořený do šerosvitu fantastického třeštění.
Weissovy fantastické povídky se odehrávají na této planetě a ve všech možných obměnách autorovy fantazie ser zamýšlejí nad životem prostých lidí budoucího věku, nad novým, co asi přinese čas, ale i nad tím, co bude přežívat z minulosti.
Romaneto. V Meteoru strýce Žuliána autor rozvíjí groteskní příběh o meteoru obsahujícím tekutinu, po jejímž požití se každý začne zmenšovat. Proces miniaturizace se nikdy nezastaví, takže po určité době trojice odvážných experimentátorů doslova zmizí ze světa, před tím však blouzní o mesiášské úloze, kterou budou hrát ve vesmíru jiné dimenze, do kterého se propadnou.
V románu Spáč ve zvěrokruhu (1937) se Weiss dotýká sociální problematiky, ale také se začíná soustředit na psychologii hrdiny. Tato tendence ovlivňuje jeho další literární činnost. Vzniká tak například sbírka Povídky o lásce a nenávisti (1944).
Román z roku 1937 spojuje realitu s fantastičností v líčení zvláštního života mladého studenta, jenž se utváří v souhlasu s ročními obdobími a koloběhem přírody. Zároveň sahá do tehdejší společenské skutečnosti a v zachycení osudů a myšlenkových pochodů řady dalšich postav zobrazuje tvrdý úděl nezaměstnané inteligence ve "světě, který se točí podle kapitalistické muziky".
Román líčí buržoazní prostředí v prvních letech protektorátu. Na postavách vyspívajícího chlapce a slabošského novináře zachycuje tehdejší třídění duchů, vývoj k činorodému vlastenectví na jedné straně a vývoj ke zradě na straně druhé.
Román o dvacetiletém posluchači práv, který má šikovné ruce a mnoho schopností být společensky zábavný. Tyto skutečnosti, které mu zajišťují ve společnosti úspěchy, přivádějí jej však záhy na šikmou plochu, takže chybí krůček, aby se stal zlodějem a snad i vrahem. V kritické chvíli však prohlédá touhu svých rukou a jiných schopností páchat zlo přemáhá a stává se poctivým člověkem
Země vnuků je vlastně prolínáním spisovatelova deníku, v němž jsou zaznamenávány příběhy, s nimiž se autor setkal na své cestě za "budoucností", a šesti rozsáhlých povídek, které přepodstatňují současnost v osudy lidí, žijící několik staletí před námi. Nechce objevovat a předznamenávat, jak bude vypadat technika té doby, jdemu o nalezení toho, jak a čím budou znít lidská srdce, jak budou vypadat lidské vztahy a charaktery. Mistr vysokého věku Kapka jedu Prasklá váza Hvězda a žena Od kolébky k symfonii Sen o vducholodi